Od roku 1993 zmizelo 3,3 miliónu kilometrů čtverečních rozlohy divoké přírody, což představuje 9,6 procenta, celkové rozlohy. Většinu pohltila eroze.

Vědci varují, že mnoho oblastí divočiny ztrácí původní charakter v důsledku rozsáhlé činnosti lidí, ať už rozvoje průmyslu, zemědělství, těžby nebo výstavby domů a infrastruktury. Nejvážnější je situace v Jižní Americe, kde je ohrožen Amazonský prales, a v Africe, kde zmizelo vůbec nejvíce rozlohy divoké přírody, upozorňuje BBC. Zřetelné jsou ale dopady i na severu jihovýchodní Asie.

Jmenovány jsou severozápadní konžské nížinné lesy, severozápadní nížinný deštný les na Nové Guineji a amazonská nížina, kde se prales zmenšil z 1,8 na 1,3 miliónu kilometrů čtverečních.

Většina divoké přírody se nachází na severu Severní Ameriky, v pouštní oblasti na severu Afriky a v Austrálii.

„Dřív, než bude pozdě!”

Podle Jamese Watsona z WCS je nutné podniknout akci na udržení divočiny „dříve, než bude příliš pozdě.“ Podle něj zbývá ještě dvacet let na zvrácení negativního trendu. V oblastech označených za divoké žijí často ohrožené druhy a také původní obyvatelé

Podle něj je na její záchranu nutné okamžitě uplatnit ochranná opatření bez ohledu na to, jak velká je její rozloha. Bez toho nemůže uspět pokus obnovy divoké přírody.

Watson varoval, že divočina je „zcela ignorována v environmentální politice“.

Toos van Nordwijková, která stojí v čele evropské organizace Earthwatch Institute, uvedla, že zpráva ukázala na negativní trend, který ovlivňuje celé lidstvo. Dodala, že z většiny Evropy sice zmizela většina divočiny ještě před devadesátými lety, ale i v Evropě se navzdory všem opatřením „biodiverzita se stále zmenšuje“.

Dodala, že všichni sdílíme odpovědnost za hlavní příčinu těchto ztrát, a tou je neudržitelné využívání země, zejména pro zemědělské účely.