Pro Ueina Buranibwa (53) a Temaeie Tontaakeho (26) začaly problémy, když se jedné říjnové noci vraceli domů na atol Tarawa. Pokazil se jim systém GPS, s nímž mohli určovat polohu.

Původně třísetpadesátikilometrová noční cesta se tak změnila v nekonečné putování oceánem, při němž je před smrtí hladem a žízní chránily jen občasné úlovky. „Někdy jsme byli i tři čtyři dni bez potravy,“ přiznal Tontaake.

Protože málo pršelo a ranní rosy na malé loďce také mnoho nebylo, museli nakonec pít slanou vodu – se všemi riziky, jež to přináší.

Mezitím se už rozběhlo pátrání po nich – a oni to tušili. „Slyšeli jsme zvuky letadla, ale nikdy jsme ho neviděli,“ řekl Tontaake a vzpomněl, že viděli i několik rybářských lodí, všechny byly ale příliš daleko, než aby je mohly zahlédnout a poskytnout pomoc.

Po třiatřiceti dnech putování skončili na atolu Namdrik s asi 600 obyvateli. Tamní lidé zavedli oslabené a vyčerpané rybáře k jediné ženě, která znala i jiný jazyk než ten místní.

Naděje pro jiné ztracence

Jak se pak ukázalo, byl to potomek Tontaakeho strýce Baira, který se ztratil na moři před více než půlstoletím. I Bairo skončil na Namdriku, na rozdíl od Buranibwa a Tontaakeho se však nevrátil – buď nechtěl, nebo to tehdy ještě nešlo. A tak se tam oženil.

Pro Tontaakeho to byl opravdu nečekaný výsledek dlouhé cesty. „Teď konečně vím, co se stalo s mým strýcem,“ pochvaluje si.

„Bylo to opravdu příjemné překvapení, putovat 33 dní po moři a skončit na ostrově, kde máte členy rodiny,“ soudí i Giff Johnson, šéfredaktor deníku Marshall Islands Journal.

Je v tom i naděje pro další. „Ptal jsem se jich, zda se hodně lidí z jejich ostrova ztratilo v moři. Řekli, že k tomu dochází pořád – prostě odplují, zmizí,“ uvedl Johnson.

Oba muži se na Namdrik dostali už koncem listopadu, až nyní však dorazili do Majura, které je centrem Marshallových ostrovů. Jediné vládní letadlo, které by je mohlo odvézt dříve, bylo v opravě a ani lodě na zapadlý atol nemířily. Teď Tontaake doufá, že vládní letadlo bude co nejdříve opraveno a že možná už příští týden bude on i jeho „parťák“ zpátky doma.

Cesta obou Kiribaťanů byla dlouhá, ani náhodou se však nevyrovná délce putování tří mexických rybářů, kteří koncem roku 2005 vypluli z přístavu San Blas, aby svou cestu dlouhou osm tisíc kilometrů zakončili o rok později – také na Marshallových ostrovech.