Povětšinou středoškoláci, kteří se minulý týden ve Sněmovně sešli, jsou lektoři zapojení do projektu Nenech sebou zametat, který se od roku 2011 snaží o osvětu na školách.
Projekt má k dispozici zatím 15 aktivních lektorů a 25 proškolených mladých lidí, kteří už ale dokázali oslovit stovky dětí po celé republice. Podle vedoucího projektu Tomáše Botlíka má jejich přístup zásadní efekt - děti jim důvěřují více než učitelům a lépe jim rozumějí.

Mezi lektory je například i čtrnáctiletý Martin. „Martin udělal celou řadu workshopů a děti si ho zamilovaly. Dětem se líbilo, jakým stylem s nimi promlouvá, používal jejich slovník a to jim bylo velmi blízké,“ poznamenala během debaty jedna z lektorek. Právě to, že děti se o citlivém problému nechtějí bavit s autoritami, pokládají účastníci konference za jeden z hlavních problémů. Oběť šikany totiž čelí ponížení a nechce se o tom dále šířit. Navíc může mít obavu, že autoritativní zákrok by jí situaci jen zkomplikoval.

„Děti se se šikanou obracejí v první řadě na kamarády, rodiče, a až pak na výchovné poradce. A teď je otázkou, jestli nemohou výchovného poradce ve svém okolí najít, anebo jestli je jejich činnost špatná,“ řekl Botlík na základě průzkumu mezi školáky, který však zatím není úplný.

Ale také data z Linky bezpečí ukazují, že jen šest procent hovorů se týká šikany. Nejčastěji (pětina) se děti na Lince bezpečí svěřují s problémy s láskou a partnerstvím. „Dělala jsem ročníkovou práci na téma domácí násilí a většina ze 138 respondentů by se obrátila na výchovného poradce,“ přispěla další dívka do diskuse.

Za pravdu jí pak částečně dala ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová, která na konferenci také vystoupila. Podle ní ale i podle dalších ohlasů by pomohlo, kdyby ve školách byl přítomen psycholog, tedy nezávislý odborník.

I rodiče se mají zajímat

Poznamenala však, že ministerstvo školství by na takový požadavek odpovědělo, že na realizaci návrhu nemá dostatek financí. Řešením by tak mohl být kompromis, kdy by byl psycholog ve škole přítomen třeba dvě odpoledne v týdnu.

Skeptická však byla k úloze výchovných poradců. „Výchovní poradci ve škole zpravidla řeší, na kterou školu kdo půjde, ale o více se nezajímají. Dříve takový trend byl, trochu se to ale dnes mění - přicházejí dobře vzdělaní pracovníci,“ uvedla Baudyšová.

V závěru konference se všichni účastníci shodli, že „za hlavní důvody nárůstu šikany v posledních letech vnímají především rozšíření násilných filmů a her, menší zájem rodičů a jejich sníženou autoritu“.

Účastníci konference se shodli, že jen malé procento obětí šikanu nahlásí a ostatní spolužáci jsou rovněž pasivní. Proto je prý třeba informovat žáky ve školách o jejich možnostech, na jaké instituce se obracet. Lépe by měli také spolupracovat rodiče se školou. Mladí lidé zapojení do projektů objíždějí školy, které si mohou zvolit, jaký program by se jim líbil a pro jakou věkovou skupinu by měl být určen.

Nová šikana

Hlavním tématem workshopů pro všechny programy je Úmluva o právech dítěte, témata šikany a kyberšikany jsou volitelná.

Podle Botlíka je u kyberšikany největším problémem fakt, že děti ani nevědí, jak si na ni mohou naběhnout. „Musí vědět, co je život on-line. Málokdy si dokážou představit všechna rizika, jako je třeba krádež identity, sexting - obtěžování přes SMS a stalking jako takový,“ vysvětluje Botlík.

„Snažíme se jim hlavně vysvětlit, proč by něco neměly dělat. Třeba jim popisujeme reálné případy, kdy lidé měli problém v zaměstnání, když si zaměstnavatel zjistil, že jsou pořád na Facebooku. Nebo kam až dospěl případ, kdy děti samy o sobě natočily video, umístily je na internet a mnohdy to skončilo i sebevraždou aktéra,“ dodal.

Za nejdůležitější však má, aby děti znaly svá práva a povinnosti. Proto by jeho iniciativa ráda prosadila výuku Úmluvy o právech dítěte do centrálních osnov, učit by se ji prý měly děti 7. třídy.