Hlavní obsah
Odmítnutí je známkou zdravého sebevědomí. Foto: Profimedia.cz

Jak naučit dceru říkat ne

Umět říci nahlas ne bez výčitek a pocitů trapnosti zvládá i v dnešní době málokdo. Částečně za to může nedostatek sebevědomí, ale i samaritánství ukryté hluboko v nás. Umět říct ne ale může být velmi osvobozující a mělo by to být i v zájmu každého z nás, jedině tak poznáme své hranice a zůstaneme věrni sami sobě. Je to přesně i to, co bychom měli dát do vínku svým dospívajícím dcerám.

Odmítnutí je známkou zdravého sebevědomí. Foto: Profimedia.cz
Jak naučit dceru říkat ne

Naučit dcery říci ne věcem, se kterými nesouhlasí nebo jim jsou nepříjemné, nesmí být bráno jako nevychovanost či drzost.

„Rodiče se často snaží ze svých dětí vychovat poslušné děvčátko či chlapce, kteří se chovají přesně tak, jak po nich dospělí chtějí. Často tak přehlížejí fakt, jak se dítě skutečně cítí, zda s danou věcí souhlasí, či má výhrady. Takový typ výchovy většinou začíná slovy jako: měl bys. Dítě potom žije s pocitem, že když nenaplní očekávání svého okolí, bude odmítané, nepřijímané a nemilované,“ vysvětluje psycholožka Šárka Kučerová, garantka Projektu Sebedůvěry Dove.

Samozřejmě to rodiče s dětmi myslí dobře, nicméně neuvědomují si, že ne vždy je takové chování ve skutečnosti ku prospěchu.

Dítě, které se pokaždé rozdělí, vyhoví a vždy souhlasí, může mít v budoucnu značné problémy. Jednak se může začít v průběhu dospívání bouřit a vzdorovat a stát se pak skutečně problémovým dospívajícím, také to všechno v sobě může i v dospělosti dusit, navenek sice dělat vše podle přání druhých, ale uvnitř být plné zlosti, což může způsobit psychosomatické onemocnění.

„Potlačováním hněvu v podstatě ničíme své vlastní orgány,” upozorňuje Šárka Kučerová.

Hněv je tedy dobrý radar, který může ukazovat, že došlo k překročení našich vnitřních hranic. Když rodič dceru naučí určit si „zdravé“ mantinely, pak je velká pravděpodobnost, že nebude mít potřebu hněvat se na svoje okolí. Protože včas projeví svoje limity, za které dotyčné nepustí. A když pustí, tak jen proto, že se tak dobrovolně rozhodla, nejen proto, že se to od ní očekává.

„Emoce však nemůžeme dělit na dobré a špatné. Jsou barometrem našeho stavu. Když v nějaké situaci cítíme hněv, je to důkaz, že někdo naši hranici překročil. Z čehož bychom se měli poučit a do budoucna viditelněji stanovit svoje hranice tak, aby k jejich překročení nedošlo,“ vysvětluje psycholožka.

Vlastní hranice

Jak tedy dceru naučit nastavit si své vlastní hranice? „Začněte u sebe a sepište si svoje vlastní hranice v jednotlivých oblastech života, jako jsou např. partnerské vztahy, rodina, přátelé, práce, zdraví, ale i další oblasti, ve kterých máte problém říct ne. Sami si určete, co v těchto oblastech druhým dovolíte a co už ne. Následně si o tom popovídejte i se svou dcerou. O tom, co je pro ni důležité, co chce a co naopak nechce, aby si uměla určit svůj životní prostor, ve kterém se bude cítit dobře,” doporučuje odbornice.

I když lidé nejsou schopni odmítnout hned, zpětně by se nad tím měli umět zamyslet a zvážit, co by příště mohli udělat pro to, aby svůj postoj, názor či odmítnutí vyjádřili včas a vhodným způsobem.

„Zároveň se zkuste zeptat sebe sama: Opravdu to chci, anebo to dělám jen proto, že bych měla? Když se rozhodnete udělat něco pro druhé, mělo by vám to přinášet radost, a ne hněv,” dodává.

Je sice hezké, že se člověk snaží vyjít druhým vstříc, pomoci jim či vyhovět, ale vše má své hranice, které je nutné respektovat.

„Člověk se musí naučit vnímat své vlastní pocity a řídit se jimi, nebát se experimentovat, a pokud se mu do něčeho nechce, nebát se to odmítnout. A je jedno, zda se jedná o kolegy v práci, rodiče, manžele, kamarády či zcela cizí lidi. Říci druhému ne je výraz vlastní sebeúcty a zdravého sebevědomí,” upozorňuje koučka Lenka Černá.

Když jednou řečené ne nestačí

Dcera by měla vědět, že někdy se může dostat do situace, kdy jednou řečené ne bude ignorováno, a je naprosto v pořádku, když své ne ještě několikrát zopakuje.

Příkladem může být tlak spolužáků ve škole, kdy jedno ne nemusí vždy stačit. Děti, které dovedou odmítnout vícekrát anebo vícero způsoby, vysílají zprávu, že si za svými rozhodnutími pevně stojí.

Umět říct ne je asertivním nástrojem, který pomáhá rozvíjet osobnost a nezávislost. Tím, že svého potomka naučíte říkat ne, mu umožníte regulovat vlastní činy, definovat osobní preference a držet se svých vlastních názorů. Díky tomu se dokáže uctivě, ale sebevědomě postavit za sebe a své názory.

Rozdílné názory jsou přirozené a jsou součástí lidských vztahů. Když vám dcera vyjádří slušnou formou odlišné názory, poskytněte jí pozitivní zpětnou vazbu. To ji podpoří v tom, jak s důvěrou a respektem sdílet svoje myšlenky.

Nezapomeňte jí však objasnit, že jednoduché ne nemusí vždy stačit. Naučte svoje dítě, aby poskytlo i vysvětlení, když odmítne. Dá tak zároveň respekt k potřebám druhého.

„Je třeba vědět, že nikdo není zodpovědný za pocity ostatních. Odmítnutá osoba má právo být uražená či naštvaná, ale nemá právo to druhým vyčítat. Protože někoho milovat neznamená dovolit mu všechno. Když někdo v druhém vzbuzuje pocity viny za jeho emoce anebo nerespektuje jeho svobodné rozhodnutí, jde o manipulaci,“ apeluje psycholožka.

Tím, že dceru naučíte říkat ne, jí pomůžete k sebedůvěře, samostatnosti a respektování názorů druhých. Pomůckou vám v tom může být i brožura Sama sebou, jež radí a pomáhá v některých otázkách, které při výchově dětí mohou vyvstávat.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků