Proč se příznivci naší největší dětské hvězdy sešli zrovna v Krásné Lípě? Nejen proto, že tohle městečko v samém srdci Českého Švýcarska je krásné nikoli jen svým názvem, ale důvodů je mnohem víc.

Režisérka Jaroslava Vošmiková, která s Tomášem Holým natočila v roce 1980 rodinnou komedii Prázdniny pro psa, sem jezdila odmalička a našla tu i představitele další dětské role - Romana Šmacla.

Prvního července 1981 se v Krásné Lípě uskutečnila předpremiéra filmu a byl na ní i Tomáš Holý.

I jemu se v Krásné Lípě zalíbilo a jezdil sem pak opakovaně se svou maminkou Marií, které všichni blízcí říkali Maruška. A tak právě tady v místním kině příznivci a přátelé Tomáše Holého připravili v polovině října slavnostní projekci dávného filmu a besedu s jeho tvůrci.

Jak dostat Tomáše do filmu?

V momentě, kdy chtěla režisérka Vošmiková točit Prázdniny pro psa, byl Tomáš přesvědčený, že už ve filmování nebude pokračovat. I když si ho nejvíc spojujeme s komediemi Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, Tomáš stihl v období let 1976 až 1980 hrát celkem v 17 filmech a není divu, že už ho to pomalu přestávalo bavit.

V pankráckém bytě se svou maminkou, kterou velmi miloval.

V pankráckém bytě se svou maminkou, kterou velmi miloval.

FOTO: archív Jaroslavy Vošmikové

Poprvé se objevil v Lipského komedii Marečku, podejte mi pero, a i když měl jen malou roli žáka Matuly, který profesoru chemie (Františku Filipovskému) podá omylem ulepený bonbón, strhl na sebe pozornost. Naposledy se postavil před kameru v roce 1981 v západoněmeckém koprodukčním seriálu Připoutejte se, letíme nad Atlantidou, který se u nás bohužel nikdy nevysílal.

Jaroslava Vošmiková vzpomíná: „Dostala jsem tehdy na Barrandově konečně možnost natočit si celovečerní film, a navíc podle výborného scénáře Antonína Máši. Od začátku jsem věděla, že pro hlavní roli městského kluka chci Tomáše Holého. Zavolala jsem jeho mamince, ale ta mi řekla, že už o filmování nemají zájem.

Požádala jsem ji, aby si alespoň přečetla scénář, a když to neodmítla, okamžitě jsem si vzala taxíka a jela za ní. Když otevřela dveře bytu, dala jsem mezi ně nenápadně nohu, aby mi je náhodou zase nezavřela, ale ona si toho samozřejmě všimla. Řekla: ,Tak pojďte dál, já vám uvařím kafe, ale Tomášovi vás představím jako kolegyni z práce.‘ Tomáš za chvíli přišel ze školy, práskl s taškou do kouta a hned si začal hrát se svým psem Altonem. V tu chvíli jsem věděla, že chci do filmu nejen jeho, ale i toho psa.“

V místě, kde přišel Tomáš o život, má od letošního jara žulový pomník.

V místě, kde přišel Tomáš o život, má od letošního jara žulový pomník.

FOTO: Zdeněk Kovařík

Tomášův zájem získala až poté, kdy ho pozvala do Suchdola nad Odrou na ranč U Zlámané podkovy, kde její dcera jezdila na koni. Tomáš byl nadšený. Jeho první věta prý zněla: „Mámo, kovbojové - a vopravdický!“ Poprvé si zajezdil na koni, dostal přezdívku Tom Zelenáč a po cestě domů na natáčení kývl.

Přátelství s Maruškou

Jaroslava Vošmiková tehdy získala nejen skvělého herce, ale i jeho neméně skvělou maminku. „Obsadila“ ji jednak do filmu jako choreografku, která se starala o všechny výstupy Altona, jednak se z nich staly skutečné přítelkyně.

„Tomáš byl slunný a srdečný člověk po mamince a také ji moc miloval. Rádi ji měli i jeho kamarádi, nikdy nikoho neodmítla, každému nabídla něco k jídlu, vyslechla ho. Jejich pankrácký byt sloužil pro mnohé jako útočiště a nakonec jsem tu měla svůj druhý domov i já,“ říká Jaroslava.

Tomáš Holý a Jaroslava Vošmiková naslouchali Emilu Zátopkovi na festivalu v Novém Městě nad Metují.

Tomáš Holý a Jaroslava Vošmiková naslouchali Emilu Zátopkovi na festivalu v Novém Městě nad Metují.

FOTO: archív Jaroslavy Vošmikové

V roce 1985 se rozhodla pro emigraci. Bezprostředním impulzem bylo, když se dozvěděla, že její dceru kvůli špatnému kádrovému posudku nevezmou na vysokou školu. Jaroslava měla od roku 1969 v Kanadě ilegálně vystěhovaného bratra a z Barrandova na ni zřejmě přišlo nějaké udání.

Faktem je, že po Prázdninách pro psa natočila ještě film Evo, vdej se, který vedení filmových studií označilo za příliš pesimistický a protisocialistický, a režisérce bylo naznačeno, že dál točit nebude.

