Svého otce nikdy nespatřila, vojenský pilot Krátkoruký smolně zemřel nad kanálem La Manche

„Moji rodiče byli zasnoubeni a maminka vyprovázela tatínka na vlak v Pardubicích. To ještě netušila, že je těhotná,“ vykládala Chybová.

Krátkoruký patřil k jedněm z prvních letců, kteří utekli za hranice do Krakova. Po porážce Polska se dostal do Francie a tam byl zapsán do armády 2. října, výcvik ale prodělal v Alžírsku.

„Dopisy chodily od tatínka ze všech možných míst, kde mohl psát. Podepisoval se jako Hanák, proto jsem taky dostala křestní jméno Hana. No a maminka mu pak napsala do Francie, že je těhotná. Tatínek jí odepsal, že se vrátí. Ale rozmluvili mu to, což je dobře, protože by to pro nás špatně dopadlo,“ vzpomínala Krátkorukého dcera. „Pak už dopisy nechodily,“ dodala Chybová.

Francie už totiž v té době byla ve válce s Německem, ale byla to takzvaná podivná válka. Sporadicky mezi sebou sice bojovali letci, pozemní síly se ale ještě do akce nezapojily. Válka se rozhořela naplno až 10. května 1940.

Krátkoruký bojoval v řadách jednotky GC III/3 na letounech Moran MS-406 i moderních strojích Dewoitine D-520. Připsal si dva samostatné setřely a jeden společný.

Po pádu Francie se Krátkoruký dostal přes Gibraltar do Británie, kde od října 1940 bojoval na letadlech Hawker Hurricane v rámci 1. perutě RAF.

V jeho kokpitu sestřelil dvě nepřátelská letadla; bombardovací Heinkel He-111 a stíhací Messerschmitt Bf-109. V lednu 1942 ukončil bojové nasazení, ke kterému se vrátil na konci srpna 1942 v rámci 313. perutě.

Druhé nasazení se mu stalo 15. ledna 1943 osudným.

„Tatínek se nevrátil, padl. Byla to nehoda, kamarád do něho vrazil nad kanálem La Manche. Zřejmě ten pan Bláha dostal zásah a do tatínka narazil. Tatínek se snažil dotáhnout letadlo k anglickým břehům. Někde u poloostrova Portland v Británii šel do moře,“ vracela se Chybová ke smrti svého otce.

Důvod srážky není dosud jasný, vyloučit nelze německý útok, ale za nejpravděpodobnější se považuje, že byl Josef Bláha oslněn zimním sluncem nízko nad obzorem.

Československý wing ten den doprovázel při náletu na doky v Cherbourgu bombardéry Douglas Boston jako výškové krytí. Všechny tři perutě letěly odstupňovaně, 313. jako prostřední ve výši 23 tisíc stop (7100 metrů).

Nad kanálem La Manche dostali letci informaci, že bombardéry budou mít zpoždění, a tak se 16 kilometrů severně od Cap de la Hague celá formace otočila a při tom Bláhův stroj narazil do spitfiru Krátkorukého.

Zatímco Bláhův spitfire se ve vývrtce okamžitě zřítil do moře, Krátkoruký se poničený stroj pokoušel dotáhnout nad pevninu. To se mu ale nepodařilo.

Pokusil se o nouzové přistání na moři asi 25 kilometrů od Portlandu. Byť RAF okamžitě zahájila záchrannou akci, bylo to marné, stroj i s pilotem zmizel pod hladinou moře.

„Nikdy jsem neměla možnost tatínka poznat a on mě nikdy neviděl ani na fotce, protože pak už dopisy přestaly chodit,“ uvedla Chybová.

Že zahynul, se dozvěděla až po válce, když šla s matkou vítat vracející se letce.

„Pamatuju si, jak jsme v pětačtyřicátým čekali v Pardubicích, já byla v kroji. Až pak jsme se dozvěděli, že když mi byli tři roky, tak táta spadl do kanálu La Manche,“ vzpomínala Chybová.

Protože nebyli její rodiče sezdáni, musel proběhnout soud o určení otcovství.

„Po válce proběhl soud o paternitu a jeho kamarád tam svědčil. I dopisy k tomu byly daný a děda, jeho tatínek, nás ve válce celou dobu podporoval. Takže mám rozsudek soudu, že jsem jeho dcera, pak jsem brala i sirotčí důchod po dobu studia,“ popisovala Krátkodobého dcera.

Napřed však s novináři mluvit nechtěla a se slzami v očích hledala kapesník. O minulosti totiž dlouho nemluvila, takže mnozí veteráni ani nevěděli, že žije. Až v posledních letech začala pátrat po minulosti svého otce.

„I nějaké věci z Vojenského historického ústavu mám o tátovi doma. A ještě jsem si říkala, že bych se tam do materiálů o něm podívala víc,“ přiznala Chybová.

„Aspoň jsem viděla díky dceři a vnučce památník v Anglii. Ony se tam zapsaly do knihy, že se přišly poklonit památce dědy a pradědy. A nafilmovaly to,“ uvedla Chybová. Jméno Bedřicha Krátkorukého je na 125. desce na památníku Runnymede.

Chybová oceňuje, že na letce v Británii nezapomínají. Byla navíc ráda, že se konala i akce na Točné. „Jsem moc šťastná, že tady mohu být. To je taková připomínka těch, co bojovali.“

A váží si, že patří k potomkům letců. „Je to velká čest, protože tenkrát byli mladí a bez uvažování šli bojovat za naše zájmy.”

Byla ale smutná, že se za komunistů na piloty ze západní fronty zapomínalo. „S tatínkem tenkrát utíkal pan Václav Procházka, jenže se pak jejich cesty rozdělily. Pan Procházka lítal na Wellingtonu a táta byl stíhač. Po válce se vrátil, i když ho dostalo gestapo, protože s letadlem havarovali,” vzpomínala Chybová.

„Pak pracoval ještě v Pardubicích na letišti, zaučoval mladší, ale po osmačtyřicátým musel jako nežádoucí odejít. My jsme se po válce přestěhovali do Liberce a Procházkovi k Jablonci, takže jsme se navštěvovali, a já jsem si i koupila knížku, která o něm vyšla. Nebylo jednoduché sledovat, jak byl po válce nežádoucí,” dodal Krátkorukého dcera.