„Mám irského manžela, české předky, doma běžně vařím knedlíky,“ říká mi při rozhovoru v čase oběda, kdy mi exkluzivně věnovala 45 minut. Záhy si z hotelového menu vybírá uzeného lososa. Není, tak zvolí hovězí carpaccio. Následným úsměvem se jakoby omlouvá za potřebu naplnit si žaludek právě teď.

Vzápětí mi pochválí šperk na krku. Kim Novak je milá, pomyslím si. Je. Přesně do chvíle, než padnou otázky na rodinu Kennedyů a Monroe. Stručnými odpověďmi dává najevo: to je tabu. Svým hlubokým sexy hlasem nejraději mluví o malování. Aktivní svět filmu v sobě uzavřela dávno. Opatrně nicméně přiznává: „Přijde-li dobrý scénář, roli přijmu.“ V Česku pobyla jeden březnový týden. Domů, do Oregonu, si od nás odvezla řadu fotek, podle nichž bude tvořit.

Jak vás mám oslovovat. Marilyn, nebo Kim Novak?

Nováková.

Tedy dlouze, mám používat českou verzi vašeho jména?

Ne, to jsem žertovala. Ale umím to vyslovit, že? Říkejte mi, jak chcete. Máte krásný přívěšek na krku. Opravdu se mi moc líbí.

Dostala jsem ho od rodičů k osmnáctinám. Ale teď k vaší rodině. Kdy přišli rodiče do Spojených států?

Ti už se tam narodili. Maminka se jmenovala Blanche, táta Joseph. Do USA odjeli už moji prarodiče, tedy babičky a dědečkové z obou stran. Tedy rodiny Novak a Kral. Já se narodila v Chicagu do ryze české rodiny.

Máte nějaké sourozence?

Jednu sestru, Arelene Francis. (Pod jménem Malmborg pracovala mimo jiné jako módní návrhářka v Chicagu - pozn. red.) Stále žije a má se dobře.

Tušíte, odkud prarodiče pocházeli a proč vlastně odjeli z tehdejšího Rakouska-Uherska?

Opravdu nevím. Možná to bylo kvůli chudobě, to jen hádám. Nikdy jsme o tom v rodině příliš nemluvili. Rodiče nežijí, zeptat se jich tedy nemohu. Jen sestra procházela kdysi jejich pozůstalost a našla tátův černý zápisník, v něm zmínku o Tuklekách. Nevím ale, zda je to opravdu místo, odkud pochází část mé rodiny, a zda tam žijí ještě nějací příbuzní.

Piknik (1955). Zahrála si v něm kansaskou krásku dobývanou místním pobudou, bývalým fotbalistou, jinak hercem Williamem Holdenem.

Piknik (1955). Zahrála si v něm kansaskou krásku dobývanou místním pobudou, bývalým fotbalistou, jinak hercem Williamem Holdenem.

FOTO: Febiofest

V 60. letech jste přijela do Československa za někým z nich na návštěvu. Kde jste byla?

Nevím. Pamatuji si pouze, že jsme přespávali u někoho z příbuzných, kde to bylo, to po mně nechtějte. Vybavím si malý útulný dům, v němž žilo i živé prase. Přišlo mi to roztomilé.

V té době jste už byla velkou hollywoodskou hvězdou. Jak vás Čechoslováci přijali?

Nijak. Myslím si, že ani nevěděli, kdo jsem. Možná to ani nevěděli ti příbuzní. Spíš ne.

Váš táta byl učitel dějepisu a pak železniční dispečer. To nejsou sourodá povolání.

Máte pravdu. Dějiny učil do setkání s mámou Blanche, pak se za ní odstěhoval do Chicaga, začal pracovat na železnici. Máma našla zaměstnání v továrně na podprsenky.

Hrdě se hlásíte k českým kořenům. Mluvili jste doma česky?

Když jsem byla malá, chodila jsem pravidelně v Chicagu po normální škole ještě do té české. Jazyk jsem se tedy několik let učila, ale přiznám se vám, že si moc z češtiny nepamatuji.

Vážně nic? Ani písničky, básničky pro děti?

Měla bych je umět. Ale teď si žádnou nevybavím. Počkejte. Můj táta jich znal opravdu hodně, zejména polky. Vzpomínám na jednu, bylo v ní něco o červeném šátečku.

Červený šátečku, kolem se toč, kolem se toč, kolem se toč? (zpívám)

To je přesně ona! Přímo ji miloval. Mám šáteček ráda.

A jak jste na tom byli doma s českými jídly?

Máma jich vařila opravdu hodně. Knedlíky, zelí, vepřové (říká česky), byly tradičním nedělním jídlem po návratu z kostela.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Měla jste na talíři knedlo zelo vepřo i na vrcholu své herecké kariéry?

Ale já ho miluju dodnes. Knedlíky běžně vařím. Naučila mě je maminka. Dávám přednost těm bramborovým. Vzala jsem si irského manžela, kterému moc chutnají. Když jsme byli teď v Praze na večeři v restauraci, řekl mi: Ty knedlíky nejsou tak dobré jako tvoje. Potěšil mě.

Vzala jste si koňského veterináře. Jak vás přesvědčil, že on je ten pravý?

(smích) Ano, byl veterinář. Spojila nás láska ke zvířatům. Když jsme se potkali, zjistila jsem, že dokonce neviděl ani jeden můj film.

Už skoro čtyřicet let žijete na farmě proslulé chovem lam a koní. Kolik jich máte?

Lamy už žádné, ale koní chováme pět. Jezdíme na nich tak pětkrát týdně, v průměru hodinu až dvě.

Na projížďce jste prý jednou našla hada, který se stal rodinným miláčkem.

(smích) Já mám hady ráda. Tenhle, s vykloubenou čelistí, ležel bezmocně na cestě. Zvedla jsem ho s tím, že ho tam nemůžeme nechat. Manžel mu zranění vyléčil, už zůstal. Jinak já mám zvířata ráda od dětství, stejně jako sestra. Na farmě s námi žijí i dva psi. Mimochodem, jeden z nich je české plemeno. Tuším, že přímo z Prahy. Ach můj bože, nevzpomenu si. Je poměrně veliký. Vypadá na křížence pudla a honicího psa. Třeba se mi to ještě vybaví.

Zvířaty jste si vyzdobila i stěny vašeho domu.

Původní shořel i s mými obrazy. Ach jo. Spadl na něj při kácení uschlý strom, jenž zasáhl zásuvku v domě. Ta se vzňala. Hrozné. Za třináct minut bylo po všem. Naštěstí jsme všichni stáli venku, včetně psů. Možná že kdyby později strom spadl na dům stejně, bylo by to horší. V tom novém jsem zprvu neměla kde tvořit, proto jsem malovala po stěnách: koně, ptáky…

Tehdy vám shořela i kniha, kterou jste psala deset let.

Byly to mé paměti. Ani z nich nic nezůstalo. Asi to tak mělo být. Pomohly mi vypořádat se s minulostí. Prostě jsem tu knihu měla napsat, vydaná být nemusela, chtěl to tak osud.

Zpět k vaší kariéře. Byla jste poslední takzvaná studiová hvězda. Co to obnášelo?

Chodila jsem na hodiny zpěvu, tance, změnila jsem oblékání, barvu vlasů. Dostala jsem šanci objevit se na filmovém plátně. Studio vám umožnilo vyrůstat. Nevím, co k tomu ještě říci.

Podobně na tom byla také Marilyn Monroe. Potkávaly jste se?

Samozřejmě, nebylo to ale časté.

Prý jste obě patřily k blízkým známým bratrů Kennedyů.

Koukám, že jste si dobře udělala domácí úkol o mně. Je to pravda. Znala jsem je. (smích)

Jací byli společníci?

Měla jsem je ráda.

Byli třeba dobře vychovaní?

Ano.

V roce 1958 si zahrála také v komedii o moderních čarodějkách Zvon, kniha a svíčka.

V roce 1958 si zahrála také v komedii o moderních čarodějkách Zvon, kniha a svíčka.

FOTO: Febiofest

Musela jste jako studiová hvězda dělat filmy, které se vám nelíbily?

Ano, takhle to bylo dané. Lidé ze studia vám říkali, co budete točit a s kým. Řídili vše. Dokonce určovali, co si budete oblékat, kam půjdete a s kým.

To byl důvod, proč jsem v šedesátých letech začala Hollywood opouštět. Cítila jsem se příliš kontrolovaná. Studiový život byl na můj vkus nadmíru řízený. Opravdu se mi nelíbil. Chtěla jsem malovat.

Souhlasili vaši rodiče s tím, že jste se stala herečkou?

Ne, nelíbilo se jim to. Já měla jasno odjakživa, chtěla jsem být malířka. Dokonce jsem jako mladá dostala stipendium na výtvarnou školu, abych se mohla zlepšovat. A vidíte, malířkou jsem se stala. Vlastně vždy jsem v životě dosáhla toho, co jsem chtěla.

Součástí vašeho obrovského úspěchu v Hollywoodu byla nejen vaše krása, ale i hluboký sexy hlas. Cítím z něho tajemství. Byl důležitou součástí vašich rolí?

Prostě to bylo. (pokrčí rameny)

Který svůj film si ceníte nejvíce?

Opravdu blízko mám k Pikniku. (Natočený v roce 1955 - pozn. red.) Cítila jsem, že ten scénář o lásce dvou lidí z Kansasu byl určený právě pro mě.

Jak vypadá váš běžný den na farmě?

Hned po probuzení začínám tvořit. Jsem v tu dobu plná nápadů. Mám rozmyšlené, co můžu ještě v dílech změnit, jak je upravit. Ložnice sousedí s ateliérem, proto jdu po probuzení právě tam. Ani se nepřevlékám z pyžama, neberu si boty. Mám často rozmalované tři obrazy, které po ránech zdokonaluji. Až pak jdu nakrmit psy, koně, snídám s manželem.

Prodáváte svoje výtvory?

Snažím se nechávat si originály obrazů i soch. Jediné, co jsem ochotná prodávat, jsou grafické listy. Malování je jinak můj život. Inspiraci k tvoření beru všude kolem sebe. Dívám se na přírodu, zvířata, lidi… I do Prahy jsem si vzala foťák, abych zachytila vzpomínky. A ty pak budu až do konce života malovat.

Kdybyste měla možnost začít ještě jednou, budete modelka, herečka, nebo výtvarnice?

Byla bych čistě malířkou. Přeji si někdy, abych tehdy zůstala jen u malování.

Z hvězdného Hollywoodu na farmu v Oregonu

Kariéru Marilyn Pauline Novak zahájila rolička ve filmu The French Line v roce 1954. Tehdy ji zahlédl vyhledavač talentů filmového studia. Pár měsíců nato krásná tvář dlouhonohé blondýny dobývala kina. Cena za úspěch byla vysoká: ze závratných zisků natočených snímků viděla zlomek, musela obětovat i lásku k „nevhodnému“ muži.

Legendární herečka se narodila v únoru 1933 do chicagské rodiny s českými kořeny. Od mala výborně malovala. Dokonce dostala stipendium na chicagské umělecké škole. A byla krásná.

Jedno léto si krátila jako modelka ve službách výrobce ledniček. Objížděla USA, když v Los Angeles zaujala agenta filmového studia Columbia Pictures, s nímž spojila kariéru.

Jeho šéf Harry Cohn v té době potřeboval konkurenci ke vzpurné hvězdě Ritě Hayworthové. Neznámá jednadvacetiletá kráska se mu dokonale hodila. Za několik měsíců z ní udělal star. Že nebude úplně bez názoru, pochopil ihned, při snaze přejmenovat ji na Kit Marlow. „Nikdo nepůjde do kina na polskou holku,“ tvrdil. „Hele, já jsem Češka. Ale Polka, Češka, na tom nezáleží. Novak je moje jméno!“ odvětila. Shodli se aspoň na Kim. Zakrátko točila až čtyři filmy ročně. Role ve filmu Piknik (1955) jí vynesla Zlatý glóbus, za dva roky přišel další.

Legendou se stala v roce 1958 po natočení Vertiga režiséra Alfreda Hitchcocka. Ten si ji vybral bez kamerových zkoušek jako náhradnici za těhotnou Veru Miles.

Přítelkyně Kennedyů

Novak se na vrcholu kariéry objevovala po boku slavných milovníků, třeba Kirka Douglese, Jamese Stewarta a Franka Sinatry. Podle mnohých byla krásnější než Marilyn Monroe, i když její talent prý neměla. Ostatně tu Cohn několik let před ní ze studia vyhodil.

Dvě slavné blondýnky spojil i další muž. Americká média o nich píší jako o blízkých přítelkyních bratrů Kennedyů, měly být milenkami Johna Fitzgeralda. MM vztah s ním ukončila sebevraždou. Novak se s ní setkala krátce před smrtí na párty u herce Petera Lawforda. Netají se tím, že měla oproti Monroe jednu výhodu, rodinu. „Dává základy životu. Když pracujete v tak nesnesitelném prostředí jako já, potřebujete vědět, že jste něco víc než tvář či tělo. Že jste důležitější než vaše kariéra. Bez této opory jste ztracení,“ shrnula před lety.

Falešná svatba a mafie

Věděla, o čem mluví. Muži jí padali k nohám. Ona si mezi nimi na vrcholu slávy - v roce 1957 - vybrala nevhodného, s tmavou pletí: hudebníka Sammyho Davise Juniora. Možné mísení ras vyvolalo celospolečenský skandál. Cohn byl vzteky bez sebe. V zájmu zachování „cti“ hvězdy nechal Davise na několik hodin unést gangstery. Vyhrožovali mu vypíchnutím očí, zlomením nohou, pokud vztah neukončí. Muzikant pod tlakem devět měsíců nato uzavřel svatbu s černošskou tanečnicí Lorry. Po obřadu se opil, do lože s nevěstou se nikdy neodebral. Za falešný sňatek musel následně mladou ženu finančně odškodnit.

Novak začínala mít Hollywoodu plné zuby. Všemocné studio ji i ožebračovalo, dávalo hvězdě sotva setinu výdělků z trháků. S advokátem si sice vymohla na počátku 60. let vyšší honoráře, jenže v tu dobu už vlastně Hollywood opouštěla. Z Kim se opět stávala Marilyn. Pro zajímavost, první její honorář činil sto dolarů týdně. Piknik přitom vydělal tisícinásobně více.

Milovaná farma

Po odchodu z Los Angeles Novak nejdříve zamířila do Severní Karolíny, kde vedla - jak říká - trochu hippie život. Začalo se jí dařit v soukromí. První sňatek s anglickým hercem Richardem Johnsonem sice vydržel jen rok, podruhé volila lépe. Veterináře Roberta Malloye si vzala v roce 1976. Usadili se na farmě v oregonském Sams Valley, kde má i svůj ateliér. Před lety přiznala, že jde o terapii v boji s bipolární poruchou.