Hlavní obsah
Květiny na místě pádu letadla Foto: Reuters

Letiště postrádalo moderní vybavení, piloti polského speciálu ignorovali pokyny

Letiště Severnoje, kde měl v sobotu přistát tupolev s polským prezidentem, postrádalo nejmodernější vybavení, které by umožňovalo bezpečné dosednutí letounu i za mlhy. Piloti se na něm přesto pokoušeli přistát, i když jim věž říkala, aby letěli jinam. Navíc věži ani nenahlásili svou výšku.

Květiny na místě pádu letadla Foto: Reuters
Letiště postrádalo moderní vybavení, piloti polského speciálu ignorovali pokyny

Záznamy z černých skříněk potvrzují, že posádka byla včas varována před špatným počasím na smolenském letišti. "Výstrahy o nepříznivých meteorologických podmínkách byly předány včas a posádka je dostala," řekl místopředseda ruské vlády Sergej Ivanov na poradě předsednictva vlády.

"Technický stav obou palubních zařízení je uspokojivý. Umožňuje podrobně rozšifrovat a analyzovat záznamy o všech údajích o letu a chodu palubních zařízení," uvedl vicepremiér a dodal, že zatím lze učinit dva závěry: černé skříňky řádně fungovaly a zaznamenaly naprosto všechny údaje až do pádu letadla na zem. Spolehlivě se tak podle něj potvrdilo, že posádka včas obdržela varování o špatném počasí na letišti i doporučení využít záložní letiště," dodal.

Smolenské letiště Severnoje nebylo za daného počasí vhodné k přistání. Ruský kosmonaut a pilot Magomed Talbojev, který letiště zná, o něm listu Gazeta Wyborcza řekl: „Byl jsem tam mnohokrát. Je tam ne moc dobrá ranvej dlouhá 1600 metrů. Podle mezinárodní klasifikace je to letiště druhé kategorie. Za špatných meteorologických podmínek se hodí spíš pro stíhačky než pro těžké dopravní stroje.“

Talbojev zdůraznil, že na letišti chybí především moderní vybavení: „Není tam nejmodernější naváděcí aparatura. Přistávat se tam dá, když je dolní základna oblačnosti výše než ve sto metrech a dohlednost nejméně 1000 metrů.“ Při plánovaném přistání ale padala mlha a viditelnost byla jen 400 metrů. To neumožňuje zavčas korigovat směr letu. Tupolev při osudném pokusu o přiblížení letěl příliš nízko a asi 50 metrů mimo osu ranveje. [celá zpráva]

Pavel Plusin, který byl na věži, si v rozhovoru pro ruský server Life.ru stěžoval na jednání posádky. Ta chtěla opakovat pokusy o přistání, i když jí věž říkala, aby letěla na náhradní letiště. Odpověděla, že tentokrát, jestli nepřistane, poletí na náhradní letiště. Dispečer nabízel Moskvu nebo Minsk. To by ale Poláci asi nestihli pietní akt v Katyni.

Při posledním pokusu navíc nedodržovali předepsanou proceduru pro přistání na daném typu letiště: Zpočátku informovali, pak přestali poskytovat jakékoli informace.“ Nehlásili ani v jaké jsou výšce.“ To je přitom povinnost posádky. Plusin proto neměl žádné údaje o výšce letu. Podle Plusina navíc nikdo z nich neuměl dobře rusky. [celá zpráva]

Politici nutí piloty k hazardu

Talbojev navíc zdůraznil, že v Rusku má věž mnohem větší rozhodovací práva než na Západě, kde má hlavní slovo posádka. Chyba ale mohla být na straně politiků, kteří mohli posádku tlačit, aby přistála na letišti Severnoje. Talbojev při té příležitosti uvedl, že Boris Jelcin jednou nutil pilota dvěstěpadesátitunového Iljušina Il-96, aby přistál za zcela nevhodných podmínek.

Možný tlak za strany prezidenta naznačuje i skutečnost, že piloti se pokusili na letišti přistát čtyřikrát, většinou se přistávací manévr po druhém pokusu vzdá a letí se na náhradní letiště.

Tupolev Tu-154

Tupolev Tu-154 je sovětský třímotorový dopravní letoun pro střední tratě pro 160 cestujících. V různých verzích jich bylo vyrobeno přes devět set.

Vyvíjen byl od začátku šedesátých let jako náhrada strojů Tu-104 a Iljušin Il-18. První prototyp s motory Kuzněcov NK-8 vzlétl v roce 1968.

Sériová produkce začala v roce 1970. Od roku 1974 se vyráběla verze Tu-154A se silnějšími motory Kuzněcov NK-8-2, které ale měly vysokou spotřebu. Verze Tu-154B měla silnější konstrukci křídla, na němž se u předchozích verzí objevovaly praskliny. Nová křídla byla montována i na starší stroje.

Výrazně modernizovaná a výkonnější  verze Tu-154M s úspornějšími motory Solovjev D-30 poprvé vzlétla v roce 1982. Zlepšena byla i aerodynamická koncepce stroje, což snížilo vysokou hlučnost. Stroj se vyráběl od roku 1984. Vyrobeno jich bylo přes 320 kusů.
 
Letoun, který patřil k tažným koňům Aeroflotu, využívala celá řada společností, zejména v zemích východního bloku a postsovětských republikách. Nasadila je i ČSA. Používala je letecká služba Federálního ministerstva vnitra pro vládní lety a donedávna létaly poslední kusy u Armády České republiky.

Kaczyński byl v srpnu 2008 velmi rozčílen, když pilot jeho letadla odmítl přistát v Tbilisi a zamířil do Ázerbajdžánu. Vyhrožoval mu disciplinárním trestem.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků