Každoročně hrajete už od srpna. Jak to, že nedržíte obligátní divadelní prázdniny?

Karel: Důvod je jednoduchý, nemůžeme si to dovolit. Soukromé divadlo musí i o prázdninách platit nájem, mzdy atd. A když nevydělává, je to problém. Zavřít divadlo na tři měsíce u nás nepřichází v úvahu.

Hana: Vždy máme volný červenec, i když i tehdy se v kanceláři střídáme. Od srpna už máme normální provoz, ale na programu jsou kromě divadla i koncerty. Letos u nás v první půlce srpna hráli bratři Nedvědovi, Petr Bende a Čechomor. A teď už začínáme hrát naše osvědčené komedie.

Jak jste si tedy vůbec užili letošní dovolenou?

Karel: Jediný volný čas mezi natáčením seriálu Gympl jsem měl pouze na začátku prázdnin. Byli jsme u moře v Itálii s našimi kluky a také s přítelkyní nejstaršího dvaadvacetiletého Káji. Užili jsme si to, jak doufám, všichni.
Hana: Vlastně jsme se rozhodli až na poslední chvíli, ale dopadlo to dobře.

Napadlo vás přemýšlet o tom, jaká asi jednou budete tchýně?

Hana: Doufám, že trojnásobná. (smích) Přišlo mi, že se s Kájovou přítelkyní můžu bavit úplně o všem, tedy kromě Facebooku. To mě neoslovuje a už se to asi nezmění. Musím říct, že to byla jedna z našich nejhezčích dovolených.

Ve hře Láska hraje Karel Heřmánek ve svém divadle také po boku Ivany Chýlkové.

Ve hře Láska hraje Karel Heřmánek ve svém divadle také po boku Ivany Chýlkové.

FOTO: ČTK

Jaká vlastně byla maminka vašeho muže?

Hana: Babička Heřmánková už nežije, ale byla to velmi noblesní dáma a oba - i s tatínkem - se v Karlovi viděli. Do rodiny jsem přišla jako mladá holka a mezi mnou a jeho rodiči byl věkový rozdíl téměř dvou generací, takže to bylo něco úplně jiného než teď s Kájovou přítelkyní. Asi jako když máte dítě ve dvaceti a pak v pětatřiceti.

Něco podobného se vám také stalo. Jak si teď se dvěma dospělými syny Kájou a Pepou užíváte jedenáctiletého Fanouška?

Karel: Frantík je náš mazlík a užíváme si ho naplno.
Hana: Než se narodil, moc jsem se na něj těšila. Přáli jsme si ho a musím říct, že nám to vrací. Když se narodil, bylo mi třicet sedm let a už jsem si na něj uměla udělat čas. Věděla jsem, že v mém životě bude na prvním místě, a všechno ostatní bude až za ním - tím myslím hlavně práci. Od září začne studovat osmileté gymnázium, takže teď máme, co se týče školy, na osm let, doufám, klid.

Původně jsem předpokládal, že budu studovat architekturu. Ale políbily mě jiné múzy. Karel Heřmánek

Celá vaše rodina žije divadlem, a to včetně dvou starších synů, je to tak?

Karel: Divadlo provozujeme už přes dvacet let, byli jsme jedno z prvních soukromých divadel u nás. Oba synové v tomto prostředí vyrůstali, a tak není divu, že je to poznamenalo. Nejstarší Kája studuje herectví, Pepa se věnuje filmové režii, umělecké ambice mají i Kristýna a Karolína (dcery z prvního manželství -pozn. red.), které mají svou hudební skupinu Bellamy Moon a několikrát s námi spolupracovaly na našich inscenacích.

Hana: Pepu vzali na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, protože chce studovat dál a rozšířit si vzdělání, i když už má bakaláře v oboru filmové režie. Pokud vím, chce se filmu věnovat i dál. Kája bude příští rok končit na DAMU, kde je spokojený a šťastný. Už má za sebou i první úspěšné absolventské představení v Disku.

Dana Morávková, Karel Heřmánek junior a Josef Carda - hlavní představitelé hry Indická banka.

Dana Morávková, Karel Heřmánek junior a Josef Carda - hlavní představitelé hry Indická banka.

FOTO: Foto archiv Divadla Bez zábradlí

Nastoupí po DAMU do vašeho divadla?

Hana: Když bude nějaká herecká příležitost, jako třeba role v Indické bance, určitě na něj pamatovat budeme, ale přál by si, a my bychom mu to přáli také, aby získal normální angažmá v některém jiném divadle a nabral tak větší zkušenosti.

V Máji mě dali do pánského oddělení a tam jsem měla takový úspěch, že jsem vyprodala téměř celý sklad.Hana Heřmánková

Karle, vy jste svého nejstaršího syna právě v Indické bance, která měla premiéru začátkem roku, také režíroval. Jaké to bylo?

Karel: Musím Káju pochválit, pomáhal mi také jako asistent a na zkoušky chodil vždy velmi připravený. Naučil se i nelehký text v bengálštině a přinesl spoustu dobrých nápadů pro závěrečné bollywoodské číslo, ve kterém zpívá i tančí.

Proč jste vlastně jako rodilý Pražák ze Žižkova odešel studovat JAMU do Brna?

Karel: Původně jsem předpokládal, že budu studovat architekturu. Ale políbily mě jiné múzy a já jsem se přihlásil na FAMU na režii. Nebyl jsem přijat a hrozila mi vojna. Na studijním oddělení mi tenkrát poradili, abych zkusil ještě herectví na DAMU. Tam jsem sice uspěl, ale pro velký počet uchazečů mi bylo nabídnuto studium v Brně na JAMU. Byla to pro mě šťastná volba.

Dvě sexy komedie na jedno téma aneb Woody Allen. Kromě divadelního principála v nich diváci uvidí také Josefa Cardu.

Dvě sexy komedie na jedno téma aneb Woody Allen. Kromě divadelního principála v nich diváci uvidí také Josefa Cardu.

FOTO: Foto archiv Divadla Bez zábradlí

Hanko, vaší volbou byla divadelní věda a produkce na FAMU, zatímco vaše mladší sestra Dana, legendární filmová Leontýnka, byla herečkou. Ve vás tato touha nebyla?

Hana: Neuměla jsem si představit, že bych ve čtrnácti letech doma sdělila, že jdu na konzervatoř. Vždycky jsem byla ta první a byla jsem vedena k tomu, abych studovala „normální“ školu.

Za studií jsem si na natáčeních přivydělávala, ale jinak jsem chodila na normální studentské brigády, jako byla práce ve skladě, a také jsem prodávala v Dětském domě na Příkopech a v obchodním domě Máj. Prodávání se mi líbilo. V Máji mě dali do pánského oddělení a tam jsem měla takový úspěch, že jsem vyprodala téměř celý sklad.

Ani se nedivím, když jste zákazníkům k obleku přidala i svůj krásný úsměv…

Hana: Dokonce jsem tam měla i několik nabídek k sňatku. Jeden Gruzínec mě stopoval, a tak přišel až k nám domů a mamince řekl, že nás obě odveze do Gruzie. Další z Alma-Aty mi zase nosil květiny. Tehdy k nám jiní turisté moc nejezdili.
Karel: Škoda, že jsem tam tenkrát nenakupoval, mohli jsme se poznat dřív.

Co chystáte s novou sezónou ve vašem divadle?

Karel: Máme připravené dva tituly, které bychom rádi v nastávající sezóně uvedli, ale vše záleží na tom, jak uspějeme s naší žádostí v grantovém řízení. Už šest let se marně snažíme získat čtyřletý grant, bez nějž je provoz divadla a plánování velice obtížné, takřka nemožné.

Jakub a jeho pán - jedna z trvalek Divadla Bez zábradlí, v níž excelují Karel Heřmánek a Jiří Bartoška.

Jakub a jeho pán - jedna z trvalek Divadla Bez zábradlí, v níž excelují Karel Heřmánek a Jiří Bartoška.

FOTO: ČTK

Chodíte se dívat na představení do jiných divadel?

Hana: Zvou nás na premiéry a chodíme rádi. Když to někomu vyjde a něco se povede, máme radost. Myslíme si, že dobré divadlo přidá diváky všem, proto ať je podpořeno, ale měly by být stejné podmínky pro všechny. Naposledy jsme viděli na Nové scéně Národního divadla Ionescova Nosorožce a představení se nám moc líbilo.

Může vůbec v takovém konkurenčním prostředí dnes ještě vzniknout herecké přátelství?

Hana: Přátelství mezi herci vzniká hlavně tehdy, když zkoušejí něco nového. Když tým funguje, mají lidé přirozenou touhu vidět se i potom kdykoliv jindy. V našem divadle se lidé znají dlouhá léta a vznikla tu i dlouhodobá přátelství. To, že u nás chtějí zkoušet i dál, jistě o něčem svědčí. Období, kdy se připravuje nová inscenace, mám nejraději. Žije tím nejen celé divadlo, ale i naše rodina. Je to doba, kdy z naší domácnosti mizí různé věci, a pak je najednou vidím na jevišti.

I mě baví shánět všechno, co je potřeba, včetně hudby atd. V jedné inscenaci od Woodyho Allena si Karel například přál, aby tam byli slyšet rackové a divoké husy. Když jsem po tom pátrala, zjistila jsem, kolik jich je druhů, a našla pána, který se tím zabývá a má celou banku nahrávek. Člověk se stále učí.

Karel: Ale stejně tak máme rádi i naše starší kusy. Tím myslím představení, která hrajeme už mnoho let a mají rekordní počet repríz. Jako jsou Jakub a jeho pán, Tři muži na špatné adrese, Láska, Sunny Boys, Každý rok ve stejnou dobu…

Divadlo provozujeme už přes dvacet let, byli jsme jedno z prvních soukromých divadel u nás. Karel Heřmánek

Zmínil jste se o natáčení seriálu Gympl. Ale tomuto žánru jste se dlouho bránil. Co vás zlomilo?

Karel: Nejdříve mi bylo nabídnuto natočit pilotní díl a z toho ještě nebylo jasné, zda se seriál bude realizovat v plné šíři. Produkce mě získala tím, že mi sdělila, že Libuška Šafránková to beze mě dělat nebude. Tím zaútočila na mou mužskou ješitnost. Příjemně mě překvapil profesionální přístup celého týmu, zalíbil se mi scénář i moje postava ředitele gymnázia. Při natáčení je výborná atmosféra, takže si ho užívám.

Legendární představení Kontrabas, které se na scénu divadla možná vrátí ještě i potřetí.

Legendární představení Kontrabas, které se na scénu divadla možná vrátí ještě i potřetí.

FOTO: ČTK

Říká se, že máte horkou hlavu, ale jako zrozenec znamení Váhy byste měl být rozený diplomat. Jak to je?

Karel: To je spíš otázka pro Hanku.
Hana: Takže vidíte, že diplomat je. (směje se) Ten diplomatický gen funguje vzácně. Možná to je tím, že je narozený až ke konci tohoto znamení. Ale jestli se říká, že Váhy se neumějí rychle rozhodnout, a když už se rozhodnou, stejně se ohlížejí zpátky, jestli udělaly dobře, tak to u něj platí.

Jak v říjnu oslavíte Karlovy pětašedesátiny?

Hana: Já už dárek mám, ale samozřejmě to nemůžu říct. Je to taková legrace a vzpomínka a těším se, co na to řekne. Většinou se s dárky strefím, tak uvidíme.

Co podle vás dělá herce hercem?

Hana: Chce to talent a vnitřní charisma nebo jakési záření, protože vyjít na jeviště a zjednat si před publikem respekt není jen tak. Karel kdysi dělal představení, které se jmenovalo Kontrabas. Moc bych si přála, aby se k nám do divadla ještě vrátilo. Režíroval ho a sám v tom také hrál - dvě hodiny byl na jevišti jen s basou. Byl to tzv. majstrštyk, kdy i v recenzích psali Bravo, pane.

Důkazem úspěchu bylo i to, že se stal čestným členem České filharmonie, protože muzikanti se v tom poznávali a byli tím nadšeni. Hru jsme měli na repertoáru, když jsme začínali v Gongu, a pak se na chvíli vrátila, když dorostli Kája s Pepou. Teď by byl čas vrátit ji na scénu, protože dorůstá František, ale musí na to být prostor a klid.

Třetímu, nejmladšímu synovi Františkovi je teprve jedenáct a je to rodinný mazel.

Třetímu, nejmladšímu synovi Františkovi je teprve jedenáct a je to rodinný mazel.

FOTO: fotobanka Profimedia

Karle, v poslední době ve svém divadle režírujete čím dál častěji. Co vás k tomu vede?

Karel: V současné době máme na repertoáru tři inscenace, které vznikly v mé režii: Terasa J. C. Carriéra, 2x Woody Allen a francouzská absurdní groteska Indická banka. Oslovily mne svým obsahem, humorem a také tím, že jsem již při jejich prvním čtení věděl, jak je obsadit. Je pro mne důležité pracovat s lidmi, které znám a mám je rád, protože jim důvěřuji a oni důvěřují mně. Jsem rád, že herci tato představení hrají s chutí. A hlavně to baví i diváky.

Dá se u vás ještě mluvit o volném čase? Jak si nejlépe odpočinete?

Hana: Musím říct, že Karel není moc zvyklý odpočívat. Ráno nevydrží dlouho v posteli a pořád musí něco dělat. Já bych v ní i chvíli zůstala, ale už mi to nejde (směje se), a tak vstávám hned po něm. Když je chvilka volna, přijde většinou s tím, abychom se jeli projet na kole, na vodu, nebo mne vytáhne na dlouhou procházku se psem.

Když se Fanoušek narodil, bylo mi třicet sedm let a už jsem si na něj uměla udělat čas.Hana Heřmánková

Okolí Jevan, kde bydlíte, je k tomu jako stvořené…

Hana: Příroda je tu krásná, to je pravda, ale cyklistice jsem přišla na chuť až dnes díky tomu, že mám kolo s motorkem. A Karel ho teď má už také, aby mi stačil. I na elektrokole musím šlapat, ale jen díky tomu jedu tak rychle jako ti, co šlapou na normálním kole. A do kopce nemusím kolo potupně tlačit. Díky klukům jsem začala i lyžovat a hrát golf.

Aby toho nebylo málo, Hana a Karel spolu tráví i volný čas a čím dál častěji přitom vyrážejí na golf.

Aby toho nebylo málo, Hana a Karel spolu tráví i volný čas a čím dál častěji přitom vyrážejí na golf.

FOTO: ČTK

Je něco, k čemu jste své kluky naopak přivedla vy?

Hana: Klavír, jazyky, knížky, výstavy, koncerty. A také vaření. Říkala jsem si, že když se naučí základy, může se jim to jednou hodit. Vždycky už budou soběstační. Karel se ale kupodivu nepřidal.

Proč?

Karel: Protože mám Hanku.