Dobrý den, prosím o radu. Mám dvě děti – dcera 6 let, syn 4 roky. Poslední dobou syn začal "nosit" ze školky nešvar v podobě soutěžení, a to ve všem... Bohužel to odnáší jeho sestra. Syn musí být všude první – první otevřít dveře od bytu, první dostat večeři, první být u umyvadla atd. Když přijdeme do školky, už se kouká, jestli je v šatně první, aby ho nikdo nepředběhl, a nedej bože, když už tam někdo je! Můžete mi prosím poradit, jak na něj? Opakovaně mu vysvětlujeme, že doma s ním nikdo nesoupeří, ale zatím bez výsledků. Stává se, že dceru i hrubě odstrčí, což je pro mne už nepřípustné, tak jej plácnu po zadku a nastává řev. Děkuji za reakci, s pozdravem Hanka

Milá Hanko, umím si představit, jak je náročné vzít s klidem aktivitu a touhu vašeho syna být všude první. Nabídnu vám hravou možnost, jak k tomuto období syna přistupovat a současně můžeme nahlédnout do jeho dětské psychiky.

Co většinou zafunguje? Když se přidáte

Nepůjdete proti synovi, ale s ním. Vašeho syna uchvátila hra “na prvního”. Dává do ní veškerou energii a čeká, že se přidáte vy nebo ostatní. Pokud reagujete odmítavě a vysvětlováním, že se to nedělá, pravděpodobně syn ještě intenzivněji vyhledává situace, kdy by vám mohl naznačit, že se máte přidat. Hraje s vámi “mocenskou” hru.

V předškolním věku je to časté. Děti si potřebují vyzkoušet, jaké to je být schopen “ovládat” rodiče. Vůbec to neznamená, že touto krátkou výměnou rolí dítě rozmazlíte. Je to způsob, jak být blíž dítěti a reagovat na jeho potřeby právě proto, aby se tvořil důvěrný vztah. Je to hra, která má začátek a konec. Na konci je většinou dítě, které má větší zájem rodiče vnímat a poslouchat.

Nehledejte příčinu – zda vznikla ve školce nebo jinde, zkuste pomoci synovi jeho potřebu naplnit. Připojte se do jeho hry. Může to vypadat například takto: Vy už víte, že hra spočívá v tom, že musí být všude první, tak poběžíte s ním a zavoláte: “Jupíí, taky běžím! (jím, skáču, spím umývám si ruce...) nebo “Ach jo, zase první.” Necháte ho, aby první doběhl. Možná se přidá i dcera. Uvidíte, že tím, jak nebudete jeho potřebu potlačovat, nasytí se a pomalu vymizí.

Zdravé naplnění této potřeby je pro sebepojetí vašeho syna velmi důležité. Mohou se uvolnit jeho emoce, které by se jinak projevovaly například vztekáním, agresí nebo fňukáním.

I kontext druhorozeného může mít nějaký význam, proč ho tak těší právě hra “na prvního”. Tím, že je druhorozený, bude svou sestru vždy “dobíhat”. Mohu vás ujistit, že takové hry k předškolnímu věku patří a z vašeho syna nevyroste soutěživý hrubián. Pokud v zápalu hry strčí do své sestry, bylo by fajn, kdybyste ho vedla k tomu, aby nějak reagoval (pohlazení, omluva) a pomalu se učil zodpovědnosti za důsledky chování. Je fajn, když rodič více do sourozeneckých vztahů nezasahuje.

Jakmile se syn nasytí pocitem “prvního”, nechávejte ho postupně zažívat pocit být druhým, třetím. Takto se může velmi přirozeně naučit přijímat svoje postavení ve hrách. A nezapomeňte, i vy jste model, od kterého se učí. (Klidně si naložte večeři první, protože jste ji uvařila.)

Co ještě můžete udělat?

Pokud vás neoslovilo, že se můžete ke hře syna připojit, nabízí se varianta na výzvy syna ke hře nereagovat. To znamená nevšímat si, že se urputně snaží dosáhnout svého cíle. Je možné, že i tímto způsobem odezní synova potřeba. Současně nebude dosycena potřeba zájmu a důležitosti. Je to však také způsob, jak zvládat potřeby syna.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.