Kaddáfí chtěl zemřít jako mučedník, nakonec skončil u ledu s kulkou v hlavě

"Řekl jsem, aby zůstal několik dní v lednici, aby bylo jisté, že každý ví, že je po smrti," řekl ministr pro ropný průmysl Alí Tarhúní. Původně měl být Kaddáfí pohřben během pátku, aby se vyhovělo muslimské tradici. Nyní je jasné, že islám půjde stranou a pohřeb bude odložen o několik dní.

„Kaddáfí to vidí podle schématu – zabít, nebo být sám zabit,“ popsal kdysi libyjský spisovatel Ašúr Šamís povahu autoritářského plukovníka, jemuž se přezdívalo lecjak: prorok z pouště, býk arabského lidu i vzteklý pes, jak ho otituloval někdejší americký prezident Ronald Reagan.

Byl v každém případě kromě monarchů nejdéle vládnoucím vůdcem na planetě – stál v čele Libye 42 let. Měl v sobě neklidnou krev svého otce, berberského kočovníka. „Nevím, kde a kdy jsem se narodil. Možná na hřbetu velblouda,“ říkával s oblibou.

V mládí ale studoval na vojenské akademii v Benghází a pak v britském Sandhurstu, kde se předpokládá řízná disciplína. Poté, co svrhl monarchii a dal vzniknout republice, šikovně lavíroval mezi kapitalistickým a socialistickým blokem. Stopu zanechal i v Československu, které dvakrát navštívil a kde hojně kupoval zbraně. Tehdejší prezident Gustáv Husák ho v Praze vyznamenal Řádem bílého lva s řetězem.

Všeobecně byl ovšem tento diktátor považován za podporovatele teroristických hnutí. Kromě krvavého atentátu v Lockerbie nesl jako libyjský vůdce zodpovědnost za výbuch na diskotéce v Západním Berlíně v roce 1986. Po něm následovaly nálety amerického letectva, při nichž zahynulo 44 lidí.

V posledním desetiletí si ale kontroverzní plukovník posypal před světem hlavu popelem: vzdal se výroby zbraní hromadného ničení a odsoudil útoky v USA z 11. září 2001. Navíc se zalíbil svým nekompromisním tažením proti radikálním islamistům – ty nechával mučit a zabíjet. Dostalo se mu odměny – západní státy s ním obnovily diplomatické styky a zvaly ho jako velectěného hosta do svých metropolí, kam přijížděl velmi barvitě s beduínskými stany, velbloudy a s ženskou ochrankou.

Známé jsou snímky, na nichž se objímá s tehdejším britským premiérem Tonym Blairem, italským ministerským předsedou Silviem Berlusconim či francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym.

Dvakrát ženatý vůdce zplodil sedm synů a dceru. Nástupcem měl být silnější ze sourozeneckého boje mezi bratry Sajfem Islámem a Mutasímem.

„Kdysi vycházející hvězda Sajfa Isláma, jenž vystupuje jako stoupenec reforem, v posledních měsících hasne, zatímco jeho mocenský boj s bratrem Mutasímem sílí,“ konstatoval loni list Financial Times.

O rozvětvenou rodinu se Kaddáfí věru dokázal postarat. Během své diktatury nakupil majetek za 120 miliard eur (2,9 biliónu korun).

O neuvěřitelném rozsahu jeho jmění, získaném zejména z ropy, svědčí fakt, že jen ve Švýcarsku měl v bankách 4,3 miliardy eur, které v roce 2008 po zatčení syna Hannibala v ženevském hotelu kvůli zbití chůvy převedl natruc do Londýna.

Kromě upevňování moci a naplňování svých politických ambic „krále králů Afriky“ (právě on napomohl výraznou měrou v roce 2002 vzniku Africké unie), se Kaddáfí rád pouštěl do historie a dalších věd.

Amerika podle něj dostala jméno po svém arabském objeviteli „Emíru Ká“. Indiáni jsou původem Arabové, kteří se z Libye kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám odstěhovali do Ameriky, a virus vyvolávající nemoc AIDS vyrobily speciálně USA.

„Kdybych nebyl vůdcem s velkým V, byl bych spisovatelem, literátem nebo učitelem,“ prohlašoval Kaddáfí. Sám sebe pak označil za „politizujícího básníka“.