Na jihočeském zámku Hluboká nad Vltavou vzal útokem city nejednoho romantika, když ke své nastávající přicválal na bílém koni. Proč taková show? „Beru si přece princeznu českého a slovenského popu, ne?“ Iveta Bartošová (42) se tak konečně dostala pod čepec.

Období, které právě prožívá, ostře kontrastuje s jejím stavem před rokem, kdy se léčila ze závislosti na alkoholu, a také celou devítiletou etapou po rozchodu s Ladislavem Štaidlem, s nímž se už řadu měsíců soudí o syna Artura. Tehdy jí krachoval jeden vztah za druhým a směrem dolů se postupně ubírala i její kariéra. Teď se odrazila ode dna - má za sebou turné a připravuje desku. Tvrdí, že Jiří Pomeje jí dal křídla.

O Ivetinu ruku jste nejprve požádal jejího syna. Co by se dělo, kdyby nesouhlasil?

Bartošová: Kdyby byl Artur proti, samozřejmě bychom svatbu odložili. Ale já si myslím, že by to nebylo nadlouho, protože Jirka je tak senzační, že by Artur určitě časem názor změnil. Naštěstí si ti dva rozumějí od prvních okamžiků. Jirka to s dětmi umí.

Pomeje: Mám radost, že to takhle dopadlo, s Arturem teď trávíme dost času a jsme si poměrně blízko.

Co spolu děláte?

Pomeje: Seznamuju se s jeho věkovou kategorií, protože doteď jsem třeba nevěděl, že existuje nějaká televizní stanice Jetix s kreslenými věcmi včetně muzikálů High School a Hannah Montana. Arturovi vrstevníci to znají v angličtině a učí se kvůli tomu tancovat. Pro mě jako producenta je užitečné pochopit, co dnešní děti vlastně bere a kterou cestou se případně vydat. Děti dneska nejsou cílovou skupinou pro pohádky, jejich život se odehrává ve videoklipech.

Ani k Arturovi se nechovám jako k dítěti, přistupuju k němu jako k dospělému, což asi na té druhé straně (u svého otce Ladislava Štaidla - pozn. aut.) nepoznal. Snažím se ho nepoučovat, ale spíš být jeho kamarád. Hodně jsme se poznali o prázdninách v Dubaji. Mám pocit, že doteď mu všichni dospělí jenom něco říkali a málokdo z nich, kromě Ivety, ho poslouchal. Jak mi vypráví, zjišťuju, že na svých dvanáct je jinde, než byla naše generace. Má to v hlavě mimořádně srovnané.

Novomanželé Jiří Pomeje a Iveta Bartošová.:. Novomanželé Jiří Pomeje a Iveta Bartošová. Foto: Michaela Feuereislová

Někteří fanoušci vám na internetu přejí kupu dětí.

Bartošová: Nebránila bych se tomu, ale to už sotva stihneme, takže bych byla šťastná, kdyby se povedlo pořídit Arturovi sestřičku nebo bratříčka. On sice tři bezvadné sourozence má, protože Láďa má dva dospělé syny a dceru, ale ještě si nezkusil, jaké to je, když se v rodině objeví miminko. Tak nám držte palce!

Máte jasno v tom, čím byste chtěli své děti vybavit pro život?

Pomeje: Myslím si, že jsem dobře vychovaný, ale nevím, jestli třeba důvěřivost je zrovna dobrá vlastnost, protože na ni jsem dojel. Takže ve mně se to pere. Samozřejmě je potřeba, když jsou děti malé, je občas plácnout přes ruku a vysvětlit jim, co se nedělá, ale já nechci své děti vychovávat, chci být pro ně příkladem. Byl bych rád, aby nedošly k tak velkému průšvihu jako já, aby se na malých nehodách naučily dávat pozor. Aby chtěly něco dokázat, protože nejhorší je život bez cíle.

Co se rýsuje u Artura?

Pomeje: Artur má absolutní hudební sluch, a kdyby si chtěl založit kapelu, určitě by uspěl. Myslím si, že díky tomu, jak se v tom odmala pohybuje, půjde nakonec cestou showbyznysu.

Musel jste už na něho zvýšit hlas?

Pomeje: V žádném případě! Na Artura se vůbec nemusí zvyšovat hlas, protože je tak chytrý, vnímavý a slušně vychovaný, že k tomu není důvod. V životě bych neudeřil ani ženu, ani dítě, protože mně to jako dítěti taky nikdo nedělal.

Běžně se lidi poznávají několik let a teprve potom se vezmou. Proč jste se svatbou tolik spěchali?

Bartošová: My se přece známe léta! Pohybujeme se ve stejném prostoru, mnohokrát jsme se setkali. Například když Jirka produkoval pohádku Z pekla štěstí, ke které jsem nazpívala písničku. Byli jsme přátelé, víme toho o sobě víc než mnozí manželé po desetiletích. To jen ta jiskra mezi námi si dala trochu na čas, ale pokoušela se o nás dlouho.

Pomeje: Existuje nějaká tabulka na to, co je brzo a co ne? S Ivetou se z branže známe pětadvacet let. Vím o lidech, kteří se vzali po několika měsících a jsou spolu třicet let. Pochopili jsme, že k sobě patříme, protože máme společný cíl, fungujeme milenecky a víme, že se o sebe můžeme opřít, že svatbou získáváme taky parťáka. Jsme spolu skoro šest měsíců čtyřiadvacet hodin denně a v součtu času a zážitků to vychází, jako když dva spolu chodí tři a půl roku a vídají se při tom dvakrát týdně.


Novomanželé při společném jídle knedlíčkové polévky.:. Novomanželé při společném jídle knedlíčkové polévky. Foto: Michaela Feuereislová

Proč byla pro vás ta oficialita tak důležitá?

Bartošová: Vždycky jsem si myslela, že pro mě velký význam nemá. Nepřemýšlela jsem o ní, protože papír opravdu není důležitý. Jenomže najednou přijel princ na bílém koni, který mě požádal o ruku, a mě ani nenapadlo, že bych neměla souhlasit. Samozřejmě svatba není dekret na vztah, ale je fajn, že existuje možnost, jak sezvat všechny rodinné příslušníky a přátele a udělat si krásný svátek.

Pomeje: Byl jsem vychovaný v tom, že rodina je nejvíc. Když lidi tvrdí, že je to jenom papír, který nepotřebují, je to nesmysl. Jde o to, že se k někomu veřejně přihlásíte a že zítra si neřeknete ahoj při prvním problému. Pro mě má manželství nějaké zákonitosti a já bych nemohl žít na hromádce s někým, s kým chci být celý život. Vím, že je dneska jiná móda, ale já jsem pyšný, že se můžu přihlásit k tomu, že chci Ivetu Bartošovou.

Iveta přijala vaše příjmení, co to pro vás znamená?

Pomeje: Hrozně moc. Když s tím přišla, tak jsem jí to rozmlouval, že je to zbytečné, když je stejně čtvrt století známá jako Bartošová.

Bartošová: Mně se Jirkovo příjmení líbí, a když svatba a manželství, tak se vším všudy. Navíc to přece neznamená, že musím okamžitě měnit svoje příjmení na plakátech nebo obalech cédéček. Spousta lidí má jedno příjmení občanské a pod druhým vystupují.

Jak se během dvaceti let posunuly vaše nároky na partnera?

Bartošová: Nemám žádné zvláštní nároky, ale přání je pořád stejné jako v dobách, kdy jsem o budoucím partnerovi ještě jenom snila: abychom se měli rádi a byli si oporou. Nic jiného není důležité. Ale protože už mám syna, tak přibyla ještě jedna podmínka - aby se s mým partnerem měli rádi.

