Vedle potravinové hojnosti se negativně podílí na zvyšování podílu lidí s nadváhou a obezitou úbytek pohybu. Například na venkově se prudce snížil podíl obyvatel, kteří vykonávali fyzicky namáhavou práci v zemědělství, a zároveň vzrostl počet automobilů, takže lidé už téměř nikam nechodí pěšky, uvedl Poledne.

Marie Kunešová z Endokrinologického ústavu tvrdí, že v průběhu čtyř až pěti let se podíl lidí s nadváhou a obezitou zvýšil o tři procenta. V současné době podle Kunešové nemá v Česku optimální hmotnost přibližně polovina dospělých lidí. S nadváhou se potýkají nejčastěji lidé ve středním a vyšším věku. Zvyšuje se i hmotnost českých dětí. Mezi dospívající mládeží je situace lepší, ale v poslední době se zvyšuje podíl dospívajících dívek a dokonce i chlapců s podváhou. Tři čtvrtiny dětí ve věku od šesti do 12 let má normální hmotnost, desetina dětí má nadváhu a desetina je dokonce obézní. Ve věkové kategorii 13 až 17 let má optimální váhu 83 procent dětí, šest procent se potýká s nadváhou a čtyři procenta s obezitou.

Ženy tloustnou především v době po klimakteriu

Kunešová upozornila na to, že u žen se hmotnost zvyšuje především v době po klimakteriu, kdy začínají tloustnout na břiše. Do té doby se jim tuk ukládal na zadních partiích a v bocích. Muži přibývají ve všech věkových kategoriích zejména na břiše. Přitom právě ukládání tuku kolem pasu je nejvíce spojeno se zdravotními riziky, zdůraznila Kunešová.

Dostatek potravy, změněné sociální podmínky a zlepšující se zdravotní péče ovlivňují nejen hmoznost, ale i výšku populace. Miroslav Prokopec ze Státního zdravotního ústavu poukázal na to, že průměrná výška dvacetiletých mužů se v minulém století zvyšovala v některých desetiletích až o 1,5 centimetru. Průměrnou výšku ovlivňovala i profese, například úředníci byli vyšší než dělníci a nejmenší byli zemědělci. Průměrná výška dívek se rostla pomaleji. Měnil se i věk dospívání. Dívky na konci 19. století v průměru dospívaly v 17 letech. O 60 let později dospívaly již ve 13 letech.

Podle analýzy trendů tělesné výšky české populace, jejíž hlavní autorkou byla Monika Kovářová, byl zjištěn na počátku 20. století rozdíl v průměrné výšce osmiletých dětí v závislosti na velikosti obce, ve které děti žily. Děti z malých míst byly nejmenší, děti z měst byly nejvyšší. Na počátku třetího tisíciletí již tyto rozdíly zjištěny nebyly.

Podle stejné studie v roce 1895 dosahovali dvanáctiletí chlapci a dívky stejných hodnot výšky a hmotnosti jako dnešní devítileté děti.