Článek
Na místě takzvané bratrské mohyly, kde bylo pochováno 167 Čechů a Slováků, kteří v bitvě na straně ruské armády padli, se v neděli sešly stovky českých a slovenských poutníků. Přijel se podívat i vnuk a jmenovec generála Václava Petříka. Ten velel u Zborova jedné z československých jednotek a podle jeho vnuka vždy vzpomínal na to, že jeho vojáci v bitvě u Zborova bojovali statečně a disciplinovaně.
„Na rozdíl od ruských demoralizovaných divizí si česká družina udržovala morálku na vysoké úrovni. A také díky své morálce a poslušnosti dokázali prolomit frontu daleko dříve než ruské divize na křídlech,“ řekl Petřík. Jeho děd prošel první světovou válku i anabázi na Sibiři od samého začátku až do roku 1920.
Pietního aktu u zrekonstruované mohyly se zúčastnili 2. července náměstkyně ministra obrany Alena Netolická (první zleva), místopředsedkyně Senátu Miluše Horská (druhá zleva) a předseda sněmovny Jan Hamáček (třetí zleva).
„Já jsem dědečka nezažil, ale podle vyprávění mého otce, to byl člověk, který si nikdy nestěžoval. Prožil dvě zranění, jedno tady u Zborova. A nikdy neřekl, že by chtěl cokoli změnit,“ dodal.
Češi proti Čechům
Na slavnost ve Zborově dorazilo i velení české armády a parlamentní delegace. „Bitva u Zborova byla v první světové válce možná pouhou epizodou, ale byla velkým úspěchem pro československé jednotky a vznikající československý stát,“ parafrázovala během slavnostní akce slova T. G. Masaryka místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.
Díky tomu Francie, Británie i USA uznali Československou národní radu jako exilovou vládu
Historici se shodují na tom, že udatnost československých jednotek napomohla přesvědčit ruské politiky, aby svolili k vzniku čistě národnostních jednotek. Proti 5500 rakousko-uherským a německým vojákům stálo u Zborova 3500 československých vojáků, kteří dokázali nejen prolomit frontu na několika místech, ale zajmout i více než tři tisíce vojáků a desítky důstojníků.
Podle historika z Vojenského historického ústavu Tomáše Jakla velké množství zajatců bylo dáno také tím, že v rakousko-uherských jednotkách bylo hodně Čechů a Slováků. „Vojáci čs. pluku bitvu vnímali i tak, že bojují za to, aby vysvobodili své krajany z otroctví rakouských důstojníků. A ti, když zjistili, že bojují s Čechy, to často zabalili a nechali se zajmout,“ řekl Právu Jakl.
Do legií postupně vstoupilo okolo 70 tisíc Čechoslováků. Ti podle Jakla díky tomu, že obsadili sibiřskou magistrálu, zablokovali v Rusku více než milión německých a rakousko-uherských zajatců a vojáků.
Uznání Francie, Británie i USA
„Ti pak nemohli posílit armády v Evropě. To byl zásadní zlom v první světové válce. Díky tomu Francie, Británie i USA uznali Československou národní radu jako exilovou vládu,“ uvedl historik. Vojenské úspěchy legionářů byli pro další diplomacii a vyjednávání o vzniku Československa podle něj zásadní a bez nich by bylo založení republiky podstatně složitější.
U Zborova se proslavila řada budoucích důležitých postav československé politiky. Bojoval zde budoucí prezident Ludvík Svoboda, předválečný ministerský předseda Jan Syrový, nebo poválečný předseda vlády Národní fronty Zdeněk Fierlinger. Ale i budoucí kolaborant a nechvalně známý ministr kultury v protektorátní vládě Emanuel Moravec.