V Německu totiž podstatně vzrostl počet případů, kdy náboženské organizace poskytují běžencům azyl, aby je tak ochránily před deportací. Zatímco v roce 2013 dostalo církevní azyl 162 osob, o dva roky později to bylo již 1015 a loni 1139 osob.

KOMENTÁŘ DNE:
Cukr a bič, a většina nade vše - Výsledky voleb glosuje Alexandr Mitrofanov. Čtěte zde >> 

Církve poskytují azyl hlavně z taktických důvodů, aby běženci získali ochranu do doby, než uplyne šestiměsíční lhůta, během níž mohou být deportováni ze SRN podle dublinských pravidel do země, kde vstoupili poprvé na území EU. Po šesti měsících je za azylové řízení zodpovědné už výhradně Německo.

Poslední březnový den obdržel pastor Simon Froben z Bayreuthu poprvé předvolání jako obviněný. Onoho dne mu přistála v dopisní schránce obálka od policie. Psaní oznamovalo termín předvolání i obvinění: napomáhání k nedovolenému pobytu. „Cítil jsem se skoro až tragikomicky,“ řekl Froben televizi Bayerischer Rundfunk. Není sám – stále více farářů, pastorů a jeptišek se v Bavorsku dostalo do stejné situace.

Tam ale běženci nezřídka končí ve věznicích, bijí je, ponižují a zneužívají. Proto chce zabránit, aby tam německé úřady uprchlíky posílaly.Simon Froben, pastor

„Není to náhoda – z přibližně 1100 uprchlíků, kteří si před vypovězením ze Spolkové republiky uchýlili do kostelů, far, církevních škol a dalších zařízení, jich přes polovinu připadá právě na Bavorsko. Pro porovnání: v Severním Porýní-Vestfálsku, nejlidnatější spolkové zemi, se duchovní ujali 70 lidí. To má co do činění s tím, že my disponujeme nejhustší sítí církevních institucí,“ vysvětluje Stefan Theo Reichel, pověřenec bavorské církve pro poradenství a koordinaci v otázkách církevního azylu.

Trošku jako ve vězení

K Frobenovi se uchýlil Bajdár, devatenáctiletý Afghánec. Do Německa přišel předloni tzv. balkánskou cestou, přičemž v Bulharsku se nechal otisky prstů registrovat jako uprchlík. Podle zmíněné dublinské úmluvy by ho německé úřady měly vrátit do první země, kde vstoupil na půdu EU, tedy do Bulharska.

„Tam ale běženci nezřídka končí ve věznicích, bijí je, ponižují a zneužívají. Proto chce zabránit, aby tam německé úřady uprchlíky posílaly – a to jenom z čistě formálních důvodů, aby se držely dohody, bez ohledu na realitu,“ dodává pastor.

Nikdo, ani pastor, nám nemůže zajistit, že traumatizovaný uprchlík, který musí zůstávat celé týdny ve sklepě bez denního světla, nebude jednat zkratkovitě.Jutta Diehlmannová, matka

Bajdár přitom podle nepsaných pravidel nesmí opustit Frobenův dům. Žije v jedné místnosti, trčí v ní 24 hodin denně a sedm dní v týdnu, a dokonce i housky z pekárny přímo naproti mu musí nosit známí. „Trošku mi to připomíná vězení. Ale jsem za ně vděčný,“ dodává. Reichel připomíná, že v roce 2015 uzavřely církve a Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) ujednání.

Případ Eritrejců ze sklepa školky se vyhrotil

Klér se v ní zavázal, že bude všechny podobné případy neprodleně hlásit, a BAMF prohlásil, že tradici církevního azylu nezpochybňuje ani v situaci, kdy do země proudí tisíce utečenců.

Ne všechny případy se ovšem odehrávají hladce. Manfred Schade, luteránský duchovní ve Flintbeku poblíž Kielu, ubytoval skupinu eritrejských utečenců ve sklepech církevní školky. Zdvihl se odpor rodičů. „Nikdo, ani pastor, nám nemůže zajistit, že traumatizovaný uprchlík, který musí zůstávat celé týdny ve sklepě bez denního světla, nebude jednat zkratkovitě,“ řekla znepokojená matka Jutta Diehlmannová.

To nejde, aby si nějaká instituce řekla: já se teď rozhodnu a postavím se nad právo. Můžeme použít jiný příklad: šaría je pro muslimy v určitém smyslu také zákonem, ale v žádném případě nesmí být postavena nad německé zákony.Thomas de Maiziér, ministr vnitra

Pastor v dopise rodičům odpověděl, že komu se chování církve nelíbí, může své potomky ze školky odhlásit. „Prosím o pochopení, že i nadále nebudeme srozuměni s tím, že nejslabší členové naší společnosti budou veřejně špiněni jako potenciální hrozba či teroristé. Tomu se chceme postavit a také se postavíme,“ napsal.

Také radnice vytkla pastorovi, že „církevní azyl se připouští pouze pro prostory církve, nikoli ve školce nebo v přilehlých sklepních prostorech“. Skupinu Eritrejců pak Schade, byť velmi neochotně, přesunul do jiné církevní budovy.

Důsledek přitvrzení

Reichel vidí v postoji bavorských úřadů jednak důsledek celkového přitvrzení, jednak důkaz toho, že zemská vláda v Mnichově považuje tradici církevního azylu víc než za humanitární gesto za odpor vůči státní správě.

Připomíná i výrok spolkového ministra vnitra Thomase de Maiziéra. „To nejde, aby si nějaká instituce řekla: já se teď rozhodnu a postavím se nad právo. Můžeme použít jiný příklad: šaría je pro muslimy v určitém smyslu také zákonem, ale v žádném případě nesmí být postavena nad německé zákony,“ nechal se ministr slyšet v televizi ARD.

„A nezapomínejte: letošek je supervolební rok,“ uzavírá Reichel.