Povrchová vrstva kůže se stále obnovuje, buňky odumírají, opadávají a nahrazují je jiné. Bohužel ne najednou, ale postupně, takže pleť bývá někdy šupinatá, zašedlá a celkově působící nezdravě. O nápravu se postará mechanický nebo chemický peeling. Pro domácí aplikaci je vhodný první typ, druhý patří do rukou zkušené kosmetičky, i když už se objevují první vlaštovky i pro aplikaci vlastními silami.

Nejde o nic složitého

Nejjednodušší je koupit si peelingovou hmotu hotovou, je jich na trhu dost. Směs naneseme pomocí navlhčeného tamponu na tvář, šíji i dekolt, nutné je vyhnout se očním partiím. Následuje lehká masáž, bez natahování pokožky. Měla by trvat jednu až dvě minuty. Dá se dělat i za pomoci měkkého obličejového kartáčku. Závěr patří důkladnému opláchnutí vlažnou vodou. Ideální je pak nanést pleťovou masku, z níž si vyhlazená pokožka vezme maximum účinných látek.

Na každém kvalitním výrobku bývá uvedeno, jak často je určitý peeling vhodný. Obecně pak platí, že mastná pleť snese tuto očistnou proceduru jednou týdně, pro normální je postačující ve čtrnáctidenním intervalu, někdy jde o delší kúry. V některých případech se ovšem peeling nedoporučuje vůbec. Neprospívá suché, citlivé a k tvorbě rozšířených žilek náchylné pleti. Tabu je rovněž při výskytu akné či jiných zánětlivých procesů na kůži, protože infekce by se mohla roznést.

Podle starých receptů

Lidé zbavovali svou kůži odumřelých částeček už mnohem dříve, než kosmetický průmysl vyrukoval se speciálními výrobky. Rozšířily se recepty, které mají platnost dodnes a efektem jsou srovnatelné s moderními přípravky. Za vyzkoušení určitě stojí.

* Pleť masírujeme navlhčenými ovesnými vločkami, do nichž jako pojivo přidáme trochu bílého jogurtu.

* Do obyčejného krému nebo vazelíny vmícháme čajové lístečky.

* Lžíci čisticího mléka doplníme stejným množstvím jemně nastrouhaných lískových ořechů, popřípadě slunečnicových či dýňových semínek.

* Brusným prvkem může být rovněž hrubší kávová sedlina, přidaná do pleťového mléka.