„Tohle už je válka. Tohle je konec!“ podívala se na mě vyděšená učitelka v jeslích. Druhá plakala, třetí vyřizovala jeden telefonát za druhým.

Čtěte také
ON-LINE reportáž ze situace v Bruselu po explozích na letišti a v metru
Tohle už je válka, ale nebuďme schovaní, zní z Bruselu
Belgie zná útočníky z letiště. Jde o hledané bratry a komplice Abdeslama
Kdybych ještě kouřil, mohlo být po nás, říká Čech, který těsně unikl explozi v Bruselu
Islámský stát se přihlásil k útokům v Bruselu
Viděli jsme těla bez nohou. Svědci popsali hrůzu po výbuších v Bruselu
Bruselské atentáty ukázaly na slabiny belgických bezpečnostních sil
Už se necítím v bezpečí. Útočník z bruselského letiště nechal v počítači vzkaz
Autorka ikonického snímku z bruselských atentátů: Jako novinářka tohle musím fotit
V bytě bruselských atentátníků našli chemikálie a těžko detekovatelné výbušniny 

Když se rodiče ve dveřích školky dozvěděli, co se stalo, někteří šli s dětmi rovnou domů. Měli strach. I já jsem začala obvolávat a kontaktovat všechny své známé. Naštěstí jsou všichni v pořádku. Někteří měli štěstí: jeli dřívějším metrem nebo měli odletět z Bruselu až ve středu

Záhy přestalo spolehlivě fungovat telefonní spojení, záchranou byly sociální sítě a on-line komunikační kanály. Dostupné informace o celé tragické situaci, o počtu obětí i útoků, se na zpravodajských serverech značně lišily. Hromadná doprava nejezdila, takže jedinou možností, jak napsat reportáž, bylo sednout na kolo a šlápnout do pedálů.

Stěhováci ošetřovali zraněné

K Berlaymontu, hlavní budově Evropské komise, mi cesta trvala asi deset minut. Kolem poledne bývá normálně většina ulic u hlavních evropských institucí obsypaná pracovníky, kteří míří vstříc své polední pauze. Nyní byla oblast v obležení novinářů a policistů, kteří uzavřeli páskami hlavní bulvár i několik postranních ulic vedoucích od Berlaymontu až k parku poblíž Královského paláce, aby mohly pokračovat záchranné práce u stanice metra Maalbeek. Tam – pár metrů od důležitých evropských úřadů – došlo k jednomu z bombových útoků. Tam umírali nevinní lidé.

Video

Expirované video

BEZ KOMENTÁŘE: Hala bruselského letiště bezprostředně po výbuchu

Opodál zůstávali v obklíčení novinářů odvážní zaměstnanci stěhovací firmy, kteří pomáhali ošetřovat přeživší. Pracovali jen kousíček od vchodu do metra, když se ozvala rána a z vestibulu stanice začal vycházet kouř a vybíhat odtamtud křičící a zranění lidé. Jeden z mužů byl zabalený v dece, druhý nedokázal skrývat své zděšení.

Erik Robert pomáhal obětem

Eric Robert pomáhal obětem.

FOTO: Kateřina Farná, Právo

„Byla tam spousta zraněných. Krváceli, měli tržné rány v obličeji. Všude krev. Než přijeli záchranáři, pomáhali jsme lidem u vstupu do metra. Mohlo jich být kolem třiceti. Žádné mrtvé jsem neviděl. Ti zůstali dole ve stanici metra,“ vypověděl pro Právo Eric Robert (50), jenž dojíždí do Bruselu za prací z Charleroi.

Video

Expirované video

BEZ KOMENTÁŘE: Záchranáři ošetřují zraněné na chodníku před stanicí metra

„Jsem šokovaný. Ale tohle je asi život,“ dodal sklíčeně a sledoval dvě civilní auta s houkajícími majáčky. Za skly byly vidět jen zakuklené hlavy.

Pohoda u kávy

Naopak úplně v klidu vypadal pár sedící v rohové kavárně kousíček od Evropské komise. Vedle sebe měl motorkářské helmy, na stole dvě téměř dopité kávy. Užíval si slunce, dlouho v Bruselu neviděné. „Bydlíme za rohem. Nemáme strach. Doufám, že vyhrají ti správní,“ odpověděl mi starší muž v motorkářské bundě.

Velké náměstí je odtud vzdáleno asi 20 minut jízdou na kole. Cestou jsem potkala řadu policistů, hloučky zaměstnanců postávajících před budovami, maminky vezoucí kočárky i jednu hystericky plačící paní. V náručí ji držela jiná žena.

Video

Expirované video

BEZ KOMENTÁŘE: Cestující odcházejí po výbuchu potemnělým tunelem metra

Na turisty vyhledávaném náměstí v centru Bruselu nestály obrněné vozy, jako tomu bylo loni v listopadu, kdy se metropole potýkala s prvními veřejně známými hrozbami teroru. Ani vojáci se samopaly tam teď sebevědomě nepochodovali. Lidí korzujících v centru však viditelně ubylo. Řada obchodů a podniků byla zavřená.

U staré budovy burzy, kolem níž vede jindy vytížená pěší zóna, začali lidé křídou psanými nápisy spontánně vyjadřovat solidaritu s Belgií a oběťmi. Do srdíček v mnoha jazycích vpisovali vzkazy jako „láska“ nebo „nebojte se a buďte stateční“.

Neschovávat se

„Nevím, co udělala naše vláda špatně. Dělají asi, co mohou, ale asi ne dost. Chybí mezinárodní spolupráce, silnější komunikace na evropské úrovni. Podobně jako to mají státy v USA,“ zhodnotil pro Právo osmnáctiletý student IT Stijn Pinkhof.

„Tohle se může stát i jinde. V Bruselu tomu čelíme poprvé. Celé ráno jsme o tom debatovali s kamarády. Řešili jsme, proč to udělali zrovna dnes, proč si nepočkali na pátek nebo víkend, kdy lidé budou cestovat na Velikonoce,“ zeptal se nahlas.

Lidé v Bruselu kreslí na chodník vzkazy

Lidé v Bruselu kreslí na chodník vzkazy.

FOTO: Kateřina Farná, Právo

„Možná se s takovými atentáty budeme muset naučit žít. Ano, zní to děsivě, ale bohužel to tak teď vypadá. Ale přece nemůžeme zavřít hranice a ukázat strach. To poslední, co by měli lidé dělat, je sedět doma a bát se. Nebuďme schovaní!“ pokračoval a dodal, že nikdo v současnosti neví, kde je skutečně pravda: „Jak řekl Winston Churchill, první obětí války je vždy pravda.“