Hlavní obsah
Jirka (vlevo) se svým koučem Ondřejem Halamou Foto: archív Nadačního fondu Veroniky Kašákové

Prošel klokánkem, pěstounskou péčí i diagnostickým ústavem, pomohl mu až osobní kouč

Dnes dvaadvacetiletý Jirka byl od útlého dětství považován za problémové dítě. Již v devíti letech utekl z azylového domu od matky, skončil nejprve v klokánku, pak v pěstounské péči, následně v diagnostickém ústavu a nakonec v dětském domově. Jeho budoucnost tak nevypadala vůbec růžově. Kdyby v ten okamžik nepřišla pomoc od osobního kouče, skončil by zřejmě velmi špatně.

Jirka (vlevo) se svým koučem Ondřejem Halamou Foto: archív Nadačního fondu Veroniky Kašákové
Prošel klokánkem, pěstounskou péčí i diagnostickým ústavem, pomohl mu až osobní kouč

Jirka vyrůstal společně se svou mladší sestrou a matkou v azylovém domě v Příbrami. Tehdy měl pocit, že se pozornost matky točí především kolem jeho sestry a on nikoho moc nezajímá. Záměrně tak šel z průšvihu do průšvihu, jen aby si ho matka všimla.

Jednoho dne se tak se svým kamarádem rozhodl, že utečou. Aby mohli do Prahy vyrazit vlakem, ukradl svému dědovi peníze, což ho dodnes velmi mrzí. Do Prahy nakonec opravdu dorazili, tam se ale dostali do rukou policie. Návrat do azylového domu Jirka odmítl, a tak se ocitl v klokánku, kde strávil dva roky.

Poté se dostal do pěstounské péče, kde měl dle svých slov opravdu výborné podmínky, přesto selhal. „Nechci zmiňovat, co jsem udělal, ale skončil jsem kvůli tomu na dva měsíce v nápravném centru v Dobřichovicích,“ přiznává smutně.

Po Dobřichovicích už Jirka zpátky do pěstounské péče nemohl, a tak se jeho následující osud začal psát v dětském domově Pepa u Příbrami. „Nebylo to pro mne vůbec snadné zvyknout si na nové tety a děti. V začátku jsem byl hodně uzavřený a bavil se jen s vychovatelkami. Trvalo mi asi rok, než jsem se adaptoval a utvořil si k ostatním dětem vřelejší vztah,“ přiznává Jirka.

V dětském domově pak dostal jedinečnou šanci, která mu doslova změnila život. V době, kdy studoval na středním odborném učilišti díky Nadačnímu fondu Veroniky Kašákové a projektu Restart, který školí takzvané průvodce, aby pomáhali jednotlivcům, opouštějícím bezpečné brány dětského domova, začlenit se do běžného života a dokázat samostatně žít, začal být v kontaktu s osobním koučem Ondřejem Halamou.

Pro mladého teenagera, který nevěděl, co se sebou, byl vztah s koučem Ondrou zásadní.

„Díky němu jsem zpět získal své sebevědomí a také si uvědomil, co je v mém životě důležité. Vyučil jsem se kuchařem/číšníkem a po opuštění dětského domova se snažím zapojit do obyčejného života a být samostatný,“ říká Jirka.

Projekt Restart

„Naší vizí je, aby každý mladý člověk, který opouští brány dětského domova, měl možnost před odchodem navázat individuální lidský vztah, který bude pokračovat i po odchodu z dětského domova. Každý mladý člověk, který projeví zájem, získá svého průvodce, se kterým se setkává minimálně rok před odchodem z dětského domova, aby mohl vzniknout láskyplný vztah založený na důvěře,“ říká zakladatelka nadačního fondu Veronika Kašáková.

Fungování průvodce a dítěte z dětského domova je propracované. Ještě v dětském domově si dítě a průvodce stanoví individuální plán, na kterém budou společně pracovat, například dokončení vzdělání, výběr vhodného zaměstnání, finanční hospodaření, bydlení, kvalitní vztahy, plnění povinností vůči státu. Po odchodu z dětského domova se společně setkávají až do naplnění tohoto plánu a především do stabilizování životní situace mladého člověka.

Vstup do samostatného života dospělých, kde není možnost obrátit se na rodiče, je právě pro děti z dětských domovů velmi náročný. Častokrát jde o maličkosti, jako je třeba zpožděná platba, která se promění v pořádný dluh, jenž může skončit na exekutorském úřadě.

Že jsou rodiče dlouho oporou pro většinu z nás, i když opustíme domovy, ostatně vyplývá i z průzkumu, který si nechala zpracovat společnost Oriflame, jež právě program Restart Nadačního fondu Veroniky Kašákové dlouhodobě podporuje. Devět z deseti dětí zůstává s rodiči v intenzivním kontaktu i v dospělosti. Jedním z důvodů je to, že i když spolu nebydlí, maminka nebo tatínek jsou stále přítelem na telefonu. Takovou šanci děti z dětských domovů nemají, proto jsou tu pro ně školení průvodci.

Průvodce však není náhodný člověk z davu. „Je to školený mentor, který prošel psychickou způsobilostí a jednou měsíčně dochází na profesionální supervizi. Jeho posláním je předat dětem a mladým lidem co nejvíce zkušeností do běžného života,“ upřesňuje Veronika Kašáková.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků