Pětaosmdesátiletý Vela byl prvním člověkem souzeným ve skandálu dětí ukradených za frankistické diktatury. Zažalovala ho v roce 2012 nyní 49letá Inés Madrigalová, kterou dal v roce 1969 do výchovy bezdětnému páru.

Že je adoptovaná, se dozvěděla od své adoptivní matky Inéz Pérezové, když jí bylo osmnáct. Neznala však okolnosti adopce. Když si před osmi lety Madrigalová v novinách přečetla článek o ”ukradených dětech” za frankistického režimu, pojala podezření, že se kauza týká i jí samotné. Teprve před svou smrtí jí však Pérezová prozradila, že jí a jejímu muži dal Vela dítě „jako dar“, protože sami děti mít nemohli. Testy DNA potvrdily, že Madrigalová skutečně není příbuzná s adoptivními rodiči.

Inés Madrigalová

Madrigalová gynekologa obvinila, že padělal její rodný list, na němž adoptivní matka figuruje jako její biologický rodič. Prokuratura žádala pro Velu trest 11 let vězení. I když soud uznal gynekologa vinným, nedosoudil ho, protože Madrigalová podala žalobu pozdě. Únos dítěte se promlčí za deset let.

Madrigalová se proto plánuje odvolat k nejvyššímu soudu. Verdikt soudu v ní vyvolal rozporuplné pocity: „Jsem šťastná, protože bylo prokázáno, že jsem byla ukradená, že mě ukradl doktor Vela. Ale jsem taky zklamaná, že je doktor na svobodě. Je trochu těžké přijmout, že se na takový zločin vztahuje (promlčecí) lhůta.“ Už na začátku procesu uvedla, že jde o precedens: „V tomto případě nejde jen o mě, má to mnohem širší dopad. Celý svět ví, že se v této zemi kradly děti.”

Penzionovaný gynekolog všechna obvinění odmítl. Dříve přiznal, že dokument, podle nějž se porodu Madrigalové účastnil, podepsal, aniž věděl, oč se jedná. Později během procesu řekl, že svůj podpis nepoznává. Novinářka Emilie Helmbacherová, která o skandálu v roce 2013 natočila reportáž, soudu sdělila, že Vela natáčený skrytou kamerou potvrdil, že novorozence svěřil Inés Pérezové, a dodal, že ta za to „nic neplatila”.

Doktor Eduardo Vela

Stanice BBC upozornila, že kauza Madrigalové je jedinou, kde byl vynesen verdikt, i když se na soudy obrátily tři tisíce podobně poškozených. V roce 2013 se před soud dostal případ jeptišky Maríe Gómezové Valbuenové, která byla obviněna ze dvou případů odebrání dítěte matkám, jenže ta zemřela ještě před vynesením verdiktu. Měla 87 let.

Minulý rok byla jedna žena odsouzena za očerňování řádové sestry, kterou obvinila, že ji v roce 1962 odebrala biologické matce a předala adoptivnímu otci, který byl prominentním frankistou.

Skutečný počet dětí odňatých ve Španělsku vlastním rodičům se zřejmě nikdy nezjistí. V roce 2008 vyšetřující soudce Baltasar Garzón odhadl, že od vlastních rodičů bylo odloučeno 30 000 dětí. Klíčovou roli v odebírání dětí hrála katolická církev, která měla za Franka ve společnosti prominentní roli a měla pod kontrolou oblasti sociálních služeb ve školství a péči o děti. Řádové sestry a kněží sestavili seznamy bezdětných párů, které byly výhodné pro adopci a lékaři skutečným matkám u porodu lhali o osudu jejich dětí.

Po konci občanské války byly děti odebírány osobám nepohodlným režimu, od 50. let se tato praktika provozovala zejména u dětí z chudých či příliš početných rodin, napsala agentura AFP.