„Všiml jsem si policejního auta. Když na mě zamávali, dal jsem jim všechny doklady, které jsem měl u sebe,“ vylíčil Balúč deníku The Guardian, jak jeho martyrium začalo.

Policisté ho spoutali a odvezli na policejní stanici, kde mu zavázali oči. Pak ho převezli na jiné místo, kde ho svlékli, vyfotili a vzali mu krev.

„Když jsem se vzpouzel, fackovali mě,“ vzpomíná čtyřiadvacetiletý Pákistánec, který se rozhodl vylíčit Guardianu, co prožil.

Podle svých slov se bál o své příbuzné a vlastní život. Krátce nato, co se před novináři zmínil německý ministr vnitra Thomas de Maizière, že je hlavním podezřelým z masakru dvanácti lidí Navíd B. z Pákistánu, se v médiích začaly šířit snímky podezřelého a bezpečnostní složky začaly vyslýchat členy jeho rodiny. Příbuzní také začali dostávat výhrůžné telefonáty.

„Moje rodina a já jsme se shodli, že bude bezpečnější, když promluvím,” vysvětlil Balúč.

Při výslechu mu nerozuměli

Překladatel, jehož Němci sehnali, mluvil jiným nářečím, kterému Balúč rozumí, ale nedokáže v něm plynule mluvit. Vyšetřovatelé se nejprve zeptali, zda ví, co se ten večer stalo.

„Řekl jsem, že ne, a oni mi řekli: 'Někdo vzal auto, najel s ním do davu lidí a zabil hodně lidí. A za volantem jste byl vy, že ano?' Já jim klidně odpověděl, že řídit vůbec neumím. Že neumím ani nastartovat. Pak jsem řekl: 'V mojí zemi je jen smrt a válka. Vy Němci nám poskytujete jídlo, léky a bezpečí. Jste jako moje matka, kdybyste zjistili, že jsem vaší zemi provedl něco takového, neměli byste mě nechat zemřít rychle, měli byste mě nechat umírat pomalu',“ uvedl Pákistánec.

Namísto stíhání policejní ochrana

Během dvou dní a jedné noci dostal jen sušenky a čaj. „Jíst jsem nemohl. Sušenky byly odporné a čaj studený,“ vzpomíná.

Ještě v noci se ale přístup vyšetřovatelů změnil. Balúč nebyl zraněn, v kabině kamiónu ale byly stopy krve a policie měla za to, že to musí být pachatelova krev.

„Řekli mi, že mají pochybnosti o tom, že jsem tím, koho hledají. Vysvětlili mi, že mě zadrželi, protože jsem utíkal přes ulici, a já odpověděl, že chápu,“ vzpomíná Balúč. Když druhý den po útoku vyšlo najevo, že je strůjcem masakru nejspíš Tunisan Anis Amri, Balúče propustili a ubytovali v hotelu.

Policie mu řekla, aby neodcházel, aniž by informoval policii. Nikoliv však proto, že by byl podezřelý, ale kvůli obavám o jeho bezpečnost. Minimálně na dva měsíce má ale klid. Police mu poskytla ochranu a umístila ho na tajné místo. Na vyřízení svého azylového řízení stále čeká.