Nakolik vás změnilo mateřství?

Nevím, jak se dá vyjádřit hodně. V zásadě změnilo můj pohled na celý život. Dřív jsem to byla jen já. Můj svět a moje kariéra. Člověk byl takovým jajínkem, který rozhodoval sám za sebe. Teď už to nejsem jen já, ale my. A jsem moc ráda, opravdu jsem se na to těšila, protože takovou zásadní změnu v životě jsem potřebovala, a hlavně si ji přála.

Mateřské pudy mě provázejí celý život. Vždycky, když jsem byla zamilovaná, toužila jsem po miminku. Je to zvláštní, co všechno s člověkem dělají hormony lásky. Byla jsem tak naivní, rozkošně naivní .

FOTO: Archiv Ilony Csákové

Ocitla jste se ve slepé uličce?

Ano. (zvážní)

Kdy to bylo? Nikdy jste o tom nemluvila…

Okolo pětatřiceti jsem se najednou přestala radovat ze života. Začala jsem pociťovat krizi.

Měla nějakou příčinu?

Vždycky musí být nějaká příčina. Nebývá to tak, že by přišla znenadání a hned. Všechno se odvíjí od toho, jakým tempem žijete, jak smýšlíte, co vás zajímá, jak moc máte otevřenou mysl, srdce a jak jste nebo nejste spokojená se svým soukromým životem.

S kapelou Laura a její tygři začala zpívat v sedmnácti letech.

S kapelou Laura a její tygři začala zpívat v sedmnácti letech.

FOTO: ČTK

A jak jste žila?

To je právě to. Slušně jsem vydělávala, kariéra dobrá… Ve své podstatě bylo všechno v pohodě. Až by vám to klidně mohl někdo závidět. Ale vy cítíte, že máte v sobě prázdné místo. Cítíte se neúplná, nenaplněná a dřívější radosti jsou tytam. U mě tyhle pocity přišly zákeřně a plíživě. Zpočátku jsem je ani neuměla pojmenovat. Bylo to, jako by vás zahalil nějaký černý mrak. Asi to souviselo i s mými špatnými partnerskými zkušenostmi.

Jak jste se tomu bránila?

Moc se nešlo bránit. Jedna moje kamarádka, která se ocitla v podobném rozpoložení, si myslela, že vše napraví třeba nové boty. Kupovala si je pořád. A drahé, značkové! Ale ducha nenasytíte žádnou hmotou a bolavé srdce neošálíte.

Ani jste nechtěla třeba zvolnit tempo?

Ne. Snad jsem jen věřila, že krize jednou pomine. Každopádně jsem to řešila tak, že jsem chtěla být naopak hodně aktivní, nechtěla jsem být moc sama (zamyslí se). Ve své podstatě bylo moje rozpoložení prvopočátkem toho, že jsem začala hledat nové obzory například v ezoterice.

To už je ale hodně dávno…

Ano. To je. Ale jak už jsem říkala, vše je podmíněno tím, jak žijete.

Jste vůbec spokojená s tím, jaký život jste dosud vedla?

Kdyby to šlo, tak bych některé etapy asi vyzmizíkovala.

Video

Ilona Csáková - Když se červenám

 Zdroj: Youtube.com

 

Jaké?

Nezlobte se, s tímhle se nechci svěřovat… Víte, ale když se tak nad tím zamýšlím, nebylo by to ono. Život je jako film. I ten má svůj děj, své mezníky a měl by navazovat. A pokud z něj něco vystřihnete, ztratí kontinuitu, ztratíte se i vy. Takže kdybych chtěla některé špatné věci eliminovat, nikdy bych zase nebyla tam, kde jsem.

Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Před těmi pěti lety jsem opravdu nebyla šťastná, i když jsem věřila tomu, že jsem. Něco jsem hledala. Ale pak jsem zjistila, že to, co jsem hledala, ani neexistuje. A že opravdové štěstí na vás čeká, jen o něj musíte skutečně stát a nehledat ho tam, kde není.

Co jste hledala? Dokonalé soužití?

Samozřejmě (odmlčí se). Mateřské pudy mě provázejí celý život. Vždycky, když jsem byla zamilovaná, toužila jsem po miminku. Je to zvláštní, co všechno s člověkem dělají hormony lásky. Byla jsem tak naivní, rozkošně naivní (usměje se).

A když vztah skončil, byla jsem vlastně ráda, že jsem odpovědná jen sama za sebe. S odstupem času jsem zjistila, že jsem nebyla na dítě ještě připravená a že jsem ho zkrátka neměla mít jen tak s někým. Vím o ženách, které si muže vytipovaly jen kvůli miminku. Vůbec je za to neodsuzuju, já jsem to ale takhle nechtěla.

Obzvlášť ženy emancipované, které jsou samostatné a zaopatřené, to mají hodně těžké.

FOTO: Archiv Ilony Csákové

V dnešní době je hodně pětatřicátnic, které jsou samy a bez dítěte. Čím to podle vás je?

Některé to takhle chtějí a vyhovuje jim to, a pokud ne, myslím si, že to je asi spojené s jejich požadavky. Obzvlášť ženy emancipované, které jsou samostatné a zaopatřené, to mají hodně těžké. Takové podle mě muži, o které by ony zrovna měly zájem, moc neobdivují.

Zahrála si v několika muzikálech. Například v Golemovi představovala Rozinu.

Zahrála si v několika muzikálech. Například v Golemovi představovala Rozinu.

FOTO: Archiv , Právo

A víte, že zrovna tohle mi nedávno říkal Filip Renč? Taky nemá rád příliš emancipované a sebejisté ženy…

Chlapi mají možná z takových žen respekt. Bojí se třeba, aby neztratili svoji pozici, aby neutrpělo jejich ješitné ego, mají asi strach, že přestanou být nepostradatelným zaopatřovatelem a ochraňovatelem.

Váš přítel je v tomhle jiný? Než jste ho potkala, taky jste byla samostatná, zaopatřená…

Radek (o rok mladší brněnský podnikatel - pozn. red.) je velmi inteligentní chlap. A troufnu si říct, že díky tomu a díky jeho životním zkušenostem máme rovnocenný vztah. Vážíme si a uznáváme jeden druhého, nemluvě o pocitu zázemí, které s ním mám. Myslím, že jsme na sebe čekali dlouho.

Takže jste teď šťastná?

Přešťastná (rozzáří se jí oči).

Egyptskou královnu zase ztvárnila v muzikálu Kleopatra.

Egyptskou královnu zase ztvárnila v muzikálu Kleopatra.

FOTO: Archiv , Právo

Jaká jste maminka? Starší matky prvorodičky prý bývají hysteričtější než ty dvacetileté…

Myslím si, že hysterická nejsem. Moje sestra měla první dítě ve dvaceti, proto můžu porovnávat. Ale vím, že jsem možná proti některým mladším maminkám mnohem obezřetnější, víc o věcech přemýšlím a snažím se je dělat důsledně, někdy až příliš (smích).

V kolika letech si myslíte, že už je žena příliš stará na to, aby mohla počít dítě? Třeba když Veronika Žilková porodila ve svých šestačtyřiceti, leckdo jí to zazlíval…

Moje babička taky otěhotněla po čtyřicítce, a kdyby tomu tak nebylo, nejsem na světě. Tchána měla jeho maminka ve třiačtyřiceti. Je to přece každého věc. Důležité je, jak se cítíte při síle fyzicky i mentálně a jestli jste schopná se ztotožnit s novým životem. A hlavně by si ta žena měla položit otázku: Mám na to, abych to dítě uživila, vychovala a zaopatřila?

Vy byste chtěla ještě jedno dítě?

Moc bychom si ještě přáli holčičku.

Domácnost zvládáte sama, nebo vám někdo pomáhá?

Kdykoli potřebuju, pomůže mi tchyně (zamyslí se). Mám opravdu kliku, protože jsou kolem mě jen samí fajn lidi. Babička s dědou Daniela milují a nedělá jim problém mi kdykoli vypomoci. I můj partner mi pomáhá a klidně malého koupe, přebaluje, krmí…

Za svým partnerem jste se odstěhovala do Brna. Chcete tam zůstat natrvalo?

To zatím nevíme. Žijeme přítomností. Víte, jsem ráda, že jsem odešla z Prahy. Mohla jsem tak na chvíli aspoň totálně vypnout, odpočívat, relaxovat a těšit se na Daniela. Připravit si výbavičku a zároveň se i připravit na roli matky. Opravdový psychický odpočinek od profese zažívám až tady na mateřské, i když už semtam pracuju.

Za svým partnerem Radkem Vonešem se přestěhovala do Brna.

Za svým partnerem Radkem Vonešem se přestěhovala do Brna.

FOTO: Michaela Feuereislová

Jak teď na vás umělecká branže působí, když ji vnímáte z jiného úhlu pohledu?

Připadalo mi, jako kdybych do ní nikdy nepatřila. Dokonce jsem chvílemi měla pocit, že tomu systému vůbec nerozumím. Myslím, že za to ale mohly hormony (smích). V těhotenství jsem se koncentrovala jen na příchod Daniela a na to, jak je úžasné, že ve mně roste človíček.

Měla jsem neustále dobrou náladu a všechny malichernosti jsem vypouštěla. Zkrátka člověk spoustu věcí v životě i v práci přehodnotí. Není nic důležitějšího než zdraví a pohoda vašeho miminka.

A s jakým pocitem se do šoubyznysu vracíte? Přijala jste nabídku na roli v připravovaném muzikálu Michala Davida Kat Mydlář a malou roličku v muzikálu Je třeba zabít Davida…

Samozřejmě jsem nad nabídkami hodně přemýšlela kvůli času, který musím věnovat zkouškám. Kat Mydlář by se měl začít zkoušet v prosinci. To znamená, že budu muset být asi dva a půl měsíce v Praze. Samozřejmě i s Danielem. Jak to budu řešit s hlídáním, ještě uvidím. Myslím si, že povedeme kočovný život (smích).

Ale pokud jde o návrat do šoubyznysu? Musím říct, že se mi vrátila radost ze zpívání, hrozně mě to zase baví. Těším se jak na koncerty s mou novou kapelou, tak na Lauru a její tygry, na fanoušky… Navíc se mi zpívá skvěle.

V únoru si na předávání cen ANNO 2009 zazpívala duet s Jánem Bendigem.

V únoru si na předávání cen ANNO 2009 zazpívala duet s Jánem Bendigem.

FOTO: ČTK

Je to tím, že jste přestala kouřit?

Nejen to. Vrátila se mi ztracená radost ze života.

A kdy si konečně splníte další svůj sen a natočíte bluesovou desku?

Hmmm (přemýšlí).

Několikrát jste říkala, že by to byl bonbónek.

To by byl.

Bonbónek, nebo oříšek?

To bylo velmi trefné! Pokud se mi podaří sehnat sponzory na desku, tak si splním jeden z mých dávných snů. V současné době to není lehké, obzvlášť když se už všeobecně desky moc neprodávají.

Sponzory?!

Jistě. Protože vydavatelství vám sice desku vydá, ale nezaplatí. A pakliže vám cédéčko přece jen zainvestují, většinou chtějí natočit to, co oni považují za prodejné. Je to obchod a logické. Ale pro mě jsou teď prioritou jiné věci.

Daleko důležitější je pro mě to, že mám bezvadného partnera, krásné, veselé a zdravé dítě, kolem sebe fajn lidi a že mi moje práce přináší radost. A když to porovnám s tím, jak jsem na tom byla před pár lety, tak teď konečně žiju tak, jak jsem si dlouho přála. A na tu vysněnou desku si ještě chvíli můžu počkat.