O klasický boj politických stran v tomto balkánském soustátí uměle vytvořeném Daytonskou dohodou v roce 1995 ale nejde.

Svůj podíl viny na zmatení politické scény má ale také zbytnělý administrativní kolos správy země a jeho nepřehlednost, jež si nezadá s hlavolamem. Bosna a Hercegovina má v důsledku toho tři prezidenty, včetně regionů rovných patnáct premiérů a čtyřstupňový úřednický aparát, který spolyká třetinu rozpočtu.

Kromě toho má absolutní právo veta představitel mezinárodního společenství, dosazený na svůj post dohodou Bruselu s Washingtonem. Německý diplomat a dlouholetý ministr Kohlových vlád Christian Schwarz-Schilling sice po svém lednovém zvolení ohlásil postupnou demontáž svého úřadu, bez jeho svolení ale v Bosně žádný zákon ani jmenování ministra neprojde.

Srbové stále hrozí odtržením

Zatímco Bosňané (bosenští muslimové) a Chorvaté snahy o přijetí nové ústavy a administrativní reformy nevzdali, Srbové, obývající převážně Republiku srbskou, se nijak netají tím, že by se po vzoru Černé Hory ze společného soustátí vyvázali.

Jejich premiér Milorad Dodik dlouhodobě usiluje o referendum o nezávislosti, v čemž ho podle posledních průzkumů podporuje více než 60 procent Srbů v Bosně.

Oleje do ohně minulý týden ještě přilil bývalý velvyslanec Bosny a Hercegoviny při OSM Muhamed Sačirbej, který v rozhovoru pro list Večernje novosti prohlásil, že referendum slíbili v Daytonu také Američané.

"Někteří Američané se dohodli, že by Republika srbská měl mít právo na sebeurčení. Nevím, kdo na ministerstvu zahraničí v USA o tom ví, ale ta dohoda existuje," prohlásil někdejší vysoký diplomat.

Dodikem vedený Spolek nezávislých sociálních demokratů přitom s 31procentní podporou jasně vede předvolební průzkumy, což může vážně ohrozit pokusy o dlouhodobý etnický smír v zemi.