Dobrý den, mám 2,5letou dceru a syna 8 let. Dcera je velice šikovná, učenlivá holčička. Nastávají však často situace, že je na mě strašně drzá, neuvěřitelně tvrdohlavá a vzteklá. Je schopna hodinu a půl trvat na tom, že „tohle takhle" nechce. Druhá věc je, že mě několikrát už odstrčila, když jsem měla pocit, že potřebuje obejmout. Odmalička má na pár hodin chůvu, u které je hodná jako andílek. Ale s maminkou se často promění v čertíka. Nevím úplně přesně, jak s ní jednat. Syn byl poslušnější a vždy jsem se s ním dokázala dohodnout. Jsem spíš maminka, která hledá kompromis, ale s dcerou to tak nefunguje. Poraďte nějakou metodu, jak se stát respektovanější. Děkuji

Podle toho, co píšete, vrcholí u vaší holčičky jedno z nejdůležitějších vývojových období, které se nazývá negativistické stádium neboli období vzdoru či první puberty. Dochází k uvědomění vlastního „já” a k separaci a osamostatňování od mámy. Každé dítě toto období prožívá jinak. Chlapec jako prvorozený je jiná osobnost než dcerka, a proto i jeho projevy v tomto období mohly být jiné.

Situace, ve kterých dcera projevuje tvrdohlavost a vztekání, jsou pro tento věk charakteristické. Dcerka se potřebuje sebeprosazovat a zkoušet, kam až může zajít. Jinými slovy - společně si vytváříte hranice. Typický slovník je: Já sama! Já chci! Já nechci! Já potřebuju! To je moje!

Tady je z vaší strany důležité napojení na potřeby dcerky a potřeba uvědomit si, co je pro vás důležité. Jak dcerku chcete vychovávat. Pokud k samostatnosti s nutnými důsledky, tak jí necháte hodně volnosti ve zkoušení a učení se, zkrátka zkoumat. Tím pádem nebudete tolik zakazovat a dcerka nebude muset tvrdohlavě prosazovat svou.

Za jejím vztekem může být i nějaká nenaplněná potřeba. Například se chce sama oblékat, ale vy spěcháte, tak ji začnete oblékat a začíná řev a vztek. Tlak na spěch a rychlost - v jídle, oblékání, spaní, odchodu z domova, uklízení hraček, čištění zubů je nejčastěji spouštěčem vzdoru.

U dcerky se může několikrát za den projevit truc, vztek, výbuch hněvu, když nebude hned splněno to, co chce (například jí nekoupíte hračku, cukrovinku). To je vývojově v pořádku, její nervová soustava není ještě vyzrálá a vlastní vůlí není schopna odložit svou touhu po něčem. Pokud v takovém případě přijde trest nebo strašení, tak se dítě možná naučí být poslušné, protože se bude bát rodičovské autority. Mnohem užitečnější je ale dceři říkat své plány dopředu a potom je dodržet, nebo se na její pocity zaměřit.

V tomto věku jste pro ni nejdůležitější osobou. S vámi se cítí bezpečně a může projevovat veškeré emoce a být sama sebou. Proto se s chůvou chová „jako andílek”, k ní má jiný vztah.

To, že nechce obejmout, když vy právě vyhodnotíte, že by potřebovala, je v pořádku. Dcera se potřebuje na chvíli vymanit z vaší mateřské náruče, aby se tam mohla vrátit, když ona potřebuje. Můžete se dcerky více ptát: „Můžu tě obejmout? Budeme se tulit? Líbí se ti to?” Děti se učí modelem, tudíž jste zásadním vzorem. Pokud budete své děti respektovat, naučíte respektu i je.

Co může napomoci vytváření zdravého vztahu?
1. Připojit se na pocity dítěte. „Asi by sis teď chtěla spíš hrát, já ale potřebuji jít do práce. Vidím, že se ti ve vaně moc líbí, zase zítra se budeš koupat.”
2. Zkuste používat místo okamžité odpovědi NE (Ne, teď to nejde, až povečeříš. Ne, teď nedostaneš lízátko apod.) odpověď ANO, určitě ti dám lízátko, koupíme ho spolu. Ano, budeš se dívat na večerníček, pojď vyčistíme si zoubky.
3. Neříkejte slova, která jsou nesmyslná. „Přijď, až se uklidníš. Zmiz mi z očí.” Anebo je nemůžete splnit. „Budu si s tebou hrát, hned jak uvařím večeři.”
4. Co nejvíce oceňujte a všímejte si, co děti dělají. „Vidím, že sis sama obula papučky, pomohla jsi mi. Moc se mi líbilo, jak jsi všechny kostky naskládala do krabice, teď si můžeme přečíst pohádku. Je fajn, že jsi sestře podal ruku, když šla ze schodů. Jsem na tebe pyšná, jak jsi pozorný.”
5. Určit si jasná a jednoduchá pravidla, která dodržujeme. „Přes cestu jdeme za ruku. Bunda patří na věšák. Před spaním si čistíme zoubky. Před spaním čteme pohádku.”
6. Pokud možno nesrovnávejte syna s dcerkou. Každý je jiný. Zkoušejte se napojovat na jejich potřeby. Nejčastěji potřebují objetí, pohlazení, pozornost a zájem.

Přeji vám hodně radostných chvil s dětmi a velkou dávku trpělivosti, protože ta vám umožní naplňovat potřeby vaší holčičky.