Mít v současné době babičku, která za nás zaskočí, když jsou děti nemocné a my musíme chodit do práce, nebo se s námi podělí o plánování prázdninového času, je spíš malý zázrak. A je to také sen snad každé rodiny.

Kam se babičky poděly?

Psycholožka Alice Vondrová říká, že zdravých, schopných a ochotných babiček, které už jsou v důchodu, je v současné hektické době málo. Babičky jsou totiž nuceny pracovat čím dál déle a v neposlední řadě se jim také nabízí více možností vyžití.

„Takže aby tu babičkovskou roli prožívaly právě v době, kdy vnoučatům ještě není 16 či 17 let a jsou samostatné, tak takových babiček je málo,“ konstatuje psycholožka. Dodává, že ačkoli je více možností, jak prožít svůj důchodový věk, jedná se o otázku volby. „Jestli to babičky chtějí pro ta vnoučátka udělat“.

„Hrozně ráda vzpomínám na své babičky a dědečka. Věnovali svým čtyřem vnoučatům snad opravdu každou volnou chvilku, byli jsme jejich životem. Trávili jsme s nimi každý druhý víkend a polovinu letních prázdnin. A na zážitky s nimi, vzpomínáme s láskou i po mnoha letech,“ říká paní Anna (38), matka tří dětí ve školním věku. Pro Novinky dodala, že i její maminka je babičkou, jak má být. „Svá vnoučata miluje. A ačkoli ještě pracuje, není pro ni zatěžko strávit s dětmi tři týdny letních prázdnin, nebo víkendy ve školním roce. A děti babičce lásku oplácejí“. Naproti tomu se svěřila, že rodiče manžela jsou pravým opakem. „Ti mají pocit, že vychovali dva syny, věnovali se jim a teď si chtějí užívat života. Já jim to neberu, ale myslím si, že kdyby si alespoň občas udělali také čas na svá vnoučata, obohatilo by je to navzájem“.

Důležité asi také je, jaký vzor si s sebou přinášíme z rodiny. Pokud jsme v dětství vyrůstali obklopeni láskou rodičů i prarodičů, neseme si tento vzor s sebou i do dospělosti a snažíme se v něm pokračovat. Když však babička a dědeček v našem dětství chyběli, nemáme v podstatě na co navazovat. I když samozřejmě i to, jací z nás budou prarodiče, závisí nakonec jen na nás samotných.

Adoptivní babičky

Existují i tzv. adoptivní babičky. Jsou to „babičky“, které k rodině nejsou vázány příbuzenským poutem, ale jen citovým.

„Měla jsem jednu klientku - svobodnou matku s malou holčičkou, která byla v manažerské pozici a musela jít brzy pracovat. Byla neobyčejně šťastná, že na inzerát sehnala starší dámu. Báječnou - jedno dítě už jí v nějaké rodině vyrostlo, a ona sháněla novou rodinu - a ta se jim stala opravdovou babičkou. Vařila jim, pekla buchty, trávily spolu Vánoce. Byla jim babičkou se vším všudy,“ řekla Novinkám Alice Vondrová. Dodala však, že vždy záleží na štěstí. Protože ne vždy si cizí lidé vzájemně sednou.