Kam obvykle míří známé osobnosti na dovolenou

Většinu svých cestovatelských snů jsem si už splnila, což byla například cesta do Brazílie, na Nový Zéland a také do Japonska. Další velké cestovatelské plány už nemám, ale v létě pojedu určitě do Jižní Ameriky znovu. Brazílie to nebude, ale víc neprozradím. V tomto směru se nešidím a své sny zabíjím jednoduše tím, že je uskutečňuji.

V Jižní Americe mi učarovala příroda, ale také exotika a jiný styl života vyznačující se především radostí. Lidé tu často třou bídu s nouzí, ale i tak jsou šťastni. Také tam jsou krásné památky a pořád je co objevovat. Ta země pro mě má tajemství a to mě baví. V Amazonii jsem zatím nebyla, ale úplně mi stačilo navštívit oceánské pralesy, které jsou v Brazílii na pobřeží.

Ty mě doopravdy uchvátily. V Evropě je mojí největší láskou Francie, která je na rozdíl od Jižní Ameriky dostupná i autem a nejsou potřeba žádné dlouhé přípravy. Stačí si vzít občanku a pár věcí na sebe. Ve Francii jsem byla už asi desetkrát a stále tu mám co objevovat.

Dokonce si dokážu představit, že bych tady i žila, líbí se mi vesničky v Provence a památky, které nejsou tak pompézní jako například v Řecku. Vždycky to na mě dýchá krásnou atmosférou a samozřejmě oceňuju i zdejší dobré víno.

Co se týče Česka, nejvíc mě dojímá, když se dostanu někam do hor, protože mi to připomíná dětství. Neměli jsme žádnou chalupu, chatu a dokonce ani auto, takže jsme volné chvíle trávili s bratrem a rodiči hlavně v zotavovnách ROH. A ty byly převážně na horách. Když se proto v létě ocitnu někde v našich horách, hned se mi vybaví, jak jsme například přeskakovali kameny na horním toku Labe.

Žádné léto nevynecháme dva týdny u kamaráda v Chorvatsku. Se začínajícím podzimem nebo brzy na jaře létáme s výtečnou CK často do Egypta. To je nejlepší místo u teplého moře, hodnotíme-li poměr mezi kvalitou a cenou. Za kamarády létáme rádi do Mexika na karibský ostrov Cozumel, tam se cítíme jako doma. Také rádi poznáváme nová místa – nedávno jsme byli třeba na tanzanském ostrově Zanzibar a bylo to jedním slovem úžasné.

Občas vycestujeme na prodloužený víkend po Evropě, naposledy do Madridu. Dá se říct, že každá naše dovolená je hezká, a to i ta zimní. Moje žena Jana miluje s dětmi hory a lyže, jezdí často do Harrachova.

A jestli mám nějakou dovolenou snů? Kdysi jsem toužil navštívit alespoň jednou v životě Tahiti, proslavený ostrov ve Francouzské Polynésii. Tahle exotická místa mě vždycky lákala, ale nedávno jsem viděl krásný dokument z těchhle koutů na opačném konci světa – a Tahiti mě zklamalo.

Vysněná dovolená by tedy dnes byla spíš cesta kolem světa. Nejprve bych zajel ke kamarádovi do Jihoafrické republiky, pak k bratranci mé ženy do Austrálie, přes Tahiti bych to vzal ke kamarádům do Honolulu na Havajských ostrovech, dále do Los Angeles k dceři Tereze a její rodině, potom bych jel za spolužákem žijícím v New Yorku a na závěr bych se stavil na jihu Španělska v Malaze u kamarádky.

Uznejte sami, že to by byla pěkná cesta, ale nutně by trvala tak šest až osm týdnů a kde je vzít? Takže prozatím si na toto dobrodružství musím nechat zajít chuť.

Jak jsem se doznala v televizní Třinácté komnatě, trpím úzkostmi, a to je také důvod, proč nikdy nesedám do letadla a na dovolenou cestuji pouze autem. Se svými dvěma dcerami, jedenáctiletou Magdičkou a tříletou Terezkou, proto i v létě jezdím většinou jen po Čechách. To, že se zajedeme vykoupat alespoň k moři do Chorvatska, jsem jim slíbila až na příští léto – to letošní strávíme s dcerami a s kamarády u nás.

Zase si pronajmeme chalupu s bazénem, to se nám zatím líbilo nejvíc. Po pravdě řečeno, nikam daleko mě to ani netáhne. Vyhledávám klid a bezpečí, a když už bych musela do zahraničí, tak by to bylo Slovensko nebo Chorvatsko.

Dovolenou nejraději trávím odpočinkem a relaxací s lidmi, které mám rád. Možná to někoho překvapí, ale nejvíc ze všeho mě baví dovolená v zimních měsících na horách.

Asi i proto je mou vysněnou zemí, kde bych chtěl strávit delší dovolenou, jednoznačně Kanada. Je to nádherná země s uchvacující přírodou a scenérií.

Mám ráda jižní Čechy, kde jsem se narodila. Máme tam chalupu, kterou opatruji vlastně trochu i jako památku na našeho tátu Slávka. Kdykoli mám volno, táhne mě to tam. Jsem takový velmi aktivní „lufťák“, ale chce to plán a režim, abychom svá přání vyladili jako rodina.

Na chalupě jezdíme s dětmi na kolech, máme poblíž kamaráda s kobylkami, koupeme se a na zahradě pěstujeme spoustu zeleniny. Mám ráda, když je klid a rodina je pohromadě. Naše děti mají také o prázdninách spoustu přání a potřeb, které se jim snažíme splnit, a tak letos jeden týden strávíme třeba v Turecku.

Na chalupě jsem ale osobně radši, i když by se mi asi líbila i spousta dalších věcí. Třeba jsem se ještě nikdy nepotápěla, a tak trochu nesměle toužím po tom si to vyzkoušet. Vždycky mě lákal svět pod mořskou hladinou, ale zatím mi stačil jen ten kousek, kam se potopím se zadrženým dechem.

Ve svých dovolenkových snech jsem skromná. Jediné, co si vždy přeji, je, abychom byli zdraví a šťastní, ať už jsme kdekoli. A také abychom se vždycky zase v pořádku vrátili domů.

V létě na dovolenou zásadně nejezdím, a když už někam vyrazím, je to vždycky v zimě. V létě je u nás přece krásně všude a v naší zemi je řada nádherných míst, které mám opravdu rád. Letos jsem měl začátkem roku hodně práce, ale předtím jsem několik let část naší zimy trávil v Thajsku nebo na Filipínách, kde se cítím jak ryba ve vodě. Když to půjde, pojedu tam určitě znovu. Je tam nejen sluníčko a teplé moře, ale také zdvořilí lidé, což už u nás není tak časté.

V Americe jsem byl zatím jen v Chicagu. Moc mě to tam nenadchlo, protože to je země, která je málo svobodná. Vždycky jsem se chtěl především podívat do Afriky – tento kontinent mi přijde na pohled nejatraktivnější. Zatím se však raději podívám na dobrý cestopisný dokument, než abych se tam vydal, protože řada afrických zemí se zmítá v nepokojích a také tam jsou různé nemoci.

Českou republiku mám projetou křížem krážem hlavně díky koncertování, a že bych žil trvale někde jinde, si neumím představit. Nedávno jsem byl na Kanárských ostrovech na Fuerteventuře, a to se s krásou naší země vůbec nedá srovnat.

Je pravda, že severní Čechy, odkud pocházím, třeba místy nejsou zrovna nejvzhlednější, ale i tak mají něco do sebe. A když se vydáte do útrob Krušných hor, jenom koukáte.