Ze včerejších večerních akcí jsem ještě nezmínil návštěvu parlamentu, který se nachází v supermoderních prostorách, o kterých se našim poslancům ani nesní. Následovala oficiální státní večeře v jednom z prezidentských paláců, které byly postaveny v posledních pěti letech rychlého růstu ázerbájdžánské ekonomiky.

Problémem země, jak jsme se přesvědčili při našich dnešních dlouhých cestách autem, je sucho, každý strom tu musí být „opečováván“. Přiznám se, že jsem (a nikdo z naší delegace) neočekával, že se v podstatě nacházíme v oblasti polopouště.

V Ázerbájdžánu bylo od 4. století asi tři sta let křesťanství, ale od 7. století začala násilná islamizace. Postupně tam vládli Arabové, Mongolové, Peršané, Turci. V roce 1828 severní část Ázerbájdžánu anektovalo Rusko, zatímco jižní část zůstala Íránu. Země tím byla definitivně rozdělena.

Velký chaos nastal po Říjnové revoluci, v Baku byla dokonce celý rok britská armáda, ale od roku 1922 to už na 70 let byla součást Sovětského svazu. Samostatnost získal Ázerbájdžán v roce 1991. Dnes jsou Ázerbájdžánci z 93% muslimové, i když velmi neortodoxního typu. Jazyk je blízký turečtině, starší s námi automaticky mluví rusky, mladší anglicky.

Pozoruhodné bylo navštívit budovu Nadačního fondu bývalého prezidenta, ve které je jedno patro věnováno fotografiím Heydara Alijeva od jeho narození v roce 1930. Prezentace je zcela plynulá, konec komunismu není žádným zlomem, je to „jen“ jedna z epizod dlouhé historie země. Více než konec komunismu je prezentována  nezávislost Ázerbájdžánu.

Ráno jsme jeli autem do státní rezervace Gobustán, kde jsme viděli slavné skalní malby z doby kamenné, zapsané mezi kulturní památky UNESCO. Za pár let se to určitě stane turistickou atrakcí. Zajímavé je, kam před 20.000 lety sahalo moře. Pak ustoupilo a nastalo sucho, čili proběhly obrovské změny klimatu, a to všechno bez působení člověka a jeho emisí CO2.

Potom jsme navštívili ropný terminál Sangachal, což se mi ještě nikdy v životě nepodařilo. Patří mezi největší na světě a je částečně spravován ázerbájdžánskou Státní ropnou společností a firmou British Petroleum (BP). Z tohoto terminálu přichází ropa až do České republiky. Je dobré vědět, že prvně na světě byla vytěžena ropa v roce 1847 v Baku a v roce 1901 se zde dokonce těžila jedna polovina světové produkce. Po stagnaci v závěru komunismu dochází v posledních 15 letech znovu k obrovskému rozmachu.

Následuje zhruba jeden a půl hodiny projížďka jachtou po Bakuském zálivu spojená s obědem – kvalita ryb, zejména jesetera, je vynikající. Pak jsme měli prohlídku Starého města Baku, obehnaného hradbami z 12. století. I to se jistě brzy stane turistickou atrakcí.

Před večerem jsme byli v Bakuské slovanské univerzitě, kde jsme se mimo jiné setkali se studenty českého jazyka a předali jim učebnice, slovníky a českou beletrii. Je milé zjistit, kolik je tu vážných zájemců o český jazyk. Zazpívali (skoro bych měl napsat tvrdé y, protože to byly výlučně studentky) nám Beskyde, Beskyde, ale i Děti ráje od Michala Davida. To bylo opravdu nečekané! [celá zpráva]