Hlavní obsah
Nebezpečí kyberšikany spočívá zejména v anonymitě. Foto: Profimedia.cz

Kyberšikana může být nebezpečnější než ta klasická

Sociální média jsou dnes běžnou součástí životů většiny z nás, včetně našich dětí. Rizika s nimi spjatá ale většina z nás podceňuje. Pravda je taková, že agresivita skrz tato média se neustále stupňuje. Mnohé útoky kyberšikany by přitom těžko zvládali dospělí, natož děti a dospívající. Jak ukazují zkušenosti odborníků, následky kyberšikany mohou být zejména pro děti a mladé lidi fatální.

Nebezpečí kyberšikany spočívá zejména v anonymitě. Foto: Profimedia.cz
Kyberšikana může být nebezpečnější než ta klasická

Nebezpečí kyberšikany spočívá zejména v anonymitě, která agresorům dodává na odvaze, a také nutnosti přímého kontaktu s obětí. Zároveň kyberšikana také znamená, že posměch může mít větší obecenstvo a je obtížnější ho regulovat. Někteří šikanující si přitom ani neuvědomují, jaké dopady může jejich chování mít.

Typy kyberšikany

Videa typu „Jsem hezká?“: zejména dívky, které jsou oběťmi šikany nebo si nejsou jisté svým vzhledem, někdy zveřejňují na internetu obrázky nebo videa v duchu „Jsem hezká, nebo ošklivá?“ a připojují k nim zoufale smutné zprávy jako: „Lidé mi říkají, že jsem ošklivá, a já chci vědět – je to pravda?“

Komentáře, které se následně u takových videí objeví, jsou často neuvěřitelně zlomyslné a zraňující, a mohou tak vytvořit nové „vlákno“ kyberšikany.

Trolling: „troll“ je osoba, která se snaží ostatní lidi v kyberprostoru vyvést z míry a je přitom pokud možno co nejvíce provokativní a odporná. Trollové – což jsou skoro jistě stejně mladí lidé – některé mladé lidi pronásledují a bez milosti je zesměšňují v otázkách citlivých témat, jako je vzhled, nebo jim neustále opakují, jak je všichni nenávidí.
Parazitování na „porno“ obsahu: k tomu dochází, když jsou obrázky a videa lechtivého nebo sexuálního charakteru, původně sdílené v úzkých kruzích na sociálních sítích nebo v osobní textové zprávě, nahrány na další webové stránky dostupné širší veřejnosti. Často tato videa i obrázky mohou být různě upravovány.
Zdroj: Projekt sebedůvěry Dove

Rozpoznat, že dítě čelí šikaně na internetu, přitom není vůbec lehké. „To, že je potomek obětí kyberšikany, může rodič rozpoznat podle několika znaků. Dítě náhle přestane používat počítač, začne se vyhýbat diskusi o tom, jak tráví čas online. Může být rozrušené po přečtení zpráv v mobilu, a tak, jako je tomu i při klasické šikaně, začne se před rodinou a kamarády uzavírat,“ vysvětluje psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove Mária Tóthová-Šimčáková.

Oběť šikany většinou hledá vinu sama v sobě, snaží se pochopit, čím takové jednání zapříčinila. Především u dětí s nízkým sebevědomím existuje riziko, že o sobě začnou ještě více pochybovat.

Své o tom ví i Simona s Kianou, které si kyberšikanou prošly a nyní pomáhají v rámci svého projektu AntiCyber Bullying druhým. A to především tím, že šíří osvětu, realizují workshopy a přednášky pro žáky základních škol.

Na začátku jejich příběhu stála jedna lechtivá fotografie, která se bez jejich souhlasu ocitla na sociálních sítích. Škodolibí spolužáci ji mezi sebou začali sdílet a v internetových diskusích děvčata zahrnuli posměšky a urážkami.

„Doma jsem prožívala špatné období a fakt, že jsem o sobě četla strašné a nepravdivé věci, mi vůbec nepřidal. V ten moment jsem se totálně uzavřela, přestala jsem chodit do školy a po nějaké době jsem musela vyhledat pomoc psychologa a později i psychiatra,“ říká Kiana.

Potíže i v budoucím životě

U obětí kyberšikany přitom nejsou výjimkou deprese, mnozí mladí hledají úlevu v používání omamných látek a některé příběhy končí velmi tragicky, tedy sebevraždou.

Proto je tak důležité kyberšikanu nepodceňovat. Pokud se problém nevyřeší včas, problémy se mohou přenášet do dalšího života. Lidé pak často mají i po letech sklony k depresím, pochybují o sobě, o své hodnotě a trpí pocity méněcennosti.

Jak řešit kyberšikanu? 

Kyberšikana je velmi citlivé téma, přičemž situaci komplikuje fakt, že se děti bojí problém řešit se svými rodiči. Strach mají zejména z jejich přehnané reakce, že je rodiče nepochopí a navíc se na ně rozzlobí i kvůli obsahu zveřejněnému na sítích.

Zkuste si tedy nejprve s dítětem neutrálně popovídat o šikaně jako takové. Proč lidé šikanují, zároveň mu pomozte pochopit, že není třeba měnit to, jak vypadá, ani se v reakci na šikanu snažit přizpůsobit.

Naučte své děti na webech a sociálních sítích používat funkci „blokovat“ nebo „nahlásit“. Některé webové stránky mají navíc tlačítka, která umožňují hlásit incidenty přímo na bezpečnostní centrum Child Exploitation and Online Protection Command (CEOP) organizace National Crime Agency.

Na šikanující osobu nereagujte – reakce ji vyprovokuje k další šikaně. Namísto toho si veďte záznamy o incidentech, ty ukažte někomu dalšímu, poté zařízení vypněte.

„Dítě by také mělo vědět, že se na vás může vždy obrátit. Následně můžete podniknout potřebné kroky. V případě, že se kyberšikana rozmohla ve školním kolektivu, je důležité, abyste o problému informovali školu a situaci řešili společně. Váš boj s kyberšikanou však nekončí zastavením útoků kybernetického predátora. Ten mohl zanechat na duši vaší ratolesti hluboké stopy, a proto byste se měli obrátit na odborníka, který pomůže vašemu dítěti tvrdý útok na jeho sebedůvěru překonat,” doporučuje psycholožka.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků