Ódy na něj pějí všechny herečky, které s ním spolupracovaly – ať už to byly Julie Robertsová a Susan Sarandonová z dramatu Druhá, nebo první, Nicol Kidmanová z thrilleru Lidská skvrna, Mary Elizabeth Mastrantoniová v akční Propasti, nebo Meryl Streepová v Hodinách.

Snad nejlépe ho charakterizovala kolegyně z filmu Pollock Marcia Gay Hardenová, když řekla: „Jeho chemie funguje na dálku. Přitahuje vás jeho chůze, hlas, oči, ústa – z něho celého vyzařuje chlapská síla. Je to prostě muž v pravém slova smyslu.“

Ed Harris

Ed Harris

FOTO: fotobanka Profimedia

Ne náhodou si ho také pro dobrodružnou Knihu tajemství vybrala zkušená Helen Mirrenová a nelze opomenout ani názor Němky Diany Krugerové, která s ním hrála v dramatu Ve stínu Beethovena (2006). „V této roli je téměř nemožné Eda poznat, a nejen proto, že má paruku a zvětšený nos. Většinou ho vnímáme jako vyrovnaného drobnějšího muže s vybraným chováním. V této roli vypadá až mohutně a je z něho opravdový hulvát a hrubián. Osobní kouzlo však nepostrádá ani zde.“

Ve filmu dirigoval skutečný orchestr

Právě v tomto filmu podal Harris podle kritiků jeden ze svých největších výkonů. Podařilo se mu velice přesvědčivě zachytit šílenost lidské geniality, kvůli které je Beethoven lidmi ctěn i opovrhován. A co v roli hudebního génia cítil on sám?

„Beethovena jsem si opravdu užíval. Jemu skutečně vůbec nezáleželo na tom, co si o něm lidé myslí. Beethovenova hudba, z níž mnohá je vůbec nejkrásnější, která kdy byla napsána, mě ujistila v tom, že takový člověk, ať se světu prezentoval jakkoli, musel v sobě mít jistou dávku citu a poetismu i smyslu pro krásu. Myslím, že všichni velcí umělci jsou napojeni na daleko mocnější sílu, než jsou oni sami, a jsem si jistý, že Beethoven své propojení s božskou mocí cítil.“

Harris se do role zcela ponořil. Učil se jak psát muziku a dirigovat, tak i hrát na piano a na housle. Při scéně premiéry jeho Deváté symfonie, která patří k nejsilnějším zážitkům celého filmu, dokonce sám dirigoval skutečný orchestr.

Rolí Beethovena Ed opět vyvrátil původní verzi Hollywoodu, že je jako herec určený k tomu, aby hrál jen lotry. Naopak. V bohatém rejstříku rolí, které ztvárnil za pětatřicet let své kariéry, se mu podařilo vytvořit nádherné portréty dalších pozoruhodných mužů, jako je vesmírný průkopník John Glenn či mistr expresionismu James Pollock.

Přitom Ed chtěl být původně slavným fotbalistou. Na střední škole se ale při jednom zápasu ošklivě zranil, což jeho plány zhatilo. „Když jsem se dozvěděl, že už fotbal nikdy nebudu moci hrát, byl jsem úplně ztracený. Zoufale jsem potřebovat něco jiného, v čem bych mohl zase vynikat. Herectví pro mě znamenalo stejnou výzvu jako sport, bylo však daleko tvořivější a odhalilo mi spoustou nových emocí, které jsem předtím nikdy nezažil,“ vzpomíná.

Na Hollywood poklidný život 

Jako začínající umělec to však, jak už víme, neměl jednoduché. Dostával jen nepatrné role v televizi, několikrát se objevil v populárních show. Ve filmu dostal první příležitost až v roce 1978 ve sci-fi V kómatu, ale dalších pět let o pořádnou roli nezavadil. Moc nadějí mu nedávali ani kolegové. Říkali mu: „Nikdy se ti už nepodaří prorazit – a co jsi čekal? Vždyť nemáš ani vlasy. Po zbytek života budeš hrát nanejvýš jen samé darebáky.“ Naštěstí se mýlili.

Edův osobní život je na hollywoodskou jedničku neobyčejně klidný. Se svou manželkou, herečkou Amy Madiganovou se vzali v roce 1983 ve Waxahachie v Texasu, i když se říká, že to bylo na natáčení dramatu Místa v srdci o rok později. Za deset let se jim pak narodila jediná dcera Lily Dolores.