Hlavní obsah
Velikonoce jsou křesťanské svátky spjaté se vzkříšením Ježíše Krista. Foto: Profimedia.cz

Velký pátek ve znamení křesťanských bohoslužeb a hledání pokladů

Velikonoce patří mezi křesťanské svátky spjaté se vzkříšením Ježíše Krista. K tomuto období se ale také váže celá řada zvyků, pověr a legend. Podle jedné legendy se na Velký pátek na krátkou dobu otevírá země v místech, kde je ukrytý poklad.

Velikonoce jsou křesťanské svátky spjaté se vzkříšením Ježíše Krista. Foto: Profimedia.cz
Velký pátek ve znamení křesťanských bohoslužeb a hledání pokladů

Křesťané se na velikonoční svátky připravují čtyřicetidenním obdobím nazývaným postní doba, které začíná Popeleční středou. Svatý týden pak začíná Květnou nedělí (25. 3.), kdy se oslavuje Kristův triumfální vjezd do Jeruzaléma několik dnů před jeho umučením. Pokračuje Sazometnou (škaredou) středou (28. 3.), kdy se čistí domy a připravují na svátky. Na tu navazuje Zelený čtvrtek (29. 3.) a Velký pátek (30. 3.), který je připomínkou dne smrti a ukřižování Ježíše Krista, proto je prožíván jako den postu ve znamení smutku, ticha a rozjímání.

Velký pátek (letos 30. března)

Podle evangelií zemřel Ježíš na kříži ve tři hodiny odpoledne. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí ke zvláštní bohoslužbě - není to běžná mše, otvírá se tím smysl utrpení a smrti Krista při čtení Bible, připomíná se pokleknutím před křížem, přednášejí se modlitby za velké bolesti celého světa (rozdělení, války, špatné vztahy, nejednota křesťanů...).

V mnohých kostelech se koná tento den ještě pobožnost křížové cesty. Součástí pobožností bylo také odhalení a uctění svatého kříže.

Zvyky a pověry spojené s Velkým pátkem
K tomuto dni se pojí mnoho pověr a zvyků. Věřilo se např. v magickou sílu země, která se na Velký pátek otvírala a na krátkou dobu zpřístupňovala poklady. Poklad označovalo světýlko, kvetoucí nebo zářící kapradí, otvor ve skále, ze kterého vycházela záře. Na souš vycházeli vodníci a proháněli se na koních. Podle pověsti se na chvíli otevřela hora Blaník.
Velký pátek je také postním dnem - lidé omezují maso, nastává újma v jídle.
Lidé vstávali před východem slunce, chodili se mýt do potoka, aby se chránili před nemocemi.
Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, to je mělo ochránit před bolením zubů.
V krajích s plátenickou výrobou se předly pašijové nitě, pak se udělalo na šatech několik stehů, což mělo ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem.
V tento den se nesmělo nic půjčovat, protože půjčená věc by se mohla očarovat. Věřilo se hodně na čarodějnice a uhranutí.
Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí.
Nepralo se prádlo, protože by se namáčelo do Kristovy krve místo vody.
Chodilo se dům od domu, za zvuku řehtaček a různých říkaček se oznamovalo poledne a ranní i večerní klekání. Hospodyně připravovala obdarování v podobě sušeného ovoce, pečiva, vajec a někdy také drobných peněz.

Bílá sobota (letos 31. března)

Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se tento den zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Skončením Bílé soboty skončil také dlouhotrvající půst.

Bílá sobota - zvyky a tradice
Z ohořelých dřívek se vytvářely křížky a nosily se do pole, aby bylo úrodné. Popelem z posvěceného ohně se posypaly louky.
Někde se uhlíky dávaly za trám do domu, aby ho chránily před požárem.
V sobotu se také uklízelo, bílilo.
Připravovalo se a chystalo. Na slavné Vzkříšení, na Hod boží velikonoční, připravovaly se obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance, velikonoční beránci, pletly se pomlázky z vrbového proutí anebo vázaly březové metličky a zdobila se vajíčka.

Velikonoční neděle neboli Boží hod velikonoční (letos 1. dubna)

Kristus vstal z mrtvých za svítání "prvního dne v týdnu" neboli "prvního dne po sobotě" (která byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému "lámání chleba" a tento den nazvali "dnem Páně".

Boží hod velikonoční
Provádělo se svěcení velikonočních pokrmů - beránek, mazanec, vejce, chleba, víno.
Na Chodsku se posvěcené jídlo jedlo v kostele vestoje.
Každá návštěva dostala kousek z posvěceného jídla.
Ve východních Čechách dal hospodář kus svěceného mazance, vejce a víno poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce.
Pečou se velikonoční beránci.

Velikonoční (Červené) pondělí (letos 2. dubna)

Tento den je pomlázka, velikonoční hodování, mrskut. Chlapci chodí dům od domu za děvčaty se spletenými pomlázkami, většinou z vrbového proutí, zdobenými stuhami. Šlehají dívky a vinšují. Za to dostanou malovaná vajíčka.

Někde je zvykem, že v úterý chodí s pomlázkou děvčata, jinde polévají chlapce vodou. V mnoha vsích bylo zvykem číhat na děvčata ráno, když šla do kostela.

Bílá neděle (letos 8. dubna)

Druhá neděle velikonoční - novokřtěnci nosili v tento den naposledy bílé křestní roucho. Dnes je často dnem slavnostního prvního sv. přijímání.

Po Velikonocích nastává 50denní doba do svátků "Seslání Ducha svatého".

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků