A vůbec, podle čeho si vybíráme bydlení? Podle ceny, lokality a dostupnosti do práce či do školy, nebo nás zajímá i to, vedle koho budeme žít? Na tyto otázky se pokusil odpovědět průzkum Hypoteční banky mezi 642 respondenty ve věku 20 až 45 let.

Podle psycholožky Marty Boučkové jsou právě sousedské vztahy jedněmi z nejkomplikovanějších ze všech vztahů. Proč tomu tak je? Když si totiž lidé vybírají, kde budou bydlet, je otázka sousedů až na téměř posledním místě žebříčku faktorů, které finální výběr nakonec ovlivní, vysvětluje Jana Wolfová, ředitelka marketingové komunikace Hypoteční banky.

Přesto podle průzkumu tři čtvrtiny Čechů souhlasí s tím, že by se ještě před samotným nákupem bytu či domu měli zajímat o to, kdo žije v nejbližším okolí a jaké zde panují sousedské vztahy. Jenže při výběru nového bydlení nás více zajímá technický stav nemovitosti, hezké okolí domu, blízkost škol, obchodů či přírody nebo vzdálenost do práce. To jsou věci celkem logické a běžné, ale nad sousedy vítězí i dobře fungující samospráva v domě nebo dostatečná vzdálenost od okolních domů.

Při nákupu bytu či domu je nejdůležitější cena

Hlavní roli při konečném rozhodování hraje jednoznačně cena (pro 63 %), lokalita a stav nemovitosti (48 % a 30 %). Fakt, kdo bude bydlet vedle nás, řeší jen každý desátý člověk.

Češi si ani příliš nepotrpí na situace, které známe z amerických filmů a seriálů. Pravděpodobnost, že u vás zazvoní majitelka sousedního bytu či domu s čerstvě upečeným koláčem, představí sebe i manžela a zeptá se, jestli něco nepotřebujete, přičemž vy ji potěšeně pozvete dál, je v Česku mizivá – děje se tak zhruba v 9 % případů.

Proč tak málo? „Je to dáno částečně tím, že se u nás stále ještě značně mísí sociální skupiny. V paneláku či bytovce najdete lidi s nižšími příjmy i mladé absolventy vysokých škol s nadějně rozjetou kariérou. Na vesnici dnes vedle sebe často bydlí bohatí podnikatelé s méně movitými starousedlíky, což může vést k vzájemné nedůvěře, někdy až k nevraživosti mezi nimi. Někteří by se i rádi seznámili, ale mají obavu, že svou snahou budou nové sousedy obtěžovat. Jiní naopak s povděkem přijímají, že je okolí svou přízní neobtěžuje,“ vysvětluje Marta Boučková.

Podle výsledků průzkumu tak 61 % Čechů nechává seznámení se sousedy na „náhodě“. Tato náhoda má nejčastěji podobu domovní schůze nebo setkání v obchodě či na chodbě. Hodně lidí se také seznamuje prostřednictvím dětí nebo domácích mazlíčků, případně až při řešení problémů a konfliktů.

Kdo nás nejvíce ovlivňuje

Nejvíce nás ovlivňují nejbližší sousedé, tedy ti z „našeho“ patra, nebo v případě rodinného domu z přímo sousedících domů. Na venkově ale může být za nejbližší okolí považováno i více než 10 rodin, v malých vískách dokonce všichni její obyvatelé!

S těmito „nejbližšími“ se známe od vidění (11 %) a s některými občas prohodíme pár slov (43 %). Pouze 34 % respondentů udržuje s některými sousedy pravidelný kontakt. U 71 % dotazovaných však převažují sousedi, se kterými mají dobré vztahy. Případně jen minimální kontakt, což někteří z nás také považují za kladné vztahy.

Jak vypadá ideální soused

„Můžete si ho představit jako ochotného, milého, slušného a zdravícího muže či ženu, který vás neruší hlukem nebo nepořádkem, je nekonfliktní, čas od času si s vámi promluví, ale jinak respektuje vaše soukromí. A také vás nepomlouvá, nezávidí a neškodí vám,“ popisuje Jana Wolfová. Navíc vám i pomůže, například vám vybírá poštu, když jste na dovolené, nebo vám ochotně naladí televizi.

A teď realita: sice se zdravíme a chováme se přátelsky – někdy dokonce víc, než jsme očekávali – ale vzájemná sousedská výpomoc u nás ve skutečnosti příliš nefunguje. To nás vnitřně docela mrzí, ale stále si vzájemně nedůvěřujeme natolik, abychom si například během dovolené předali klíče a zalévali květiny.

V zásadě však z průzkumu vyplynulo, že jsme se sousedy spokojeni. Na druhou stranu ale přiznáváme, že se jich trochu obáváme, hlavně čerstvě po nastěhování.

Nejvíce se bojíme toho, že budou nějakým způsobem omezovat náš klid a soukromí: tedy že nás budou obtěžovat hlukem (ať už půjde o milovníky hlasité hudby, pravidelných večírků nebo hlasitého sexu) či zápachem (asi každý ví, jak nevábně dokáže zamořit chodbu byť jen malý pytel s odpadky odložený za dveře bytu, nemluvě o sousedce, která je permanentně vystavená v okně s cigaretou v ruce), nebudou uklízet společné prostory, případně se budou až příliš zajímat o to, co se děje u nás doma.

„Všechny výše zmíněné věci se samozřejmě dějí, i když ne v tak masivním objemu. Nicméně problém Čechů je, že když jim něco vadí, často to neumějí řešit. Raději hlučné sousedy tiše nenávidí, než aby za nimi zašli a promluvili si s nimi. Když ale pak nastane otevřený konflikt, jdeme do extrémů,“ doplňuje Marta Boučková. Dodává, že je ale vždy lepší zkusit každý problém řešit lidsky a včas, než naroste do obřích rozměrů.

Každý desátý človek se stěhuje kvůli sousedům

Průzkum dokonce odhalil, že se téměř každý desátý z nás stěhuje právě kvůli nesnesitelným sousedům. Při výběru nového bydlení však otázku, kdo že to bude bydlet vedle, opět odsune do pozadí.

Čeká vás tedy právě stěhování do nového, případně jste se nedávno přestěhovali a své sousedy zatím znáte sotva od vidění? „Nebojte se je oslovit a představit se jim. Využijte k tomu jakoukoliv příležitost. Kromě náhodného setkání na chodbě či před domem třeba i hasičský bál v místní sokolovně, domovní schůzi nebo dobrovolný úklid okolí. A pokud se na to cítíte, klidně u nich zazvoňte a pozvěte je na víno nebo bábovku,“ doporučuje Marta Boučková.

„Zároveň ale nečekejte, že všichni ve vašem okolí budou chápat sousedská práva a povinnosti stejně jako vy. Připravte se na to, že se budete muset naučit o podmínkách korektních sousedských vztahů mluvit, případně je i prosazovat. A nebojte se projevit nesouhlas se sousedem i ve zdánlivě banální věci. Je to dobrý trénink k tomu, abyste se naučili vytyčit si hranici a dali najevo, že se ve všem shodnout nemusíte.“