Článek
Chu hovořil především o překážkách, které Čína v minulém století dokázala překonat a zmínil úspěchy, jichž Komunistická stran Číny dosáhla v „revoluci, rozvoji a reformách“.
Přiznal i přehmaty a omyly. „V některých historických obdobích jsme udělali chyby a dokonce udělali několik kroků zpět. Jejich kořenem bylo, že se naši vůdci odpoutali od čínské reality,“ řekl Chu, aniž však zmínil, kolik lidí následkem chyb zahynulo. Neuvedl ani, jaké to byly chyby. Naopak řekl: „Naše strana zařídila nápravu chyb... Nyní pulzující socialistická Čína září na Východě a 1,3 miliardy Číňanů pochoduje s plnou důvěrou vpřed pod velkým praporem socialismu s čínskými příznaky.“
Chu si v rámci oslav neodpustil ani vážná varování. Zmínil nekompetentnost některých členů osmdesátimiliónové strany, kteří se oddělili od lidu a vytvářejí v zemi potíže. Podle něj stranu ohrožuje úplatkářství: „Korupce připraví stranu o podporu a důvěru lidu. Nesmíme použít svou moc k tomu, aby se stala nástrojem pro osobní obohacení hrstky individuí.“
Komunistickou stranu Číny založila 23. července 1921 v Šanghaji malá skupina intelektuálů vedená Mao Ce-tungem. Čínu komunisté ovládli po občanské válce v roce 1949, když se Čankajšek s Kuomintangem stáhl na Tchaj-wan. V roce 1958 zahájil Mao Velký skok vpřed, který měl vést k industrializaci země, ale to se nepovedlo, a zemi postihl hladomor. Ještě horší následky měla v roce 1966 započaté velká kulturní revoluce.
Čínští komunisté ale nepadli jako ti ve východním bloku, protože se dokázali transformovat. Teng Siao Pching zaváděl od konce sedmdesátých lete ekonomické reformy a otevíral trh. Umožnil i podnikat. Právě jeho kroky stály na počátku hospodářského úspěchu Číny, která se stala druhou největší ekonomikou.