Žvýkání není nic nového, rozhodně nejde o novodobý civilizační jev. Žvýkalo se už v pravěku, jen se mění produkt, který lidé žvýkají. Od klacíků a kořenů jsme v moderní historii přešli ke žvýkačkám bez cukru. Přesto máme v hlavě stále zakořeněno, že existují situace, kdy je žvýkání společensky nevhodné.

Ano, takové situace skutečně jsou, ale je jich opravdu minimum. „Existují místa, kde žvýkat nebudeme. Je jich však velmi málo a jde o výjimečné situace: nebudeme žvýkat na svatbě, nemyslím jen ženicha nebo svědka, ale ani jako diváci, na pohřbu, v soudní síni, při obchodním jednání, jsme opatrní v kostele a na hřbitově,“ říká odborník na etiketu Ladislav Špaček.

Naopak v naprosté většině situací je decentní žvýkání nejen vhodné, ale dokonce nutné. Jsou to zejména ty situace, kdy přicházíme do úzkého kontaktu s lidmi a mohli bychom je tak obtěžovat nepříjemným dechem.

Žvýkání ano, ale podle pravidel

„Žvýkačka je nezbytná potřeba právě v situacích, kdy nám záleží na vyvolání dobrého dojmu v našem protějšku, při společenské komunikaci, při přednáškách, interview, intimní komunikaci. Nejdůležitější je ale vždy způsob žvýkání - veškerý pohyb se musí odehrávat za sevřenými rty, bez zjevných pohybů čelistí. Okolí nesmí vůbec tušit, že máme v ústech žvýkačku,“ dodává Ladislav Špaček.

Odpůrcům žvýkání vadí hlavně neestetické pohyby čelistí a okázalé převalování žvýkačky v ústech. Tak, jak vypadají hokejisté na střídačce, nemohou vypadat dámy při společenské konverzaci. Takzvané společenské žvýkání vyžaduje jistou zručnost a dovednost. Ladislav Špaček připravil několik jednoduchých rad, jak se naučit žvýkat podle etikety.

Pravidla společenského žvýkání podle Ladislava Špačka:

  • Žvýkačku vkládáme do úst nepozorovaně a nenápadně. Nejde přirozeně o nic skandálního, ale ve společnosti s ústní dutinou veřejně nepracujeme, proto je dobré odvrátit hlavu a velmi nenápadně a rychle žvýkačku vsunout do úst.
  • Žvýkačku nezačneme okamžitě drtit stoličkami. Jemně ji válíme po jazyku a vyčkáváme, až přijme naši tělesnou teplotu. V této fázi se uvolňují aromatické látky z potahu žvýkačky.
  • Jakmile žvýkačka zvláční, můžeme ji lehkými stisky mezi stoličkami i mezi řezáky intenzivněji exploatovat (vytěžit aromatické látky). Důležité je, že veškerý pohyb se musí odehrávat za sevřenými rty, bez zjevných pohybů čelistí. Okolí nesmí vůbec tušit, že máme v ústech žvýkačku.
  • Jak dlouho máme žvýkačku v ústech? Pokud žvýkáte jemně, můžete ji mít v ústech nekonečně dlouho, dokud vydrží svěží.
  • Co se žvýkačkou po dožvýkání?  Vždy máme po kapsách nebo v kabelce kousek papíru, ubrousek, kapesníček, projetou jízdenku. Odvrátíme se od okolí do ústraní, vyjmeme žvýkačku nenápadně z úst a vložíme do připraveného obalu. Ten vrátíme do kapsy či do kabelky a vyhodíme ho při vhodné příležitosti do odpadkového koše.
  • Přesto může nastat situace, kdy náhle zjistíme, že žvýkačku mít v ústech nemůžeme a nemáme šanci ji odložit. Pak nezbývá, než žvýkačku bez váhání spolknout. Není to škodlivé.
  • Navzdory tomu, že se naučíme se žvýkačkou zacházet nenápadně a „společensky“, existují místa, kde žvýkat není vhodné. Jde například o svatbu, pohřeb soudní síň, při obchodní schůzce, v kostele nebo na hřbitově.
  • Naopak, existuje více prostředí, kde žvýkat můžeme: na pracovišti, po každém jídle, po kávě nebo cigaretě, v dopravních prostředcích, na soukromé schůzce, při intimním kontaktu, na plese, večírku, v kině a divadle, na koncertě, při jednání s klienty u přepážky. Stručně řečeno, jde o všechny situace, kdy přicházíme do blízkého kontaktu s druhým člověkem.