Článek
Děti byly rozděleny skupin po čtyřech. Chlapci dostali uklidňující léky, které zabraňovaly záchvatům paniky a zároveň zajistily, že děti zůstaly v klidu, při vědomí a dýchaly. Pak kluci dostali celoobličejové masky a záchranáři je položili do pružných plastových nosítek a zajistili je.
S každým chlapcem šli podél nataženého lana dva potápěči. Cesta ven trvala několik hodin. Pravidelně každých 40 minut se vynořili a zkontrolovali stav chlapců. Po svazích jeskyně potápěči posouvali nosítka po natažených hadicích, jimiž se z jeskyně odčerpávala voda.
Během zdolávání nerovných oblastí v jeskyni byla nosítka jištěna horními lany, aby se dětem, které v nich byly, zajistila stabilita. V nejužších úsecích museli nosítka pomalu posouvat dopředu potápěči. Některé úseky byly vysoké jen 60 centimetrů.
Záchranáři umístili chlapce na nosítka
Jakmile se chlapci dostali do místa označovaného jako třetí komora, kde si záchranáři vytvořili základnu, mohli dále postupovat pěšky.
Chlapci ve věku 11 až 16 let a jejich 25letý trenér byli v jeskyni uvězněni od 23. června. Všechny se nakonec podařilo postupně zachránit, poslední skupina byla vyproštěna 10. července.
Zachránění mladí fotbalisté se svým trenérem
Hoši byli ve středu propuštěni z nemocnice a mohli se vrátit domů. Novináři mají zákaz na 30 dní mladé sportovce kontaktovat, aby jim zájem médií neuškodil. Spekuluje se o tom, že chlapci stráví krátký čas jako mniši v buddhistickém chrámu, což tradičně v Thajsku dělají muži, kteří projdou těžkou životní zkouškou.