Zámek Mcely, který manželé Cusumanovi vybudovali z ruin na odpis, znám dobře. Z nedaleké chalupy si sem rádi zajedeme na kávu, posedíme pod stromy. Jeho majitelku mám teprve poznat. Jaká bude? Exkluzivně oháknutá? Povýšená? Nic takového. Do ránem vyprázdněné kavárny přichází příjemná blondýnka se vstřícným úsměvem. Kvalitní, ale neokázalé oblečení, jednoduchý make-up, zkoumavý pohled. V jejích odpovědích se budou často vyskytovat slova práce, úsilí, rodina, píle, respekt, vášeň.

Prožíváte šťastné období?

Ano.

Nepředcházely mu ale jen klidné roky. Ještě vám nebylo třicet a ovdověla jste. To se člověku rozpadne celý svět?

Určitě. Byla to velká rána, ale musela jsem najít způsob, jak žít dál.

Kde jste posbírala sílu?

Uvnitř sama sebe. A nejen to. Naštěstí mám přátele a rodinu. Hodně jsem se ponořila do své milované práce.

Jaká je vaše původní profese?

Po absolvování vysoké školy ekonomické jsem se brzy dostala jako projektový manažer k rekonstrukcím historických budov v Praze.

Měla jste na starost nějaký zajímavý dům?

Vinohradskou tržnici v Praze považuji za nejznámější, pak to byl například krásný dům na Janáčkově nábřeží, Dětský dům. Kreativní práce mě fascinovala, naplňovala.

Dovedu si představit nejen její půvab, ale i nervy a stres.

Tomu se nevyhnete. Když chcete něco dělat pořádně, musí být intenzita nasazení velká.

Inéz s rodinou

Inéz s rodinou

FOTO: Paul Paycey

Co váš osobní život? Jak jste se seznámila se současným manželem?

Za to může kamarádka ze Spojených států. Znala nás samostatně a zdálo se jí, že máme hodně společného. Proto tajně zorganizovala setkání. Nevěděla, zda naše schůzka bude romantická nebo začne přátelství, ale cítila, že bychom se měli octnout spolu v jedné místnosti.

Ani jeden jsme o jejím nápadu nevěděli. Bohužel mi nezbyl čas se připravit. Ani jsem si ráno neumyla hlavu, nedbala na to, co mám na sobě, ale vůbec to nevadilo. Mezi námi to zafungovalo okamžitě. Už z dvaceti metrů, při prvním pohledu do očí, mezi mnou a Jimem něco přeskočilo. Pocit, že ani nemusíme mluvit, že se známe sto let.

Mezi vámi ale šplouchal Atlantik.

Mě čekal brzký návrat do Prahy, manžel přiletěl po týdnu prvním možným letadlem a od té doby jsme spolu.

Stala se z vás zámecká paní. Pokud by však někoho napadlo, že vám manžel koupil zámek a vy jste vstoupila do luxusních komnat, asi ho rychle vyvedete z omylu…

V klasických pohádkách čekáte na rytíře, který si vás odvede na své sídlo. Já jsem musela být trošku aktivnější. Pořídila jsem si nejdřív ten zámek, teprve potom potkala prince.

Povídejte!

Způsobila to záliba v historických budovách a kamarádství s dívkou, která nás představila s Jimem. Toužila po zámku a požádala mě, ať jí pomůžu najít v Čechách objekt vhodný k rekonstrukci.

Vytížená manažerka v roli realitní makléřky?

Projekty se rozrůstaly, patřilo k nim cestování po celém světě, práce mě pohltila až příliš. Měla jsem sice hodně kabelek, ale žádnou rodinu. Dobrý důvod vystoupit z rozjetého pracovního vlaku.

Zatikaly biologické hodiny?

Pronásledovala mě otázka, co doopravdy chci v životě dělat. Řekla jsem si, že nejdříve zkusím pomoci blízkým lidem, kteří to už vědí. A že snad u toho najdu i já, co od života očekávám. Čekaly mě dva volné týdny na to, abych objela zámky na prodej. Jednou se mi trošku omylem, po cestě jinam, připletly do cesty i Mcely.

Osudová přitažlivost?

Něco se tam stalo. Byly ale v tak hrozném stavu, že by o ně kamarádka neměla zájem.

Pro vás láska na první pohled?

Pocit důvěrnosti. Každá místnost mě vítala povědomým vrzáním podlahy, známým výhledem z okna. Jako bych se vracela domů. Ale žila jsem tehdy sama a nechtěla si takovou ruinu uvázat k noze. Nějaký pud sebezáchovy mi přece jen ještě zbýval. Po VŠE jsem studovala na Harvardově univerzitě mimo jiné oceňování objektů, učila se, co dělat s projekty. Díky tomu mi bylo jasné, že pomyšlení na Mcely je absurdní. Následoval útěk a bezesné noci.

Rekonstrukce se dočkal zdevastovaný zámek i park. Součástí zahrady je nejen upravený trávník, ale i louka plná květin či bylinkové záhony.

Rekonstrukce se dočkal zdevastovaný zámek i park. Součástí zahrady je nejen upravený trávník, ale i louka plná květin či bylinkové záhony.

FOTO: archív Chateau Mcely

Co na to kamarádka?

Ukázalo se, že jenom snila, do reality by nikdy nenaskočila. Nakonec, po sérii zoufalých kroků, byl zámek můj.

Prozraďte alespoň jeden z nich.

Řekla jsem si, že zkusím nabídnout majitelům půlku ceny, oni mě odmítnou a budu mít pokoj. V minulosti zamítli jiným zájemcům i desetiprocentní slevu.

Patřily v té době Mcely ještě Thurn-Taxisům?

Ne, ne, vlastnila je organizace, která je získala od státu. Majitelé překvapivě akceptovali velkou slevu i možnost splátek.

A pokoj měli oni…

Ano. A já svou ruinu. Následovala řada malých zázraků. Lidé, kteří mi dlužili peníze, mi je neočekávaně začali vracet. Krátce poté jsem v LA potkala manžela.

Věříte na osud?

Ani nevím, asi ano. Ale ne ve smyslu, že by bylo vše předem dané. Věřím na možnost volby. Člověk vlastními rozhodnutími běh věcí ovlivňuje. Definice osudu by asi byla, že máte vše předurčené. V to nevěřím. Jinak bychom byli všichni oběťmi. To by bylo hodně špatné.

Přeje náhoda připraveným?

Ano, rozhodně.

Podnikatelské prostředí v USA se patrně liší od našeho. Jak to vnímal váš muž?

Manžel našel velkou zálibu v Praze a také v zámku. Po dvou letech v Kalifornii přišlo stěhování do Čech. Jimovy zkušenosti byly neocenitelné. V podnikání není nic, co by se dalo uplatnit pouze ve Spojených státech. Obecné principy platí na celém světě. Slušnost, vzájemný respekt, platnost dohod. Všichni se jimi inspirujeme stále.

Co to znamená v praxi?

Například to, že každý člověk je osobnost, je jedinečný. Snažíme se aplikovat etické postupy, respektovat individualitu každého zaměstnance, každého kolegy.

Pozitivní naladění a úsměvy provázejí každého hosta od prvního kroku.

Jsem ráda, že jste to také pocítila. Chceme, aby se všichni zaměstnanci cítili šťastní, přenášejí to potom i na naše hosty. Manžel principy osvíceného managementu aplikoval i ve svých firmách.

Zaměstnával dělníky i laureáty Nobelovy ceny. Byl ochotný vyslechnout každého z nich. Chceme, aby se slušné, pozitivní podnikatelské prostředí v Čechách šířilo. Zanedlouho spustíme například školicí programy pro firmy.

Z čeho máte největší společnou radost?

Jednoznačně z dcery. To je asi u všech rodin stejné. I když milujete svou práci, děti jsou na prvním místě.

Julinka se vám narodila během stavby, přesto jste nic neošidila. Na celé rekonstrukci je znát respekt k původním hodnotám. Dokonce jste nechávala tkát látky na míru. Kde všude jste hledala podobu Mcel?

Začalo to už v raném mládí. Ovlivnila mě klasická ruská literatura, dýchalo z ní prostředí Petrohradu 19. století, neoklasicistní budovy, jejich interiéry. Další inspirací se stal nádherný empírový zámek Kačina a pak zámek Pavlovsk u Petrohradu.

Látky do interiérů tkaly na zakázku české firmy.

Látky do interiérů tkaly na zakázku české firmy.

FOTO: Paul Paycey

A místní historie?

Samozřejmě. Velkou pomoc mi poskytl pan doktor Dudek, rodák ze Mcel. Věnuje se 40 let historii zámku, sesbíral obrovské množství materiálů, fotografií, informací, napsal několik knih. Dostala jsem od něho krásnou publikaci, ze které se dalo čerpat. Ve Mcelech žije osvícená skupinka lidí, kterým zachování tradic leží na srdci a dělají pro to hrozně moc. Jejich nadšení přešlo i na mě.

Včetně tradice devatera kvítí?

Babky kořenářky ve zdejším kraji sbíraly na devíti svazích devět různých bylinek. Ty se pak kombinovaly do čajů i do mazání se základem z vepřového sádla nebo slunečnicového oleje. Krásně to funguje. Abych ale nezapomněla ještě na jednu velkou inspiraci, omezený rozpočet.

Největší noční můra i nejlepší rádce. Nemohla jsem si dovolit vybírat z drahých katalogů, peníze musela nahradit kreativita a neobvyklá řešení. Rozjela jsem se do továren, v té době ještě existovaly například některé textilky na severu Čech. Tam nám utkali látky podle mých představ.

Detaily na zámku jsou překrásné. Lněné závěsy, ubrusy.

Překvapuje mě, jak si lidé právě takových drobností všímají. Těší mě to.

Kontaktoval vás někdo z rodiny Thurn-Taxisů?

Kontakt máme, nejbližší potomci žijí ve Vídni, zrovna teď v létě plánují setkání v Chateau Mcely. Jde o citlivou záležitost, z mnoha důvodů neměli na majetek restituční nárok. Ale po nějaké době si k nám našli cestu a ocenili rekonstrukci. Několik století zámek takhle dobře nevypadal.

Nestal se z něj luxusní hotel přístupný výlučně bohatým?

Museli jsme nastavit vysoké ceny, byla jsem z nich nešťastná a bála se, že se kvůli tomu zámek uzavře širší veřejnosti. Bohužel, když všechno spočítáte, provoz, který za rok stojí zhruba tolik, co celá rekonstrukce, nedá se najít jiná možnost. Naštěstí často vidíme, že lidé k nám přijedou oslavit třeba desáté výročí svatby nebo si udělají hezké odpoledne.

Velice mě těší, když o víkendu vidím na parkovišti různá auta. Ne každý přijede exkluzivní limuzínou. Návštěvníci si k nám už cestu našli, i když nemají moc peněz. Rádi zajdou na dort, posedí, ocení krásu prostředí. Neodradí je brána, která zámek chrání. Stačí zmáčknout tlačítko a dveře se otevřou.

Chateau Mcely

Chateau Mcely

FOTO: archív Chateau Mcely

Jak reagovali na rekonstrukci místní? Znáte jako zámecká paní některé sousedy?

Od začátku jsem se snažila se všemi vycházet, představila projekt, záměry. Místní lidé se tehdy usmívali, nevěřili, že by se to mohlo podařit. Pak byli překvapení. Mě zase překvapil jejich velice hezký přístup.

Možná je to tím, že jsme se na tom kopečku neodřízli. Je nová doba, už neexistuje v zámku a podzámčí, vztah s obcí je partnerský. Zpočátku u nás místní nechtěli pracovat, když to ale zkusil první, ledy se prolomily. Vycházíme dobře. I s velice šikovnou paní starostkou.

Setkala jste se se závistí?

Nesetkala. Možná proto, že takovým věcem nevěnuji pozornost, žádné podobné signály nevyhledávám. Opravdu ne.

Jaké jsou podle vás nejdůležitější vlastnosti pro úspěch?

Kombinace více předpokladů. Člověk se nesmí zaleknout, nesmí se vzdávat. Musíte mít talent, schopnosti, píli. A práce vás musí bavit, je třeba mít pro ni vášeň. Abych to shrnula, jde tedy o tři zásadní věci: něco, co opravdu umíte, máte pro to vášeň a ještě to nevzdáte. Když do činnosti vložíte neuvěřitelnou energii, není možné, abyste neuspěli. Zvlášť věnujete-li se navíc něčemu, co přináší užitek lidem.

Čeho si vážíte na svém muži?

Mohla bych vyjmenovat velký seznam vlastností, schopností. Ze všeho nejvíc se mi líbí, že Jim není přízemní, zajímá ho svět v kontextu jako celek, až s vesmírnými souvislostmi. Široká perspektiva. Neustále na sobě pracuje, zdokonaluje se, učí se, studuje, nic nevzdává. Dokáže celé prostředí kolem sebe osvítit.

Je vědec, fyzik a chemik, podnikatel, zabývá se astronomií. Ještě něco?

Momentálně píše knihy. Teď mu vyšla v USA kniha Balance - Rovnováha o rovnováze mezi osobním a pracovním životem. Na podzim vyjde i v češtině.

Praha ho musela silně oslovit. Město Keplera, Tychona Braha…

Ano. Je tu spokojený. Evropa vůbec je mu hodně blízká, má italské předky. Na zámku máme navíc knihovnu a hvězdárnu.

Máte pocit, že se Julinka vydá ve vašich stopách?

Netuším. Je jí sedm. Zatím vypadá jako hoteliérka. Na zámku ji to nesmírně baví. Pohybuje se tam přirozeně, jako princezna si to užívá. Má rozsáhlý šatník. Několikrát za den se převléká, je společenská, po tatínkovi hodně komunikativní, ale netroufla bych si takové břímě, jakým zámek je, přenést na jinou lidskou bytost.

Já sama jsem si to zvolila dobrovolně a ji bych tím nechtěla zatížit. V tom je asi rozdíl mezi námi a aristokratickými rody, kde majetek přechází z generace na generaci. Přála bych si, aby si zvolila vlastní cestu a byla šťastná.

Malá Nely?

Narážíte na mou knížku Nely, princezna ze Chateau Mcely. Ano, inspirovala jsem se u Julinky. Ale knížka i realita je samozřejmě určena nejen jí. Předělali jsme jeden pokoj do princeznovského stylu, chystáme aktivity pro děti, moc se na to těšíme.

Inéz, Julie a Jim.

Inéz, Julie a Jim.

FOTO: Paul Paycey

Přišlo po otevření Mcel klidnější období?

Ani ne. V roce 2006 skončila rekonstrukce, ale zbývaly ještě dvě třetiny parku, zavést provoz, pak byly na řadě lázně. Přišlo mi nevhodné používat uprostřed nádherné české bylinkové tradice devatera kvítí nějakou ajurvédu.

Tak vznikla celá kosmetická linie Mcely Bouquet. Žádná firma nedokázala vyrábět přípravky podle mých představ, proto jsem se do toho pustila sama. Dalo mi to hodně zabrat, ale povedlo se. Teď zase ten knižní projekt. Pak si snad odpočinu.

Tak to je první věc, kterou vám nevěřím.

Když jsem se do Mcel pouštěla, představovala jsem si to jako větší domácnost. Nedošlo mi, že jde o řadu paralelních podnikatelských oborů. Restaurace, kavárna, wellness, výroba kosmetiky, zahrada, park, hotel, půjčovna kol, babysitting, provozování bazénu, pořádání akcí, kongresů. Ale ta extrémní námaha stojí za to, přináší i velkou radost.

K zámku patří pohádky a k nim kouzelní staříci či čarovné proutky a podobné věci, které plní přání. Kdybyste ze zámeckého jezírka vylovila zlatou rybku, která tři přání by byla ta vaše?

1. Abychom byli všichni zdraví, měli zdravé a šťastné děti a v harmonii žili na věky věků. 2. Svět kolem nás bez ekonomických krizí a válek. 3. Možná bych ji jako bonus poprosila, aby mi dostavěla chybějící křídlo u zámku. Ale nad tím mám zakázáno i jen přemýšlet.