Případ odhalil samotný magazín Der Spiegel díky interním upozorněním a vlastním rešerším. Usvědčený redaktor v neděli vyklidil svou kancelář a v pondělí rozvázal pracovní poměr.

Magazín kauzu označil za „dno“ svých 70letých dějin a čtenářům se omluvil.

Relotius zpočátku pro Spiegel psal jako novinář na volné noze, zhruba rok a půl pak byl řádným zaměstnancem časopisu. V tištěné a internetové verzi periodikum zveřejnilo od roku 2011 na 60 jeho textů.

První podezření se podle magazínu objevila po publikování článku o domobraně v Arizoně v listopadu tohoto roku. Jeho kolega, který se podílel na rešerších k příběhu, pojal podezření a vyjádřil znepokojení. Podařilo se mu shromáždit materiál usvědčující kolegu z manipulací.

Obvinění popíral

Redaktor zpočátku pochybení popíral, ale nakonec přiznal, že si vymyslel mnoho pasáží nejen v dané reportáži, ale také v mnoha jiných textech. Nikdy se také nesetkal s mnoha osobami, které citoval ve svých příbězích. Nakonec se přiznal, že si vymýšlel celé příběhy nebo překrucoval fakta. Přinejmenším částečně tak zfalšoval nejméně 14 článků.

V minulosti ale pracoval pro mnoho dalších velmi respektovaných médií. Publikoval například v německém časopisu Cicero, ve švýcarském nedělníku Neue Zürcher Zeitung am Sonntag, v německých denících Financial Times Deutschland, taz a Die Welt, v agentuře DPA, v magazínu deníku Süddeutsche Zeitung, na serveru Zeit Online nebo v nedělníku Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung.

Ničil důvěryhodnost profese

Na mediální scéně vyvolal případ poprask. Podle mediálního analytika a bývalého novináře Volkera Lilienthala, který působí na univerzitě v Hamburku, napáchala kauza Relotius obrovské škody. Lidem, kteří na demonstracích německé noviny označují za „lživý tisk“ (Lügenpresse), podle něj svými podvody dodal munici.

Podle některých novinářů mladý žurnalista svým chování obelhával nejen své čtenáře a zaměstnavatele, ale poškodil i své kolegy, kteří v době takzvaných fake news, tedy falešných zpráv, bojují o důvěryhodnost své profese.