Pomeje: Do prvního manželství (s herečkou Michaelou Kuklovou - pozn. aut.). jsem vstupoval s jistotou nenabouraného řidiče, zatímco teď si budu vztah víc hýčkat a vyvaruju se chyb, které jsem tehdy dělal. Když bylo doma napětí, vždycky jsem to chtěl řešit až do rána, ale teď si myslím, že spousta věcí se dá hodit za hlavu. Když se ženská kouká do neznáma, má smutné oči a mlčí, tak nejhorší je do ní hučet, co že se děje? Iveta se narodila 8. dubna, ve stejný den jako moje první žena, a opravdu mají podobné reakce. Tak jsem si říkal, že na ni mám patnáct let trénink.

Svatební dort.:. Snubní prstýnky Foto: Michaela Feuereislová

Žila jste a máte dítě s o generaci starším mužem, teď jste si vzala svého vrstevníka…

Bartošová: Partnery si opravdu nevybírám podle roku narození. Prostě se zamilujete a teprve potom zjistíte, co ten člověk dělá, kolik mu je a jestli se z té zamilovanosti vyklube opravdový vztah. Syna mám s mužem, s nímž jsem ušla kus života, a neřešila jsem jeho věk. Se svým současným partnerem mám ty nejserióznější úmysly a také je mi jedno, kolik mu je.

Čím si vás získal?

Svojí velkodušností, srdečností, upřímností, svým neuvěřitelným elánem a schopností dávat druhým křídla. Já jsem je moc potřebovala.

Jak reagujete na internetové vzkazy typu neber si ho, je to podvodník?

Bartošová: Ani netuším, že se něco takového píše. Naopak moc dobře vím, proč se Jirka dostal do problémů a je mi jasné, že žádný podvodník není. Nereaguji na to nijak, už jsem si na různá tvrzení zvykla, ostatně o sobě jsem si také přečetla spoustu neuvěřitelných věcí.

Pomeje: Všechno vzniklo tím, že mi dobře nedopadl jeden film, a najednou mám být mezinárodní podvodník? Zabil jsem snad někoho? Zničil jsem někomu život? Ne a dokázaly to i soudy. Ale ono je nejjednodušší, když má někdo mindrák, do někoho anosňatek nymně šít. Tím jsem se trápil před deseti lety, teď mi to je jedno.

Že jste s takovou ještě na novináře nezanevřel?

Pomeje: Já mám problém jenom s některými novináři. Neuzavřu přece Hlubokou, nedám kolem zátarasy a novináře nepošlu domů. Byla to první svatba Ivety Bartošové, největší svobodné zpěvačky - když Bílá a Gott uzavřeli v zahraničí - tak ji přece neodepřu médiím.

Iveta Bartošová při podpisu.:. Iveta Bartošová při podpisu vypadala opravdu sexy. Foto: Michaela Feuereislová

Mohl byste pak fotky draze prodávat.

Pomeje: Jestli si myslíte, že já budu se svým životním příběhem kupčit, tak to ne. Hlavně bych nerad zažil dobývání zámku Hluboká. Fotografové by lezli po hradbách a po větvích, lítaly by nad námi vrtulníky a naše svatba by byla o jediné věci: náhodou by vytekly nervy jednomu bodyguardovi, který by v davu někoho odstrčil, a ve všech novinách by bylo, že Pomeje měl zlou ochranku, která zmlátila novináře.

Chtěli jsme, aby naše svatba byla o štěstí a pohodě. Oba děláme práci pro lidi, tak proč utíkat před českými fanoušky a novináři pryč? Vždyť obojí nás udělalo, ve špatném i v dobrém. Ivetu hodně fanoušků neopustilo ani v době, kdy jí bylo zle. Moje image je mezi normálními lidmi mimo Prahu úplně jiná, jsou ke mně přející, říkají, ať se na ostatní vykašlu.

Jsou případy, že bulvár vážně naruší vztahy, až dvojici dožene k rozchodu…

Bartošová: Moji blízcí jsou odolní a zvyklí na leccos. Navíc i v bulváru pracují milí lidé, s nimiž se dá domluvit. Říká se, že co do světa vyšleš, to se ti zase vrátí. Proto se snažím být k druhým lidem slušná a oni mi to většinou oplatí stejně. Dokonce se mi už stalo, že lidé z bulváru ke mně byli mnohem vlídnější než ti z takzvaného seriózního tisku.

