Šedesátiletý pacient přestal díky klipu žít jako invalida a vrátil se do normálního života. Fascinovaně jsem sledoval tento zákrok v přímém přenosu. Ocelový katetr, laicky řečeno drát, se nejprve dostal z tepny v třísle až do srdce. To je běžný postup. To, co jsem ale viděl dál, bylo hodně nestandardní.

Řiditelný katetr vjel do bijícího srdce a díky speciálnímu zařízení na svém konci propíchl jednu z jeho stěn, kterou pronikl do levé síně. Pacient samozřejmě nic necítil, protože zákrok probíhal v celkové anestezii, tedy znecitlivění. Otvorem, který ve stěně vznikl, zavedli lékaři dovnitř jiný vodič. Na jeho konci byl mitrální klip, jednoduše řečeno: svorka.

Jako horolezec zavěšený na laně

Tým kardiologů (MUDr. Jan Chovančík, MUDr. Jaroslav Januška a MUDr. Libor Škňouřil) sledoval putování vodiče skrz srdce pomocí operačního rentgenu a ultrazvuku. Trochu mi to připomínalo cestu speologů tmavou jeskyní, do jejíchž koutů se jeskyňáři snaží svítit si světly umístěnými v helmách.

Speciálně vyškolený lékař vysunul vodič přibližně doprostřed síně. Pak ho v prostoru otočil o devadesát stupňů, směrem dolů. Jako by nešlo o skutečnost, ale o nějaké sci-fi o robotech.

Vodič začal klesat k mitrální chlopni, která odděluje levou síň a levou komoru. Klip na špici se spouštěl dolů, jako horolezec zavěšený na laně. Dostal se mezi cípy chlopně, kde se rozevřel. V tu chvíli začala nejchoulostivější část celé operace.

Výkon téměř artistický

Ultrazvuk ukazoval v červenomodrých barvách, kudy se kvůli netěsným cípům chlopně vrací krev z komory zpátky do síně a v jakém množství. Ramena klipu připomínala dva kolíčky. Operatér do nich zachytil okraje chlopně. Potom je rychle sevřel a svorka zůstala uprostřed. Mezera mezi cípy dostala díky tomu tvar pomyslné osmičky.

Kdo zákrok neviděl, ten si těžko uvědomí, jak obtížné je chytit do svorky oba okraje mitrální chlopně, které se neustále pohybují. Je to podobné, jako kdyby po dálnici jela vedle sebe dvě auta se staženými okénky, a řidič z prvého vozu se snažil vsunout desetikorunu do prasátka, které by držel v rukou spolujezdec z druhého auta.

„Tenhle manévr je často nutné opakovat i proto, že se operující snaží najít takovou polohu klipu, která odstraní problematickou netěsnost nebo ji aspoň v co největší míře sníží,“ vysvětluje MUDr. Marian Branny, primář Kardiologického oddělení Nemocnice Podlesí. Proč je to tak důležité?

Procházka byla nedostižný sen

Srdeční chlopně jsou čtyři. Bývají tří nebo dvoucípé. Plní funkci jednocestných ventilů. Pouští krev tam, ale nikoliv zpátky. To je jeden ze základních předpokladů jejich správného proudění. Pokud některá z chlopní přestane těsnit, krev špatně cirkuluje a organismus je hůř zásobený kyslíkem i živinami. Zhorší se také odvádění odpadních látek.

„Postižený člověk se pak cítí unavený, trápí ho otoky, snadno se zadýchá i při relativně malé námaze a může při ní cítit bolest na hrudi,“ říká primář Branny. „To jsou příznaky srdečního selhávání. Někdy mu hrozí i ztráty vědomí a v krajním případě kolaps nebo smrt.“

Všední zázraky

Netěsnost chlopní často trápí starší lidi. Šedesátníky a sedmdesátníky. Život s touto vadou pro ně snadno může znamenat těžké postižení, kdy i chůze po bytě představuje pro spoustu z nich komplikace. O tom, že by šli ven na procházku, si mohou nechat jenom zdát.

Prakticky okamžitě po šetrné operaci se mnohé náhle změní. Zmizí únava, dušnost, otoky. Zlepší se jejich výkonnost. To, co dlouhé roky nemohli, najednou můžou. Třeba si dojít na nákup, zajet za dětmi na návštěvu, skočit si s kamarády do hospody, podívat se, jak jde vnoučatům fotbal… Prostě si zase trochu užívají všedních zázraků.

Drahé, ale efektivní

Tento zákrok, podobně jako některé další šetrné náhrady srdeční chlopně, je náročný technicky, finančně i medicínsky. Mohou ho dělat jen specializovaná centra. U nás ho jako první udělalo kardiologické centrum Nemocnice Podlesí v Třinci. Pro spoustu nemocných bude představovat jedinou, skutečně efektivní pomoc.

Klasická operace znamená totiž velkou zátěž. Kardiochirurgové při ní otevřou pacientovi hrudník, zároveň mu zastaví srdce a napojí tělo na mimotělní oběh. Poškozenou chlopeň pak nahradí některým typem chlopně umělé. Operace trvá čtyři hodiny a člověk se po ní uzdravuje několik týdnů.

Pro starší pacienty, nebo pro ty víc nemocné, znamená tak velkou zátěž, případně riziko možných zdravotních potíží, že ji nemohou podstoupit. Šetrnější způsoby, které využívají katetrizace, jsou pro spoustu z nich jedinou možností. Z nemocnice odcházejí po třech až čtyřech dnech.

Místo rozpolceného hrudníku, který se dlouho hojí a pobolívá, mají 5 mm velkou jizvu v třísle. Také se vyhnou rekonvalescenci, která trvá zhruba tři měsíce. Ani tento zákrok není vhodný pro všechny pacienty, ale jen pro ty, kterým můžeskutečně pomoci s konkrétními potížemi. To nejsou všechny případy netěsných chlopní. Navíc ho v nejbližších letech budou dělat jen vysoce specializovaná centra, která se zabývají miniinvazivní léčbou v kardiologii a kardiochirurgii.

Z malého řezu přímo do aorty

Další pozoruhodnou novinku vyzkoušeli lékaři z Fakultní nemocnice v Praze-Motole. Velmi rizikovému pacientovi, kterého v minulosti už operovali, nahradili postiženou chlopeň umělou náhradou. I oni na to šli netradičně. Udělali mu mezi žebry jenom malý řez (asi 5 cm). A další pak do aorty (do ní zhruba 1 cm).

Do bijícího srdce mu tudy zavedli stent s umělou chlopní. Jde o jakýsi váleček nebo spíš trychtýř z drátků. Ten transportovali svinutý, mezi žebry. I v tomto případě využili katetr, tedy kovový vodič. Stent rozvinuli až v srdci.

„Stent lze do srdce zavést pomocí katetru ze tří míst,“ vysvětluje Prof. MUDr. Josef Veselka, CSc., přednosta Kardiologické kliniky Fakultní nemocnice v Motole. „Z tepny v třísle nebo z tepny zásobující krví horní končetinu. Pokud je má ale pacient postižené, a bylo by příliš rizikové protáhnout jimi šest milimetrů široký stent, zbývá poslední cesta. Přes hrudník do aorty.“ A právě to byl popsaný případ.

Okamžitá úleva

Také v tomto případě cítí nemocní okamžitou úlevu. Únava, bolest na hrudi, dušnost, ztráty vědomí při nevelké zátěži téměř okamžitě zmizí nebo výrazně ustoupí. Podobně jako další problémy. Postižení získají několik let života. Navíc života mnohem kvalitnějšího, než žili dosud.

Nový postup je však rovněž dražší a technicky náročnější. I ten dělají jen na vybraných pracovištích. Vyžaduje dokonalou souhru mezi kardiochirurgy, kteří otevírají i uzavírají přístupovou cestu, a intervenčními kardiology. Ti zavádějí a usazují stent.

První tým vedl při operaci v Motole doc. MUDr. Marek Šetina, CSc., druhý pak profesor Veselka. Ten novinku komentuje: „Kardiovaskulární medicína, která se rozvětvila na různé specializace, se u zákroků, jako je tento, musí zase sjednotit. To je složitější, než by se na první pohled mohlo zdát.“