Ať už jde o snahu zlepšit zdraví dětí i životní prostředí, květinové čelenky, nebo domácí stylová mýdla. A ještě něco mají společného - do svých projektů se všechny pustily na mateřské. Už Jan Werich řekl, že Jedna ženská vidí často dál než pět mužských s dalekohledem. Kam tedy dohlédly oči žen z našich příběhů?

Život v plenkách

Že čerstvé maminky pohánějí instinkty k tomu, aby se o své děti postaraly co nejlépe, není nic nového. Zdálo by se, že dnešní doba jim nabízí doslova všechno. Dvě z nich si to nemyslely. A výsledek? Našly své životní poslání. Před čtyřmi lety se rozhodly vyrábět funkční a zároveň krásné látkové plenky.

Narodilo se jim tak společné dítě, tapírek Bamboolik, který se stále více dožadoval pozornosti, rychle se vyvíjel a kladl nové výzvy a úkoly. „Když jste ochotná pracovat a využít příležitosti, pak není dnešní doba pro podnikání nepříznivá. My máme výhodu v tom, že dřeme do úmoru a ještě nás to baví,“ dodává k tomu Radka.

Stylové zdraví

Návrat k látkovým plenám je jedním z výrazných trendů doby. Ale kdo by myslel, že jsme zpátky v časech našich maminek, velmi by se pletl. V principu jde sice pořád o totéž: navrstvit co nejsavější materiál na dítě tak, aby nebylo promočené, dobře se mu hýbalo a bylo mu příjemně. Dnešní rodiče to ale mají výrazně jednodušší.

„Moderní materiály a způsoby šití umožňují nám výrobcům převzít větší část práce na sebe. Používání moderních látkových plen je tak opravdu velmi podobné jednorázovým plenkám,“ vysvětluje Radka.

A je to pravda - moderní pračky, sušičky, chybějící nutnost žehlit, namáčet, předpírat, vyvařovat apod. práci s plenkami maminkám ulehčují, takže mohou mít více času na sebe. A kromě toho, že látkové pleny šetří rodinný rozpočet i životní prostředí, mají řadu výhod pro zdraví dítěte.

„Manipulace s moderními plenkami není nijak náročná a zdravotní aspekt je pro mě ten nejdůležitější,“ vysvětluje Zuzka. Navíc plenkám nechybí ani styl - vybírat lze z mnoha designů, barev i typů plen. Že jsou opravdu krásné, se každý může přesvědčit sám.

Pravidlo: musíme se hádat

Míra pomoci, kterou potřebují obě podnikatelky od svých rodin, je mnohem vyšší, než jakou si plánovaly před čtyřmi lety. „Manžel mou vášeň pro práci znal od začátku a považoval za přirozené, že začnu nějakou formou pracovat i s dětmi. Bamboolik je v podstatě rodinné podnikání: manželé nás podporují, pomáhají nám, podílejí se na péči o domácnost a děti testují produkty a fotí kampaně,“ vyjmenovává Radka.

Zuzka pokračuje: „Bamboolik je přirozená součást naší rodiny. Velkým plusem je i to, že mé děti vnímají mé pracovní nadšení a to, že mě naplňuje. Mají doma spokojenou mámu.“

Což mě navádí i k otázce, jestli spolu vlastně dvě ženy mohou delší dobu pracovat bez hádek. „Jedním z našich hlavních pravidel je, že se hádat musíme,“ říká se smíchem Radka a vysvětluje, že jen tak nevzniká napětí. „My se vlastně nehádáme, není v tom zloba, je to spíše taková intenzivní diskuze,“ upřesňuje Zuzka. Navíc podle obou přinášejí dvě ženské v podniku více toho pozitivního - tedy 2x více názorů, 2x více síly a 2x více podpory.

Inspirace na každém rohu

Zdálo by se, že v tomto oboru není třeba nic zdokonalovat, ale opak je pravdou. „Součástí naší vize je růst založený na neustálém zlepšování. Takže inovujeme v podstatě pořád. Nejen naše produkty jako takové a materiály, ze kterých šijeme, ale snažíme se být neustále lepší i v dalších oblastech, především ve službách poskytovaných zákazníkům,“ vysvětluje Radka.

„Ze začátku jsem čerpala hlavně ze zkušeností s vlastními dětmi a jejich postupným vývojem. Teď je to více z různých diskuzí se spoustou zajímavých lidí, které při práci potkávám,“ dodává Zuzka.

Od plenek se tak přes textilní doplňky pro děti dostaly až k výrobě oblečení z bambusové viskózy. S tím vším souvisí i proměna vnímání ženské krásy a vztahu k běžně dostupné kosmetice nebo potravinám. Nejvíc obě ženy ovlivnilo mateřství. „Ono s narozením dětí, obzvláště atopických, se člověk na spoustu věcí kolem sebe začne dívat jinak. Mnohem více přemýšlí nad tím, čím si maže obličej, co jí nebo co si obléká,“ říká Zuzka.

Podle Radky bylo mateřství chvílí, kdy se na krásu začala dívat z nových úhlů. „Mám ráda antický pojem kalokagathia - úsilí o dosažení krásy těla i ducha. Nacházení a rozvíjení krásy vně i uvnitř - sebe, druhých, světa, života. A mateřství pro mě je v tomto úsilí obrovským darem,“ dodává závěrem Radka.

Jednorázové vs. látkové

Cena: Počáteční investice do látkových plen je sice velká, ale konečná. Kvalitní jednorázové plenky tak po dobu minimálně dvou let vyjdou mnohem dráž. Podle toho, pro jaký typ plenek se rodina rozhodne, může ušetřit až 80 % nákladů. V průměru, i při přičtení nákladů na pravidelné praní, jsou látkové plenky jednoznačně ekonomicky výhodnější.

Zdraví: Největším problémem u jednorázových plen je chemie a její působení na kůži dítěte 24 hodin denně. Ideální jsou ale na cestování nebo na dovolené. Správně nasazená a přebalovaná látková plenka umožňuje kůži dítěte dýchat a udržuje ji v přirozeném mikroklimatu.

Pro miminka vytváří přirozeně abdukční balení, tedy takové, které správně oddaluje a rozevírá nohy dítěte, což přispívá ke zdravému vývoji kyčlí. Také nadměrně nevysušuje sliznice močového a pohlavního ústrojí - přílišná suchost totiž zvyšuje riziko zánětů a dalších nepříjemností.

Pro řadu rodin je ideální kombinace obou typů plen.

Mýdlová fantazie
Anastasia Krasilnikova, ruční výroba mýdel

Anastasia Krasilnikova, ruční výroba mýdel

FOTO: archiv Anastasie Krasilnikové

Krásná maminka skoro dvouleté dcerky Nelly obrátila svůj život doslova vzhůru nohama. Jak jinak nazvat skok, kterým se z bankovní úřednice, asistentky top managementu a překladatelky stala po narození dítěte žena, která vyrábí domácí voňavá mýdla. „Chtěla jsem být nezávislá, začít podnikat, ale toužila jsem po tom, aby mě moje práce bavila. Nejdřív jsem přemýšlela o organizaci jazykové školy, ale už v myšlenkách mě to nudilo. A tak jsem začala hledat své poslání. A stalo se.“

V trochu riskantním kroku Anastasii, původem z Ruska, podporoval i její český manžel, i když byl stále realistou. „Je ovlivněn svým povoláním, a proto bral mou zálibu ze začátku jako zábavu. Ve stadiu podnikání se už ale začal ptát, jestli mám všechno pořádně spočítané,“ usmívá se mladá žena.

Má vlastně štěstí - mít doma vlastního právníka, který poradí, kdykoli potřebuje, je docela terno. „Ale také mi pomáhá vyrábět různé pomůcky, na které si sama netroufám. Nebo má skvělé nápady, jak některé věci udělat. A nakonec je i můj největší soudce - tedy co se týče vůní a vzhledu mýdla, “ směje se.

Divoké začátky

Mladá žena studovala jazyky a obchod. K mýdlům jako takovým neměla žádný vztah a nevěděla o nich vůbec nic. „Jsem ale věčný student a navíc strašně zvědavý člověk.“ Výroba mýdla ji naprosto uchvátila a ze skřivana se rázem stala sova. „Hodně jsem četla, převážně v noci kvůli miminku, měla jsem hodně otázek a musela jsem na ně najít odpovědi. Ničemu jsem nerozuměla, a to mě štvalo. Nebyl to jen začátek vaření mýdla, byl to také start úplně jiného života.“

A vlastně i začátek jevu, kterému se říká ,tvůrčí muka‘. Anastasia totiž nepatří mezi nejtrpělivější osoby. „Chtěla jsem všechno hned. Což samozřejmě nešlo. Ale najednou jsem to nemohla vzdát. Nemohla jsem nad celým procesem přestat přemýšlet. Věděla jsem, že bude těžké vyrobit mýdlo, které by člověka uspokojilo vzhledem, kvalitou i vůní. Je to opravdové umění.“

Po měsíci studia odborné literatury, což pro zvládnutí tohoto znovuobjeveného oboru považuje za základ, se nadšená mydlářka pustila do výroby prvního mýdla. Celý pokus ale dopadl otřesně. „Chtěla jsem vyrobit glycerinové mýdlo metodou za tepla, ale nedovařila jsem ho. Ani jsem nevěděla, jak má vypadat test pH, a tak jsem použila jazykový test.“

Všechno se jí zdálo v pohodě a hned si novým mýdlem umyla ruce. „Pálily mě ještě další dva dny. Přestože jsem cítila zklamání a bolest, že jsem neschopná, nevzdala jsem to a našla chybu. Od té doby se nemůžu zastavit - čtu a vařím a vařím…“

Přirozená krása

Pomořená do své nové práce hledala krásu v neforemných hmotách a dávala jim život a tvar. Zpočátku méně úspěšně, dnes už jako profesionálka. „Mýdla jsem si možná vybrala proto, že se mi líbí přirozená krása. Žádné okázalosti. Vnitřní krása se musí odrážet na tváři. Nenalíčená tvář je tak pro mě jasnější a čitelnější. U mýdel je to stejné,“ vysvětluje Anastasia.

Ručně vyrobená mýdla

Ručně vyrobená mýdla

FOTO: archív Anastasie Krasilnikové

To, že složení výrobku je nejdůležitější, si uvědomila už pár let před začátkem svého nového podnikání. Odrazilo se to i v jejím životním stylu - skoro pět let jedla jen syrovou, tzv. raw stravu, praktikovala očistné hladovky. „A stále zůstávám vegetariánkou,“ tvrdí s tím, že zvažuje i výrobu vlastní kosmetiky.

„Donedávna jsem se snažila zajistit si většinu věcí přes eko a bio obchody a některé zdraví škodlivé látky ze svého života úplně odstranit. Osobně znám hodně mydlářů, kteří začali s domácí výrobou právě ze zdravotních důvodů,“ dodává.

I talent je potřeba

Talentovaný mydlář se prý pozná na první pohled. „Výroba mýdla je poměrně jednoduchý proces a jako takový se dá naučit, protože jde přece jen stále o řemeslo. Ale třeba u designových mýdel už je talentu potřeba docela dost. Jedná se tam totiž o spojení technik, barev, vůní a v neposlední řádě také znalost chemických procesů.“

S překvapivou skromností Anastasia podotýká, že v tomto ohledu má ještě hodně co dohánět - její mýdla prý zatím nepatří k nejdokonalejším. Přesto jsou nejen krásná, ale také do puntíku plní své funkce. O čemž ostatně svědčí i její soutěžní bilance - ze čtyř soutěží Soap Challenge Club jednu vyhrála a z dalších dvou si odvezla 4. a 6. místo.

Udělejte si doma vlastní mýdlo

Vyrobte si mýdlo z mýdlové hmoty. Jde v podstatě o kus mýdla, který si koupíte na internetu a doma si ho jen necháte v troubě nebo na vodní lázni roztavit. Dodáte potřebné esenciální nebo vonné oleje, barviva a jiné doplňky (suché květy, jíly apod.) a nalijete do formy, kde rychle ztuhne a může se pak hned používat.

Proč vybrat domácí mýdlo

Ruční mýdla jsou mýdla v tom pravém smyslu, kdežto u průmyslově vyráběných jde často o saponáty neboli detergenty. To jsou syntetické tenzidy, které jsou získávány z ropy a dehtu, syntetických mastných kyselin a dalších látek. Oproti mýdlu mají tu výhodu, že perou za nižších teplot a koncentrací. Mohou však vyvolávat alergie a jiné kožní projevy.

Ale pozor! Ne každé domácí mýdlo je vhodné pro alergickou pokožku (problematické mohou být některé éterické nebo rostlinné oleje).

Květinový půvab
Lucia Kubíny

Lucia Kubíny

FOTO: archiv L. Kubíny

Jestli může někdo mluvit o ženské kráse a přirozenosti, pak je to mladá maminka Lucia, která se intenzivně věnuje mnoha oblastem ženského světa. Z přívalu její pozitivní energie čerpám ještě dnes a nedivím se, že její výrobky učarovaly mnoha ženám.

„Dřív jsem měla dojem, že starost o sebe, své tělo a krásu je velmi povrchní záležitost. To se ale změnilo, když jsem absolvovala kurz duly. Tam jsem si uvědomila, že krása je v každé ženě. Poznala jsem, že krása má hodně podob, a rozhodla jsem se tohle zjištění dál rozvíjet,“ vysvětluje třicetiletá maminka dvou dětí.

To ji nakonec dovedlo k výrobě květinových čelenek, věnečků a dalších doplňků. „Úplná drobnost někdy stačí k tomu, abychom my ženy vylezly z té pomyslné ulity, projevily svoji rozmanitost a podtrhly svou výjimečnost.“

Odpočinout si od dětí

Všechno začalo nevinně. „Při mateřské dovolené jsem se potřebovala věnovat i něčemu ,nemaminkovskému‘, a protože jsem od dětství neustále něco vyráběla, stala se z toho vášeň i relax zároveň. Tahle moje činnost také krásně zapadla do profese duly, která vyžaduje velkou časovou flexibilitu. Takže jsem spojila dohromady všechno, co mám ráda,“ vysvětluje Lucia, proč se začala věnovat podnikání.

Její vášni začala velmi brzy fandit celá rodina. „První čelenku jsem vyrobila pro dcerku na Vánoce. Byly jí tehdy dva roky a upřímně, moc ji nezaujala,“ směje se Lucia, která si oblíbila ozdoby hlavy inspirované slovenským folklórem a čelenky, jež evokují fantazijní bytosti, víly a rusalky.

„Každá čelenka je jiná, něčím výjimečná. Přesně tak jako jsou výjimečné ženy, které je pak nosí.“ Lucia se také pokouší vyrábět věnečky a čelenky na přání, což vnímá jako výzvu, jak vykročit ze svých představ o kráse a hledat ji na nových místech.

Květinová čelenka

Květinová čelenka

FOTO: archiv L. Kubíny

Už jedině domácí kosmetika

Ruku v ruce s tím jde také změna životního stylu. Podle Lucii v nás totiž právě běžně dostupná kosmetika nepodporuje krásu. „Ba naopak. Často je vyráběná ze surovin, které mají na svědomí likvidaci planety.“ Snažila se proto najít způsob, jak se bez výčitek postarat o svou rodinu - a rozhodla se pro výrobu vlastní domácí kosmetiky včetně mýdel.

„Dnes je všude okolo velké množství alergií, kožních problémů a ekzémů. Myslím, že významný podíl na tom mají i chemické látky obsažené v kosmetice, které naše tělo nedokáže zpracovat tak jako látky přírodní,“ říká Lucia a dodává, že je naštěstí už k dostání mnoho přírodních olejů, ze kterých si i doma lze vyrobit kosmetické produkty bez dalších speciálních pomůcek nebo dovedností.

Všechno souvisí se vším

Vrhnout se do podnikání není jednoduché, zvlášť když máte děti. Lucia si myslí, že nejsložitější je rozhodnout se, kolik času chcete svému novému začátku věnovat. Její klientela se stále rozrůstá, protože ženy se stále víc začínají zdobit do práce, na různé akce, festivaly, oslavy i svatby. „Tento trend ale může brzy skončit a vystřídá ho něco jiného. Já se i na to těším jako na něco nového.“

Dá se tohle naučit? „Nejintenzivnějším kurzem je pro mě poznání, že všechno souvisí se vším. Že porody souvisejí i s čelenkami i s kosmetikou, že o zdraví se dá starat různými způsoby. Čelenky jsou navíc úžasné v tom, že i když bude sto žen, které je budou vyrábět, každá vyrobí něco jiného a najde si svou zákaznici.“ Jejich výroba prý není příliš náročná na manuální zručnost. „Já ráda sleduji trendy ve floristice, aranžování i šperkařství a módě. Všechno se při výrobě snažím trochu zohlednit.“

Jsou pravé?

Je jasné, že se nemusejí líbit všem, já jsem ale z Luciiných čelenek nemohla spustit oči. Jak to, že květiny neuvadnou? „Nejsou živé,“ rozesmála se Lucia. „Ale používám takové, které co nejvíc připomínají opravdové kytky. Kdysi byli lidé ve spojení s přírodou a zdobili se samozřejmě živými květy, ale v dnešní době by to pro nás bylo nepraktické a většinou nereálné.“ A vzápětí mě uklidnila: „Nejste první, kdo si to myslel.“

A co na závěr? Myslí si Lucia, že je ve svém oboru úspěšná? „Ano, ve svých očích úspěšná jsem. Mám krásnou rodinu, podporu úžasného manžela a to, co dělám, mi dává smysl. Setkávám se s lidmi, poznávám mnoho žen, které mi dovolily, aby se moje výrobky staly součástí jejich čarokrásy. A z toho mám velkou radost.“

Vyrobte si vlastní čelenku

Budete potřebovat: aranžérský drát, aranžérskou pásku, lepící pistoli, květy a dekorace podle vlastního výběru, stuhu.

Nasekaný drát ovineme aranžérskou páskou. Jednotlivé dráty propleteme a vytvoříme tvar věnečku. Do jeho základu zapleteme větvičky s bobulkami. Na okraje věnečku přilepíme lepící pistolí stuhy na uvázání a jejich konce zatavíme nad plamenem. Na věneček lepíme jednotlivé květy - začínáme těmi většími a prostor mezi nimi vyplňujeme drobnějšími květinami. Nakonec už jen s hrdostí nosíme a vychutnáváme si obdivné pohledy.