Magisterský titul získal po vystudování logiky, mluví šesti jazyky. I když sám skromně říká, že skutečně dobře se domluví anglicky a rusky.

I když nepochází z šachové rodiny, přesto začal hrát velmi brzy. „V šesti letech jsem dost četl dětské knížky. Babička mě chtěla zabavit a půjčila mi knihu o šachách s pravidly, přečetl jsem ji a velmi mě zaujala. Tak mě rodiče přihlásili do šachového kroužku a tím to všechno začalo,“ říká. Tento okamžik předznamenal, jak se bude vyvíjet jeho život.

Podle něj není zas až tak divné, že ho v dětství zaujaly právě šachy, protože měl matematické nadání. A právě nadání na šachy a matematiku spolu často jdou ruku v ruce.

Většinou jsou šachisté podle něj normální lidé, kteří mají rodiny i jiné koníčky. Sám také přemýšlí nad založením rodiny, ale zatím nenašel tu pravou.

V šachovém kroužku Bohemians Praha začal hrát nejprve dětské soutěže a velmi záhy soutěžil i s dospělými. Svého prvního dospělého protihráče porazil asi v osmi letech.

„Přesně to nevím. V osmi devíti letech jsem hrál soutěže dospělých a neprohrál jsem zdaleka všechno. Uhrál jsem tam poměrně dost bodů. Ale v šachu tolik na věku nezáleží. Děti mohou porazit dospělé, když se šachům více věnují nebo na ně mají větší talent. Není to zase taková senzace, jak to může na první pohled vypadat,“ vysvětluje David Navara.

Titul šachového velmistra

Sám měl a má talent velký. Bez něj a samozřejmě bez přípravy a tréninku by nedosáhl tak dobrých výsledků. A také by se nestal v 17 letech šachovým velmistrem. I při vysvětlování, co vlastně tento titul v šachovém světě znamená, se David Navara drží nohama na zemi.

„Zjednodušeně řečeno, člověk musí dosáhnout tří nějakých velmi dobrých výsledků. Musí mít dostatečně silné soupeře a turnaj musí být dostatečně dlouhý, měl by být třeba mezinárodní, pokud to není např. mistrovství ČR apod. Na několika turnajích musí prokázat svou způsobilost a pak už ten titul má doživotně.“ Podle něj je však určitá inflace tohoto titulu. Protože před lety jej mělo např. sto lidí, dnes přibližně 1500.

Jen pro představu, šachovým velmistrem je například Garri Kasparov, Anatolij Karpov, Viktor Korčnoj či úřadující mistr světa Magnus Carlsen. Například s Anatolijem Karpovem David Navara hrál dvě vážné šachové partie, které skončily nerozhodně. Jednou porazil Magnuse Carlsena.

Aby se David Navara udržel mezi těmi nejlepšími, musí pravidelně trénovat a sledovat vývoj.

Mistrovství Evropy v bleskovém šachu ve Wroclawi David Navara vyhrál.

Mistrovství Evropy v bleskovém šachu ve Wroclawi David Navara vyhrál.

FOTO: Michal Vrba

„Přinejmenším v oblasti zahájení šachové partie je potřeba jej sledovat. Nejde jen o udržování znalostí, ale člověk musí věnovat pozornost novým trendům a musí si toho dost zapamatovat. Šachy nejsou zdaleka jen o memorování, ale zrovna v této oblasti i to memorování hraje významnou roli. Musím trénovat, protože čím výše se člověk dostane, tím těžší je se tam udržet,“ vysvětluje.

Sám se podle svých slov šachům věnuje denně. Když je na turnaji, může to být i deset hodin, pak jsou dny, kdy šachům dá půlhodinu až hodinu.

„Když všechno zprůměruji – turnaje i domácí přípravu –, může to vyjít tak na čtyři až pět hodin denně. Je těžké říci, kolik přesně to je, a kromě toho se u mě slévá práce s volným časem. Jednou mě třeba pobavil jeden pán, který mě na autobusové zastávce viděl, jak si čtu šachový časopis, a celkem trefně se mě zeptal, jestli jsem v práci, nebo mám volno.“

Hraním šachů se dá podle Davida Navary uživit. Sám to má ale tak, že pro něj peníze nejsou hlavním motivem. Šachy totiž hraje rád a na turnaje a setkání se známými (hráči) se těší. Mít šachy jako zdroj příjmů má své výhody i nevýhody. „Lákavé na tom je, že člověk nemá šéfa, může si sám rozvrhnout denní režim, jen na turnajové partie musí dorazit včas a odehrát je, může si sám rozvrhnout, jak bude trénovat, cestovat do cizích zemí a něco si tam prohlédnout,“ říká.

Nevýhoda je, že někdy může na jedné jediné partii dost záležet, protože může pokazit celý výsledek. „Když člověk přesáhne určitý věk, není už tak snadné hrát v náročných soutěžích, ale ten limit je mírnější než v jiných sportech. Je možné se tou hrou živit déle.“

Pro vysvětlení dodává, že v první světové stovce je jen jeden hráč nad padesát let. „Byli by tam i další, kdyby se tomu i dál věnovali aktivně. Ale např. exmistr světa Kasparov se teď věnuje spíš jiným aktivitám než samotnému hraní.“

Podle něj se ale po ukončení aktivní hráčské kariéry může člověk živit jako trenér. „Ne každý na to má předpoklady a já třeba otevřeně říkám, že bych nemohl dělat trenéra začátečníků, protože bych vykládal moc rychle a oni by to nestihli pochopit a pro mě by také nebylo úplně dobré se přizpůsobovat. Ale dovedu si představit sám sebe jako trenéra hodně nadaných hráčů,“ doplňuje.

Hra se stále vyvíjí

Šachy se hrají po staletí. Přestože je možné u výkonnostních sportů sledovat skokový vývoj vpřed, šachy pro laika zůstávají pořád stejné. David Navara však říká, že i šachy se vyvíjejí. „Nejvíc je vývoj patrný v oblasti teorie zahájení. Šachy jsou složitá hra, téměř nevyčerpatelná, chyby se dělaly dříve, dělají se dodnes, a kdyby lidé začali hrát šachy bezchybně, ztratily by mnohé ze svého kouzla.“

V oblasti zahájení se podle něj šachy vyvíjejí dost i díky počítačům. Je totiž mnohem více informací a podle Davida Navary je například za týden možné najít si na internetu na 3000 nových partií.

„Je otázka, nakolik je to pozitivní vývoj a nakolik ne. Třeba dnes o zahájení víme více, hrajeme ho lépe, ale vlastní tvorba začíná později. Kdybych to řekl obrazně, tak dříve začínala ve třináctém tahu, dnes v sedmnáctém nebo osmnáctém. Šachy se staly trochu vědečtějšími a prostoru pro nějaké umění – partie, které nadchnou diváky – je tam méně.“

Slečnu nemá

Nad šachovou partií musí přemýšlet mnoho tahů dopředu. Usnadňuje tento um běžný život? „V něčem ano. Šachisté dokážou lépe plánovat a zvažovat výhody a nevýhody různých řešení. Na druhé straně to trénují v jedné, velmi specifické oblasti života. Trénují to na šachovnici a přenášení šachových návyků do života není vždy hladké a zdaleka ne vždy se to daří. Šachisté bývají třeba roztržití a nepraktičtí, mluvím o sobě. V omezené míře se zkušenosti z šachu dají využít v životě, ale nejsou automaticky přípravou pro něj,“ přemýšlí David Navara.

Většinou jsou šachisté podle něj normální lidé, kteří mají rodiny i jiné koníčky. Sám také přemýšlí nad založením rodiny, ale zatím nenašel tu pravou.

„Potenciálně vhodných manželek je asi poměrně dost. ,Stačí‘ si tedy najít slečnu, se kterou si budu poměrně dobře rozumět, a potom věnovat dost úsilí rozvíjení a udržování vztahu,“ zamýšlí se.