Jaká jste byla jako malá holka?

Myslím, že jsem maminku docela trápila, byla jsem rošťák, ale tím, že jsme byly nějakou dobu samy, tak jsem byla už od útlého dětství hodně samostatná. Když mi bylo osm, narodil se bráška Martin a musela jsem doma více pomáhat. Určitě jsem byla veselá, podnikavá.

Co vás bavilo?

Zpívání a tancování. Vždycky jsem si doma něco nacvičila a celá rodina se na mě musela koukat. Maminka mě pak přihlásila na balet, hrála jsem na klávesy, chodila jsem do výtvarného kroužku. Ráda jsem se parádila a s tetou Hankou, která je jen o osm let starší, jsme vymýšlely různé modely, tanečky, blbiny. Bylo to krásné období. Pořád jsme se do něčeho převlékaly, také Martina jsme vystrojily za princeznu, namalovaly jsme ho. Chudák malý!

Po rozchodu se k sobě Dan a Šárka znovu vrátili

Po rozchodu se k sobě Dan a Šárka znovu vrátili

FOTO: Michaela Feuereislová

Bratr vám fandí?

Jo, jednou přinesl poznámku, že má ve škole zákaz prodávat moje fotky a plakáty. Je mu patnáct a končí základku. Je to zlatíčko a hrozně hodný kluk.

Také jste si v dětství hrála na Terezu Pergnerovou…

Opravdu. Strašně se mi líbila. Hrála jsem si na to, že uvádím nějaké ceny, sbírala jsem kazety a vyhlašovala jsem soutěže, vymýšlela jsem si jména výherců. Každý si na někoho hrál, já na Terezu Pergnerovou.

Co říkáte jejímu osudu a její drogové závislosti?

Docela mě to překvapilo a mrzelo, ale nikdo neví, čím prošla, co všechno se muselo stát, že po drogách sáhla. Ale nikdo by to neměl soudit, protože do toho nikdo nevidí. Jen doufám, že je teď šťastná.

Kdo na vás měl největší vliv?

Určitě maminka a ještě má. Vytváří projekty dotované Evropskou unií, různé vzdělávací programy pro školy, tatínek je geodet. Hudební nadání mám po mamince a jejím tatínkovi. Děda byl velký muzikant, hrál na klávesy, kytaru a vždycky se chlubil, že má nový mikrofon, zesilovač a spoustu věcí. Večer jsme spolu vždy, když jsme za ním přijeli, dokázali muzicírovat i několik hodin. Jsou to krásné vzpomínky...

V muzikálu Baron Prášil má trojroli. Tohle je Džamila, která tančí v sultánově harému.

V muzikálu Baron Prášil má trojroli. Tohle je Džamila, která tančí v sultánově harému.

FOTO: Michaela Feuereislová

Koho jste tehdy poslouchala?

Měla jsem ráda zpěvačky osmdesátých let. Když nastala éra Britney Spearsové, poslouchala jsem hlavně ji a milovala jsem Dana Hůlku. To mi bylo dvanáct. Měla jsem nahrané jeho kazety, a když k nám přišla nějaká kamarádka, musela je povinně poslouchat. Takže můžu říct, že Dan je moje celoživotní láska.

Čím vás tak uhranul?

Měl nádherné písně, třeba Ráj nebo Ať láska, Kat, Ten právě příchozí... Nejenže krásně zpíval, ale líbil se mi, a zároveň vzbuzoval respekt.

Pocházíte z Jirkova u Chomutova. To není zrovna ráj na světě!

Je tam příroda dost zničená těžbou, ale teď už se ten kraj docela zlepšuje, nejsou tam takové inverze jako kdysi, také Chomutov se hodně zvelebil. Krušné hory se docela dávají do kupy. Mám to tam ráda.

Jak jste se tam dostali?

Narodila jsem se v Chrudimi a do mých dvou let naše rodina žila v Hlinsku v Čechách na Vysočině. Pak se maminka rozhodla jít za prací do Jirkova. Vyrůstala jsem na sídlišti v paneláku. Mrzí mě, že se to město nevyvíjí, naopak uvadá. Nic se tam neděje a lidé spolu moc nedrží. Jirkov byla ubytovna pro pracující z Chomutova. Tím bych nerada někoho urazila, ale žila jsem tam do svých osmnácti a trošku to tak vnímám.

Vraťme se do roku 2004, kde jste ve finále soutěže Česko hledá SuperStar skončila druhá. Zvítězila Aneta Langerová. Jak vám ve chvíli rozhodnutí bylo?

Tenkrát ve finále už bylo úplně jedno, kdo vyhraje, jen jsem si přála, aby to všechno už skončilo. Bylo to hodně náročné. Pak následoval týden prázdnoty. Nevěděla jsem, co budu dělat, najednou se o nás nikdo nestaral, netušila jsem, co se mnou bude dál. Naštěstí přišla spousta nabídek...

Šárka uznává také zkušené kolegyně, Hance Zagorové byla na křtu CD.

Šárka uznává také zkušené kolegyně, Hance Zagorové byla na křtu CD.

FOTO: Michaela Feuereislová

Bylo vám necelých sedmnáct. Jak jste ten nápor ustála?

Když loni běžela ČeskoSlovenská SuperStar, stačilo, abych slyšela znělku, a rozbolelo mě břicho. Tehdy mi to nejdřív moc nepřišlo, byla jsem v rozjetém vlaku a nemohla jsem vystoupit, ale přiznávám, že jsem to v polovině soutěže neustála. Při rockových baladách jsem sebou švihla a rozbrečela jsem se. Tak jsem byla psychicky vyčerpaná.

Stýkáte se ještě s finalisty SuperStar?

V kontaktu nejsme. Každý jsme se rozprchli někam jinam, o Sámerovi nebo o Anetě si občas něco přečtu, s Tomáškem Savkou zpívám v muzikálech.

Jak jste zvládla přechod do Prahy?

Do Prahy jsem se přestěhovala po SuperStar, tedy v necelých osmnácti letech. Nejdřív jsem bydlela v podnájmu, pak jsem se zamilovala do Jakuba Vytáčka a sestěhovali jsme se k sobě. To už pak šlo, ale ze začátku to bylo těžké, nikoho jsem v Praze neznala. S Jakubem jsme žili tři roky. Hodně mi pomohl. Měla jsem tu jenom jeho.

Pak se objevil druhý Jakub, fotograf Ludvík. Čím si vás získal?

Zdál se mi zajímavý, ale neměli jsme nic společného, vůbec jsme si nerozuměli. On byl z Marsu, já z Venuše. Vydrželi jsme to jen půl roku.

S Danem Hůlkou se seznámila při zkouškách při znovuuvedení muzikálu Dracula. Hrála jeho lásku Adrianu a čekali spolu dítě.

S Danem Hůlkou se seznámila při zkouškách při znovuuvedení muzikálu Dracula. Hrála jeho lásku Adrianu a čekali spolu dítě.

FOTO: Michaela Feuereislová

Nakonec se zjevil váš idol z dětských let – Dan Hůlka! To je jako v americkém filmu.

Ano, poznali jsme se na zkouškách, když se připravovala obnovená premiéra Draculy, tedy někdy na přelomu roku 2008–09. Teď spolu hrajeme v Baronu Prášilovi. Předtím jsem zpívala ve čtyřech muzikálech – Angelika, Kleopatra, Adéla ještě nevečeřela a Tři mušketýři, ale bez něj.

Jaký byl, když jste ho poznala osobně?

Byl strašně milý. Nevěděla jsem, jestli mu mám tykat nebo vykat. Vždycky si sedl k panu režisérovi Bednárikovi a pozoroval mě. Já jsem se styděla a nechtěla jsem zkoušet, když na mě Dan koukal. Bylo mi to trapné. Takhle mě trápil půl roku a pak jsem se do něj zamilovala.

Poučila jste se nějak z předešlých vztahů?

Jakub Vytáček mě naučil netlačit na pilu a mít trpělivost, být tolerantní a hledat kompromisy. Od Jakuba Ludvíka mám pár krásných fotek, jinak mě ničím neobohatil...

Čím vás obohacuje Dan Hůlka?

Daník mě obohacuje každý den něčím – tím, jak je klidný, vyrovnaný, jaký má pohled na život, na lidi, na práci, jak je poctivý a neskutečně dobrotivý.

Jenže jste se stejně po roce rozešli, ne?

Ano, asi na měsíc. Už jsem měla sbalené věci, protože jsem si vyhlédla nový byt a chtěla jsem se od Dana odstěhovat. Jenže řekl, že chce, abych zůstala. Tak jsem si zase vybalila. A ráda. Byla jsem hrozně šťastná.

A jste pořád. Je to na vás vidět.

Jsem opravdu šťastná.

Bavíte se doma o zpívání? Učí vás?

Každou chvíli mi říká připomínky, nebo mě pochválí, ale že bychom se celý večer věnovali práci, to ne.

Mladičká zpěvačka se vyzná i v kuchyni. „Ráda vařím,“ říká. Šťastný to Hůlka!

Mladičká zpěvačka se vyzná i v kuchyni. „Ráda vařím,“ říká. Šťastný to Hůlka!

FOTO: Michaela Feuereislová

Kde si školíte hlas?

Během zkoušek v divadle nám byl k dispozici pan profesor Eduard Klezla. Je hrozně hodný...

Co vám dělá největší problémy?

Ranní vstávání. Teď jsme zkoušeli už od devíti hodin Barona, naštěstí to skončilo, protože už je po premiéře.

Kterou zpěvačku uznáváte?

Helenu Vondráčkovou. Je skvělá jak pracovně, tak osobně. Líbí se mi hlas Jitky Zelenkové. Slyšela jsem ji zpívat s big bandem a úplně jsem se zbláznila. Swing mě baví.

Jenže z vás se stává muzikálová zpěvačka.

To mně taky dělá radost, jinak bych to nemohla dělat. Baron Prášil je krásný, ale nejvíc jsem se cítila v muzikálu Adéla ještě nevečeřela. A pak samozřejmě v Draculovi, ten je nádherný a jsem šťastná, že jsem v něm mohla hrát. Jinak Baron je raritka, všechny vás zvu...

Je to asi příjemné, když vás na jevišti objímá váš přítel?

To je moc pěkné a díky Danovi mám na jevišti větší nadhled.

Není to moc – spolu v práci, spolu doma?

Mně to nepřijde, ani Danovi. Když nemusí být v Praze, sbalí se a jede do Jevan, kde má domeček, chodí pravidelně na kulečník, má svoji partu a já taky.

Dan je muž mnoha zájmů: rád brázdí moře na jachtě, leze po horách, o kulečníku jsem nevěděla. A co máte ráda vy?

Mě také baví lodě. Každý rok jezdím na jachtu se svou partou, je to týdenní dámská jízda s kapitánem. Plujeme třeba kolem Korsiky nebo kolem Sardinie. Nejsem žádný zkušený námořník, jednou mě pořádně majzlo ráhno do hlavy, když jsem nedávala pozor. Ale plavba je krásná. Ráno vylezete na palubu ještě s kartáčkem na zuby, skočíte do vody, ochladíte se. Viděli jsme delfíny, skákali nám kolem špičky, také nás ale spálily medúzy. Mám spoustu zážitků.

Start kariéry zažila v první řadě SuperStar, vlevo Ondřej Brzobohatý, který soutěž moderoval.

Start kariéry zažila v první řadě SuperStar, vlevo Ondřej Brzobohatý, který soutěž moderoval.

FOTO: Michaela Feuereislová

Mořskou nemocí netrpíte?

Měla jsem ji jen jednou, když jsme jeli na katamaránu. Ten mě moc nebavil. Nejlepší je klasická plachetnice, vlny, vítr a rum.

Máte také nějaké normální záliby?

Jasně, ráda čtu knížky, dívám se s oblibou na české filmy, ráda vařím, ráda chodím do kina, do divadla, občas jen tak lenoším.

Vydala jste dvě CD. Chystáte třetí?

Teprve se domlouvám s vydavatelstvím a dávám dohromady tým spolupracovníků. Mám v plánu oslovit nějaké naše skladatele, ale zatím víc neprozradím.

Máte nějaké přání?

Moje životní přání je mít – zní to jako klišé – zdravou rodinu, se kterou se odstěhuji někam za Prahu.

Třeba do Jevan?

Třeba.