Život jedináčka se v mnohém liší od dětí vyrůstajících po boku jednoho či několika sourozenců, ovšem to není důvod, proč by z něj nutně musel vyrůst nesnesitelný sobec.

To, co jedináčka výrazně odlišuje od dětí vyrůstajících v početnější rodině, je především to, že se nemusí s nikým dělit o péči a zájem rodičů a že má ve velké většině případů určité finanční výhody, které z toho plynou. „Jedináček svou výjimečností v rodině podněcuje rodiče k investicím, časovým, zájmovým i finančním. Za tím však není třeba vidět jen kilogramy sladkostí, o které se nemusí s nikým dělit. Za peníze lze pořídit i lepší vzdělání a zájem okolí může u takového dítěte podněcovat patřičnou ctižádost. Pak už záleží jen na samotném dítěti, jak tyto výhody využije a v co je promění,“ vysvětluje psycholog Tomáš Novák ve své knize Sourozenecké vztahy, vydané nakladatelstvím Grada.

Asertivita, zodpovědnost i konzervatismus

Pozornost ze strany rodičů může v dítěti podnítit víc než jen zájem o sebe samotného. U značné části jedináčků se projevuje i svědomitost, zodpovědnost, vyšší sebevědomí a touha odvést co nejlepší výkon. S těmito vlastnostmi jdou často ruku v ruce i asertivita a sklon ke konzervatismu a přísnému dodržování předepsaných řádů. To vše takovým jedincům může pomáhat v prosazení, dosažení vytyčených cílů a v získání profesních úspěchů.

FOTO: fotobanka Profimedia

„Soudobé výzkumy ukazují, že na prestižních vysokých školách studuje statisticky významně více jedináčků a prvorozených dětí, než odpovídá jejich zastoupení v populaci,“ uvádí Tomáš Novák.

Ne náhodu v uvedené statistice jsou vedle sebe postaveni jedináčci a prvorozené děti. Jejich postavení v rodině se v mnohém podobá.

Chvíli sám, pak nejstarší

Každé prvorozené dítě část svého života vyrůstá jako jedináček. Otázka jen je, jak dlouho mu tato pozice vydrží a kdy a za jakých podmínek je z pomyslného trůnu sesazen příchodem svého mladšího sourozence. Podle odborníků věkový rozdíl mezi dětmi pět a více let je dostatečně velký na to, aby od sebe sourozence generačně oddělil. Jinými slovy, tento věkový rozdíl dělá ze sourozenců dva sólisty, kteří vyrůstají vedle sebe.

To, jaký vztah si děti mezi sebou vytvoří, může ovlivnit řada faktorů počínaje způsobem života a přístupem rodičů k oběma dětem a konče ekonomickými poměry.

Jedináčci a prvorozené děti mají ve svých povahových rysech mnoho společného, například již u jedináčků jmenovaný smysl pro zodpovědnost. Snad právě proto statistiky ukazují, že nejstarší děti, stejně jako jedináčci, jsou nejčastěji zastoupeni ve skupinách špičkových vědců a není nejspíš náhodou, že víc než polovina amerických prezidentů byli právě prvorození.

Příchod mladší konkurence

Zatímco jedináček se na výsluní rodičovské péče hřeje po celý život, výhody života jedináčka končí u prvorozeného dítěte v okamžiku narození dalšího sourozence. V tu chvíli se začne měnit i jeho život. Kromě plusu, že k sobě v rodině „najde parťáka“ se však dřív či později začnou objevovat i pocity žárlivosti a strachu o své místo v rodině. Prvorozené děti také bývají ze strany rodičů více zatěžovány povinnostmi a zodpovědností o rodinu. Toto chování i v dnešní době často vyplývá z tradičního předpokladu, že se nejstarší potomek v době, až jednou rodiče budou staří, o zbytek rodiny, zejména pak o rodiče, postará.

FOTO: fotobanka Profimedia

V porovnání s jedináčkem tak musí prvorozené dítě vynaložit mnohem víc úsilí v dosažení svého cíle, přestože pozornost rodičů a ochota investovat do studia je u jedináčků a prvorozených dětí velmi podobná.

Jací jsou v životě

Přestože jsou jedináčci ve své původní rodině vnímaní jako něco výjimečného a jsou pro rodiče „jedinými“, nemusí toto výsadní postavení nijak ovlivnit jejich partnerský život. Uzavření manželského svazku s jedináčkem nutně neznamená život s umanutým despotou a sobcem, který je z domova zvyklý, že se vše točí kolem něj. Naopak. Muž jedináček velmi často bývá dvorný a umí se k ženám hezky a pozorně chovat. Pravda ovšem je, že ho často přitahují ženy mateřského typu.

Ani manželky vyrůstající bez sourozenců nemusejí znamenat soužití plné ústrků. Podle odborníků je to tím, že se jedináčci během dospělého života umějí identifikovat v sourozeneckém postavení svých rodičů a jejich vzorce chování pak přenášejí do svého partnerského vztahu.

Jedináčci si špatně nevedou ani v pracovním životě. Mnoho z nich zastává pozici úspěšného bankovního úředníka, matematika či módního návrháře.