Výchova dětí je během na dlouhou trať a nikdo z rodičů ji nechce zanedbat. Jak se tedy vyhnout zbytečnému trestání, případně trestání v afektu? Již Jan Ámos Komenský tvrdil, že při trestu dospělý nemá zuřit, ale stále ukazovat lásku.

Rodič či učitel přece chce pro dítě to nejlepší, trestat by jej měl ne proto, že provedlo něco špatně, ale proto, aby to již příště neprovedlo. Bití má přicházet pouze za výjimečný přečin a rodič by se k němu měl uchýlit naprosto výjimečně nebo vůbec.

Pochvaly posilují dobré vlastnosti

Děti není třeba frustrovat. Proto by se měly často chválit již od batolecího věku za chování, které se nám-dospělým zdá samozřejmé, ale z pohledu dětí je obdivuhodné, že něco dokázaly. Nezapomínejme proto na pochvaly, že například zdraví sousedy v domě či ulici, myje si samo od sebe ruce před jídlem nebo pomáhá kamarádům nebo sourozencům. Tím se v dětech posilují dobré vlastnosti.

Psycholožka PhDr. Simona Hoskovcová ale jedním dechem dodává: "Odměnami není třeba plýtvat a mezi pochvalami by se časové intervaly měly prodlužovat."

S důsledností začínáme u sebe

Mezi tresty se počítají zákazy oblíbených činností, jako je sledování televize, "zabavení" hračky či hry, zákazy chození ven. I zde ale psychologové nabádají rodiče, ať trest  především u školních dětí, které mají abstraktní představu o čase, přichází hned po přečinu.

Pokud například čtyřletý chlapec ztropí scénu v obchodě, je třeba s ním situaci vyřešit na místě, i když před svědky, a nenechávat si to takzvaně na doma. S časovým odstupem se může zlobení řešit až se školáky.

Rodič by se měl také naučit důslednosti, která samozřejmě začíná u něj samého a potom ji může aplikovat na dítěti. Již u předškoláků je třeba docílit dodržování režimu. Pokud po dítěti budeme vyžadovat chození spát v určitý čas, nemůžeme polevit a občas mu dovolit "trochu ponocovat". To už je lepší po něm takový závazek nevyžadovat.

Nevyvoláváme strach

"Důležitým předpokladem rozumné výchovy je zbytečné nevyvolávání strachu. Strachem se rozhodně vztah neupevňuje, ale podkopává. Málokterý rodič si uvědomuje, že pokud na dítě zařve, spustí tím strach. Musí tedy vědět, kdy je nevyhnutelné zakřičet.

Dospělý by se svým chováním neměl podílet na dětském pláči.

Dospělý by se svým chováním neměl podílet na dětském pláči.

FOTO: fotobanka Profimedia

Například pokud nekontrolovaně běží do rušné vozovky, může na něj zařvat. Tím si dítě osvojí pocit strachu z nebezpečí, které může hrozit na silnici," upozornila dětská psycholožka PhDr. Simona Hoskovcová.

Jdeme dětem příkladem

Děti si osvojují chování nejbližších, kteří se v jeho okolí pohybují a ovlivňují jej po kladné i záporné stránce. Děti dospělé pozorují a zároveň imitují. Je třeba jim jít dobrým příkladem: pouštíme starší lidi sednout v tramvaji, neodhazujeme odpadky na zem, nekouříme před dítětem, nekřičíme na prodavačku. Všechny tyto modely děti kopírují a nemůžeme po  nich chtít, aby nedělaly něco, co sami konáme.

Jsi šikulka, to se ti povedlo

Zároveň musíme mít na zřeteli, že lidské sebevědomí se utváří podle toho, co dospělý slyšel v dětství. Pokud se tedy děcku něco podaří, a může to být banalita v našich očích, pochvalme jej slovy "jsi šikulka, to se ti povedlo".

Ale ještě důležitější je naše podpora ve chvíli, kdy se mu něco nepodaří. V tu chvíli máme být nablízku a pomoci třeba slovy "to nevadí, že se ti to nepodařilo, příště to můžeš zkusit jinak".

Předcházení zlobení

Zlobení se také dá předcházet. Pokud například batole stále mačká tlačítka na televizi,  podíváme se na situaci jeho očima, že je to přeci zajímavá věc. Nebudu mu nadávat, ale na tlačítka dám kryt, či mu jinak znesnadním přístup.

Nebo v čekárně u lékaře, kde je děcko neposedné a hlučné,  jej zabavím hračkami či knížkou, které si dopředu připravím. Pokud zlobí v samoobsluze, zapojím ho do nakupování, nechám ho například vybrat rohlíky, jogurt.

Pokud rodič trestá s nenávistí, problém by měl hledat u sebe.PhDr. Simona Hoskovcová

"Rodič by měl trestat přiměřeně s mírou provinění, s dítětem by měl o činu hovořit. Nesmí jednat v afektu a z pozice moci. Trestat se má s láskou, pokud rodič trestá s nenávistí, problém by měl začít hledat především u sebe," dodala k problematice trestání a odměn PhDr. Simona Hoskovcová.

Rodiče se pro větší informovanost o dané problematice mohou přihlásit do seminářů Pozitivní rodičovství pořádaných Nadací Naše dítě.