Pomeje: Oba jsme se pokusili mít vztah mimo naši branži, ale zjistili jsme, že to nejde, protože člověk takzvaně z civilu vás nepochopí a většinou tlak novin nezvládne. My se naopak spíš podržíme.

Jiří Pomeje jako princ na bílém oři.:. Jiří Pomeje jako princ na bílém oři. Foto: Michaela Feuereislová

Řídíte se heslem, že i negativní reklama je užitečná?

Pomeje: Ne, protože když je jí moc, dokáže úplně změnit názor na člověka. Zažil jsem si v tom úplné peklo. Jenže už nikdo nevidí, že jsem pomohl Ivetě udělat obrovské turné, že chystám další film a že jsem ztroskotal na tom, že mě okradl člověk na jednom filmu z dvanácti. Mě stále chtějí vidět ve sračkách někde ve škarpě, protože se o tom dobře píše. Ale dokud mi nesáhnou na rodinu a na Ivetu, tak ať si píšou, co chtějí.

Co je pravdy na tom, že nesplácíte pohledávky?

Pomeje: Všechno, co vydělám, jde na konto správkyně konkurzní podstaty, takže nikdy peníze nedostanu do ruky. V konkurzu jsem už tři a půl roku, všechno mi vzali. Správkyně na mě kvůli svatbě podala šest trestních oznámení. Čekám na policejní výslech a velmi si ho vychutnám.

Pochopil bych to, kdybych měl barák za Prahou, zatajoval mercedes, jedl každé ráno kaviár a smál se, ale já nemám vůbec nic. Nebýt kamarádů, neměl jsem ani kde bydlet. Dluh splatím jenom v případě, že udělám velký projekt, protože patnáct miliónů se blbě splácí po čtyřech tisících z dabingu.

Člověka napadne, z čeho jste financovali svatbu?

Pomeje: Podíleli se na tom moji přátelé, rodina, velký Ivetin fanoušek z Dubaje a můj svědek. My jsme na takovou svatbu neměli a já bych se klidně ženil v džínách na národním výboru, ale oni řekli, že Iveta si to zaslouží a že nám svatbu zaplatí jako dar. Takže jsme téhle nabídky využili. Nakonec to přijde na pět set tisíc, protože jsem šikovný producent a získal jsem sponzorský dar - jedenáct prasat, pivo, víno, tvrdý alkohol...

Prý uvažujete o Andělské tváři II?

Pomeje: Chtěl bych vyřešit své problémy tím, co mě zničilo. Když po překážce spadnete z koně, musíte znovu nasednout a znovu skákat. Scénář je nádherný a nedávno jsem dostal nabídku od jedné země, která by jako koproducent financovala natáčení na jejich exotickém ostrově.

Proč jste se rozhodla pro comeback? Tolik vám scházel showbyznys, anebo byste se neuživila ničím jiným?

Bartošová: Tahle otázka mě pokaždé překvapuje. Já jsem nikam neodešla. Pořád zpívám, vydávám cédéčka - to, které se právě rodí, už je třiadvacáté. Nikdy jsem profesi nezměnila, žádné jiné povolání jsem nedělala. A že se chvíli daří a chvíli nedaří? To prostě k téhle profesi patří a kromě Karla Gotta to prožil každý.

V čem vidíte výhody toho, že jste se vdala už coby zralá žena?

Bartošová: Zralá žena? Opravdu tak na vás působím? Já si připadám pořád jako holka a myslím si, že věk člověka vůbec není rozhodující. Podstatné je, jaké máte srdce. Znám lidi, kteří žijí už spoustu let a srdce mají mladé. Pořád je všechno baví a hlavně se umějí ze života radovat.

Když o sobě uvažuji, řekla bych, že teď jsem o pár let mladší, než jsem byla před deseti lety. Proto jsem ráda, že jsem svatbu stihla jako holka, která se na ni těší, všechno hrozně prožívá a užívá si ji.