Podle výzkumu mladí lidé projevy násilí vyhodnocují odlišně. Zatímco hrubé násilí odsuzují, při intimním styku nebo pohybu na sociálních sítích už tak opatrní nejsou.

Například pro naprostou většinu (90 %) studentů by bylo důvodem k ukončení partnerského vztahu hrubé fyzické násilí (kopání, škrcení, údery pěstí), pomlouvání a shazování před druhými (pro 87 %) a citové vydírání (80 %).

Ale až pro 41 % z nich by důvodem k rozchodu nebylo vyvěšení fotografií na internet bez jejich vědomí, stejně jako pro třetinu nucení k sexu. Dokonce 67 % dotázaných uvedlo, že by pro ně důvodem k rozchodu nebylo pronásledování v podobě častého volání a psaní SMS.

Zarážející je ale i to, že tři čtvrtiny dotazovaných se setkaly s násilím, které se dělo přímo jim anebo v jejich okolí, přesto na něj ale tito lidé nikoho neupozornili. Ve většině případů se jednalo o šikanu ve škole, zmiňováno ale bylo i násilí v partnerském vztahu či v rodině.

Pro děti je domácí násilí zhoubné

Když v rodině, kde se domácí násilí odehrává, vyrůstají děti, je to pro ně velmi zhoubné. I když mají to štěstí a jsou násilí fyzicky ušetřeny, začnou ho i tak brát jako běžnou normu.

Každý si asi pomyslí, kde je ta hranice, přes kterou by se už nemělo zajít, a která by měla být signálem pro změnu? Ženy, kterých se domácí násilí týká, nezřídka říkají, že jsou to právě děti a potenciální násilí na nich, které by je donutilo se situaci postavit.

Jelikož ale domácí násilí postupuje plíživě a na intenzitě nabírá postupně, málokdy je násilí na dětech pro dospělé tím skutečným impulzem.