Dobrý den, bydlím sama se třemi syny (15 a dvojčata 10 let). S otcem svých dětí jsem se rozešla přede dvěma roky. Jsem od přírody pohodářka, takže mi nechybí trpělivost ani tolerantnost, jen si nemůžu pomoci, ale nemám ráda sprosté mluvení. Bohužel můj exmanžel nejde pro sprosté slovo daleko a kluci to od něj přebírají. Když se jim nedaří např. hra na počítači nebo úkol do školy, tak začnou mlátit do stolu a nadávat. Když něco nechtějí dělat, řeknou "já se na to vys...". Snažila jsem se jim vysvětlit, že takové mluvení dává lidem znamení, že se chtějí předvádět a upozornit na sebe, a přitom si okolí jen řekne, že jsou hloupí. Ale nic nezabírá. Jak docílit toho, aby doma kluci sprostě nemluvili?

Píšete, že nejstaršímu synovi je 15 let, je tedy v pubertě, a mladší chlapci se jí vývojově blíží. S jejich věkem tak může souviset i častější používání vulgarismů. Cítí se starší a mohou si dokazovat svoji důležitost. Napodobování chování a mluvy otce ale také může být výrazem, jak se vyrovnat, že s vámi nežije ve společné domácnosti.

Všichni tři chlapci potřebují ke zdárnému vývoji k samostatnosti v dospělém věku nejen ženský, ale také mužský vzor. Ten se vyjadřuje hrubším jazykem, důrazností, mírnou agresivitou, potřebou dobrodružství i pevných hranic. Otec s nimi nebydlí ve společné domácnosti, to však ještě neznamená, že v jejich hlavách doma není.

Napadá mě úvaha, že přes slova, která opakují přesně tak, jak mluvil jejich otec, si ho do svého prostředí přinášejí. Nevím, v jakém vztahu jste s otcem svých dětí, z vašich slov lze ale vytušit, že přesně to, co se vám na exmanželovi nelíbilo - jeho slovník a hrubost - převzali synové. To pro vás zřejmě nebude jednoduché skousnout.

Nevím, jak váš rozchod probíhal, ani jaký vztah mají chlapci s tátou. A jak se s jeho odchodem vyrovnávají. Jedno je však zřejmé, a to že se chlapci potřebují identifikovat s mužským vzorem, který se vyznačuje i hrubějším jazykem a mluvou. Napodobování chování otce tak může být výrazem, jak se vyrovnat, že ve společné domácnosti nežije. Virtuálně si ho tam přinášejí přes slova a chování, které používal. Navíc především starší chlapec se sžívá se svou mužskou rolí v dospělosti.

Jazyk teenagerů, chlapců obzvlášť, je velmi často obohacen o vulgarismy, hrubší chování, lehkou míru agresivity, vzdor, odmítání názorů rodičů. Je to jejich projev síly a sebevědomí. Váš 15letý puberťák potřebuje sociálně zapadat mezi ostatní ve skupině. Je to pro něj v tomto věku důležité.

Rozdělte, prosím, své přemýšlení o chlapcích jako o stejných dětech. Vím, že to pro vás může být náročnější i proto, že desetiletí jsou dvojčata. Vaše děti ale nejsou tříhlavý drak, jsou to tři rostoucí osobnosti. Přístup k 15letému, téměř dospělému, by měl být malinko jiný než k desetiletým. Rozlišení bude v tom, za co jsou schopni mít zodpovědnost.

Vulgarismy neodnaučíte syny používat, ale můžete jim pomoci k tomu, kde je používat a za jakým účelem

Obecně vulgarismy používáme jako určitý ventil, když je v naší duši přetlak a napětí. Pomáhají skutečně od plic ulevit, a pokud to člověk neudělá, mohou v něm negace zůstávat a sžírat tělo. Jaký je váš způsob zmírnění napětí, když si potřebujete od něčeho ulevit? Co byste svým synům nabídla jiného než sprostá slova a bouchání? Jak se dostáváte do pohody? Jaký model synům nabízíte?

Smyslem je, aby si mohli vybrat, až budou dospělí, co jim bude fungovat, když si budou chtít třeba ulevit od napětí. Teď se chytají toho, co dělá většina v jejich věku - nadávek a vulgarismů.

Mám pro vás návrh na vytvoření pravidel, může to být první krok ke změně a přebírání zodpovědnosti. Pravidlo si nastavíte s každým synem zvlášť.

Nastavení pravidel
1. Zjistěte, k čemu dítě potřebuje vulgární slova. „Jsem důležitý jako táta, cítím se starší, potřebuji si ulevit, když mě něco štve, nevím, jen tak”….i to jsou možné odpovědi. Smyslem je pochopit jejich potřebu. Každý ze synů to může mít jinak.
2. Nezakazujte, jen se snažte najít dohodu v pravidlech. Za pravidlo může být například považována dohoda, že ve vaší přítomnosti budou používat například jen vybraná slova, která ještě zvládnete - např. ty vole apod. Ostatní slova budou moci používat jen ve svém prostoru v pokojíčku.
3. Dalším pravidlem může být, že nebudou ze školy chodit stížnosti, že mluví nevhodně. To znamená, že je povedete k sociálnímu přemýšlení a rozlišení, co si kde mohou dovolit.
4. Chlapci si budou moci individuálně říct, co budou dělat místo používání sprostých slov. Například: vybušit se do polštáře, vybouchat do boxovacího pytle, vyběhnout schody několikrát po sobě, pořádně zařvat, pustit hudbu chvíli naplno, zavolat tátovi, přijít za mámou a nechat se obejmout.
 5. Každý ze synů si bude moci vymyslet, co bude, když pravidlo nedodrží. Vždy je užitečnější, když si to vymyslí samy děti. Lépe to u nich zafunguje. Může to být cokoliv (vynesu koš, udělám schody, dám si o hru na počítači méně.)

Vzpomínám si na zajímavý příklad jedné matky, která pojala sprostá slova se svými dětmi jako hru. To jí umožnilo nebrat je osobně zraňujícím způsobem, ani jako něco neslušného, zkrátka si všichni hráli.

Hra, která může odbourat vulgarismy

Zapojte celou rodinu. Jeden týden se doma ve společných prostorách nebude moci ve slovech objevit ani “ty vole”, všechny vulgarismy bude nutné nahrazovat novotvary, které si jednotliví členové rodiny vymyslí. Bývá to velmi legrační a rodina se tomu dost nasměje. Pokud se někdo splete, okamžitě bude muset vykonat něco v domácnosti. Hraje celá rodina, včetně rodičů.

Druhý týden má každý možnost vyjadřovat se, jak chce. Týdny se tak stále střídají.

Děti se časem naučí reflektovat, a ještě určité disciplíně k sobě. Jejich mluva se stabilizuje a potřeba mluvit sprostými slovy už nebude tak významná. Navíc se posílí i vztahy a důvěra v rodině.

Řešíte doma podobný problém, nebo vás trápí jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.