„Když jsme se s dcerou v Americe zabydlely, začaly jsme plánovat, jak pozveme Marušku s Tomášem k nám a uděláme jim program. Místo toho ale Tomáš umřel. Zůstala mi Maruška, za níž jsem po listopadu 1989 jezdila. Naposledy jsem se s ní viděla na podzim 2013, krátce nato zemřela. Víte, ona na nikoho neházela svou bolest, nedávala ji ani příliš najevo, ale jednou se přede mnou přece jen vyplakala.“

Dědu měl hrát Rudolf Hrušínský

Jaroslava Vošmiková měla u Prázdnin pro psa jasnou představu i o obsazení dalších rolí. Tomášova dědu měl hrát Rudolf Hrušínský.

„Scénář se mu moc líbil, navíc si tehdy pořídil loveckou pušku. Navrhoval, že babičku bude hrát Dana Medřická. Jenže pak mi pana Hrušínského neschválili, protože zrovna točil Postřižiny a už by ho prý bylo moc, tak jsme nakonec obsadili málo známého Bohumila Vávru a k němu Věru Tichánkovou. Pan Vávra nebyl špatný, ale já si stále představovala, jak by si Tomáš býval s panem Hrušínským rozuměli a jak by vzájemně smečovali. O Tomášovi bylo známé, že si hodně replik sám vymýšlel, že inspiroval i zkušené herce svou bezprostředností a přirozeným chováním.“

FOTO: archív Jaroslavy Vošmikové

Problémy měla režisérka i s obsazením Tomášova psa Altona. „Produkce mi sdělila, že se už půl roku cvičí kokršpaněl a že mi to tedy dají k úhradě. Nakonec mi Maruška poradila, ať požádám o možnost si vyzkoušet oba pejsky za přítomnosti Tomáše. Bylo to od ní šalamounské a Tomášův Alton samozřejmě vyhrál.“

Tomášova tatínka hrál Jiří Hrzán. Byla to pro něj poslední role, neboť nedlouho potom se zabil. Zbývalo tehdy dodělat asi dvě věty v postsynchronech. Za Hrzána je namluvil Vladimír Hrabánek ze Semaforu.

Pokračování se nekonalo

Komedie Prázdniny pro psa získala cenu diváků na festivalu Novoměstský hrnec smíchu, a to i v tak silné konkurenci, jako byly Menzelovy Postřižiny nebo Svěrákův a Smoljakův snímek Vrchní, prchni.

„O úspěchu rozhodovaly děti, u nichž se měřila stopkami délka smíchu a potlesku. Když jsme s Tomášem čekali na verdikt, společnost nám dělal olympionik Emil Zátopek. Nikdy nezapomenu, jak moc jeho vyprávění Tomáše zajímalo!“ vzpomíná Jaroslava Vošmiková.

Vždycky se chtěla věnovat tvorbě pro děti a nakonec v Americe našla poslání jako pedagožka. Než odešla z Československa, pokoušela se domluvit pokračování Prázdnin.

„Antonín Máša měl napsaný druhý díl, jmenoval se Bouda na strýčka, ale vedení Barrandova žádné pokračování nechtělo. Kopii scénáře mám schovanou dodnes…“

Režisérka Jaroslava Vošmiková nechtěla obsadit ve filmu Prázdniny pro psa do role městského kluka nikoho jiného než Tomáše.

Režisérka Jaroslava Vošmiková nechtěla obsadit ve filmu Prázdniny pro psa do role městského kluka nikoho jiného než Tomáše.

FOTO: archív Jaroslavy Vošmikové

Musí být spravedlnost

Na setkání do Krásné Lípy dorazil také Josef Horáček, který s Tomášem absolvoval jeho úplně poslední natáčení již zmíněného seriálu Připoutejte se, letíme nad Atlantidou.

„Představte si, že jsme se s Tomášem poprvé setkali už jako mimina u Apolináře! Narodil jsem se totiž 16. března 1968, o pouhý den dřív než Tomáš, a naše maminky byly ve stejné porodnici. Pak jsme se v deseti letech potkávali na náplavce na Výtoni, kde jsme jezdili na kolech. To už měl Tomáš za sebou natáčení ,Velryby‘, ale já ani nevěděl, že je herec. Když nám bylo dvanáct, obsadili nás oba do seriálu, a tak jsem s ním mohl strávit několik měsíců a musím říct, že mě ovlivnil na celý život. Úplnou náhodou jsme se ale setkali ještě jednou - v tanečních v Obecním domě. Tomáš se tehdy ke mně přihlásil, ale já ho nemohl poznat.“

Tomáš Holý se rozhodl studovat práva, prý proto, že musí být spravedlnost. Spravedlivé ale od osudu nebylo, že 8. března 1990 našel smrt v zatáčce na silnici mezi Polevskem a Kytlicí. Od jara letošního roku tam má žulový pomník, který nechal zhotovit brněnský podnikatel a Tomášův obdivovatel Hynek Charous.