Francouzský požadavek je tak další komplikací pro východoevropské firmy, včetně těch českých, které detašovaným pracovníkům platí sociální pojištění ve výši obvyklé v jejich zemi původu. A ta je ve srovnání s francouzskými mnohem nižší.

KOMENTÁŘE DNE:
Velké úkoly před novou vládou se Zemanem v zádech – Úlohu vlády Andreje Babiše ve vztahu k prezidentovi analyzuje Thomas Kulidakis. Čtěte zde >>

Očima Saši Mitrofanova: Střídání světů v premiérském křesle 

Východoevropský "sociální dumping" kritizoval francouzský premiér Manuel Valls, který v nejsledovanější televizi TF1 řekl, že směrnice EU z roku 1996 způsobuje rozsáhlé škody na pracovním trhu a musí být změněna.

Zaměstnanci mají podle něho mít zaplacené pojištění, které je pro ně nejvýhodnější - buď tedy vyšší než ve Francii, což se může týkat severských států, anebo aspoň stejně vysoké.

Směrnice zajišťuje, aby vyslaní pracovníci dostávali v cílové zemi tamější alespoň minimální mzdu, včetně sazeb za přesčasy. Nepamatuje ale na sociální pojištění. Navíc i tak se ji firmy snaží všemožně obcházet tím, že pracovníky nepřihlašují, odměňují je mnohem hůře, nerespektují maximální délku pracovní doby a ubytovávají je v nedůstojných podmínkách. To se týká především stavebnictví.

Evropská komise mezi dvěma ohni

V tlaku na změnu pravidel pro detašované pracovníky není Francie osamělá: podporují ji bohaté státy jako Německo, Rakousko, Švédsko nebo Nizozemsko. Proti jsou chudé státy, které z nižších nákladů na pracovní sílu těží, jako Česko, Polsko, Portugalsko nebo Rumunsko. Evropská komise, která má k otázce vydat svůj názor do konce července, je tak mezi dvěma ohni.

Podle francouzských úřadů pracovalo ve Francii loni skoro 290 tisíc detašovaných pracovníků, což je oproti roku 2014 o 25 procent více. Nejvíc jich bylo z Polska (skoro 47 tisíc), Portugalska (přes 44 tisíc), Španělska (přes 35 tisíc) a Rumunska (přes 30 tisíc).