Článek
Pro klima Eocénu, který je spojen s úsvitem savců, kteří postupně nahradili vyhynulé dinosaury, se vědcům nedaří vytvořit odpovídají klimatický model.
Úroveň oxidu uhličitého stabilně vzrůstala během několika tisíců let. Nárůst globální průměrné teploty o sedm stupňů Celsia byl spojen se zvýšením úrovně hladiny oxidu uhličitého v atmosféře o 70 procent - tolik ukázala analýza sedimentů. A právě tady nastává potíž - podle klimatického modelu měla teplota vzrůst jen přibližně jen o 3,5 stupně Celsia a ne o sedm.
Vědci to vysvětlují tak, že dnes podceňujeme roli oxidu uhličitého v atmosféře. Nicméně spoluautor studie Jerry Dickens z houstonské Rice University nabízí hned tři možná vysvětlení:
- Věda podcenila efekt CO2 při oteplování globálního klimatu, a ten je ve skutečnosti větší.
- Klima nereaguje na zvyšování hladiny CO2 lineárně. Za určitých podmínek se skleníkový efekt vyvolávaný molekulami oxidu uhličitého v atmosféře zesiluje.
- Existují nějaké dosud neznámé procesy, které se při určité hladině CO2 spouští.
Vědci se podle Dickense přiklánějí k třetí možnosti, o které se některé klimatologické studie již zmiňovaly dříve - uvolnění metan-hydrátů z mořského dna. Metan je asi 20krát účinější skleníkový plyn než oxid uhličitý. Metanový led se jako odpad mikrobiologické aktivity vzhledem k nízkým teplotám v hlubinách a vysokým tlakům ukládá v pevné formě na mořském dně. Ovšem při nárůstu teplot, při ohřátí světového oceánu, může metanový led roztát a pak se z vody začít uvolňovat do atmosféry.
Další spoluautor studie James Zachos z University of California v Santa Cruz upozorňuje, že v teplejší éře Eocénu byly vodní plochy větší a existovalo plno rozsáhlých mokřin, z nichž se metan uvolňoval.
Lidstvo zabrzdilo příští dobu ledovou
Nicméně globální oteplování není jen hrozbou a jiné studie, o níž informuje časopis Science, upozorňují, že lidem se podařilo zabrzdit postupné znovuochlazování pozemského klimatu, které diktuje vychýlená osa modré planety. Jeden z autorů nového výzkumu Gifford Miller z University of Colorado upozorňuje, že 20. století a předcházející průmyslová revoluce přispěla k narušení trendu postupného ochlazování v posledních dvou tisících letech.
Podle Millera věak není úplně nepochybné, že toto zabrzdění doby ledové bylo způsobeno výhradně v souvislosti s lidskou činností nebo současně i kolísáním ve sklonu zemské osy při oběhu kolem Slunce, které se také mění v dlouhodobých cyklech.
Země se tak ocitla za posledních 700 let nejblíže Slunci v lednu tohoto roku. Kolísání osy při oběhu Země způsobuje, že teploty v Arktidě během ochlazovací fáze klesají každých tisíc let o 0,2 stupně Celsia. Člověkem vyvolané oteplování však toto ochlazování trumflo a v polovině 90. let teplota vzrostla o 1,4 stupně Celsia - došlo k tomu během několika desetiletí.
Navíc pět nejteplejších let za poslední dva tisíce let připadá na období od roku 1960 do roku 2000. Otázkou zůstává, zda se podaří udržet klima v určité rovnováze, nebo oteplování bude kvůli prudkému růstu koncentrace skleníkových plynů dále akcelerovat.
