Hlavní obsah

Po odchodu z dětského domova se ocitl na ulici. Dnes má práci, která ho baví a naplňuje

Novinky, das

Josef Trnka se dostal záhy po svém narození do kojeneckého ústavu. Jeho nejranější vzpomínky patří bílým stěnám a barevným korálkům, které byly jeho jediným osobním majetkem. Putoval z jednoho dětského domova do druhého, z jedné části republiky do druhé, což bylo v dřívější době naprosto běžné. Jelikož byl živé dítě a učitelé si s ním nevěděli rady, skončil jako většina jeho kamarádů z dětského domova ve zvláštní škole. Přestože se časem ukázalo, že neoprávněně, dnes toho nelituje. Naopak. Na zvláštní školu vzpomíná v dobrém.

Foto: archív Nadace Terezy Maxové dětem

Josef Trnka (vpravo) s dalšími úspěšnými lidmi z dětských domovů, kterým s jejich vzděláním pomohla Nadace Terezy Maxové dětem.

Článek

Stejně Josef Trnka vzpomíná i na Dětský domov v Chomutově, kde žil až do povinné vojenské služby, kde měl veškerý servis. Právě na vojně si ale uvědomil, že reálný život je mnohem složitější. Pokud se nenaučí sám rozhodovat a postarat se o sebe, nikdo to za něj neudělá. Tehdejší povinnou vojenskou službu bere jako tu nejlepší školu života, která mu v mnoha věcech velmi pomohla.

Po skončení vojny se ale dostal do velmi složité situace. Jelikož právě tam oslavil své 18. narozeniny, věděl, že už se nebude moci do dětského domova vrátit a začal si tak vyřizovat nové bydlení. Úředníci ho tenkrát ujišťovali, že jakmile se z vojny vrátí, obdrží byt. Ve skutečnosti ale na něj neměl nárok, a tak se ze dne na den ocitl na ulici.

Naštěstí mu vojna dodala i sebevědomí a odhodlání, začal tak okamžitě hledat pomoc jinde. Oslovil i organizaci Člověk v tísni, kde našel okamžitou pomoc. Půjčili mu tři tisíce korun a pomohli najít ubytovnu a brigádu, kterou byla práce pro Nadaci Terezy Maxové dětem. Až díky této nadaci dostal šanci doplnit si vzdělání. Nejprve absolvoval kurz ošetřovatele, poté kurz asistenta pedagoga.

Od roku 2004 pracoval jako pomocný pracovník v Diakonii ČCE v pražských Stodůlkách s lidmi s těžkým tělesným a mentálním postižením. Nyní pracuje na částečný úvazek jako asistent handicapovaného dítěte ve Speciální škole, zároveň pracuje v organizaci Naděje, kde pomáhá lidem bez domova. Obě práce ho moc baví a naplňují. Za svou srdeční záležitost považuje pomoc Nadaci Terezy Maxové, kde stále pomáhá jako dobrovolník. Rád by tím inspiroval i další děti v dětských domovech, aby se nebály jít studovat a plnit si sny.

Pokud to v budoucnu jen trošku půjde, rád by si rozšířil vzdělání a začal studovat speciální pedagogiku. Nyní chce ale upřednostnit svůj osobní život, rád by si založil rodinu.

Projekt „ROZJEDU TO!“
Snaží se účinně motivovat mládež ve věku 11 až 15 let umístěnou v dětských domovech ke vzdělání a rozvoji osobního i profesního růstu. Dětem jsou vytvořeny podmínky pro zlepšení jejich školního prospěchu, především díky pravidelnému doučování a na míru šité motivaci a podpoře. S dětmi se pracuje podle individuálních plánů, které zahrnují jak pomoc psychologa či mentora, tak i kariérní poradenství zprostředkované proškolenými vychovateli. Děti tak mají mnohem větší možnosti plnit si sny a uspět na trhu práce.Součástí projektu jsou také semináře pro vychovatele, které jsou šité na míru jejich potřebám, v roce 2016 přibyla i nadstavba - Vzdělávací fond.Projekt vznikl ve spolupráci Vzdělávacího fondu Škoda Auto a Nadace Terezy Maxové dětem.

Vzdělání dětí z dětského domova v číslech

Téměř třetina dětí studuje speciální základní školy (28 %).

Následně většina dětí studuje na učilišti (72 %).

Střední školu navštěvuje 25 % dětí, gymnázium pouhá 3 %.

Vyšší odbornou školu či vysokou školu studují pouhá 2 %. Vysokoškoláků je z toho 1,3 %.

Zdroj: Průzkum v rámci projektu „ROZJEDU TO!“

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám