Nejpopulárnější, hodně tučná ochucovací omáčka se však v poslední době stále výrazněji dostává do hledáčku belgických spotřebitelů i výrobců. Způsobila to diskuse o nápadu belgické vlády připravit nový právní předpis k jejímu složení. Pohnulo to doslova celou zemí.

Kdysi měl zákon chloubu Belgičanů chránit, nyní jí kvůli konkurenci spíše škodí. Dosud platný královský výnos, sahající až do roku 1955, údajně zastaral. Podle belgického listu De Morgen to tvrdí zejména místní výrobci, kteří se cítí diskriminovaní.

Označení belgická majonéza totiž může nést jen produkt obsahující přinejmenším 80 procent tuku a 7,5 procenta vaječného žloutku. A takové složení tzv. light verze logicky nemají.

Takže: chtějí-li belgičtí producenti nabízet odlehčené verze „mayonnaise“, nesmějí svou majonézu tak pojmenovat.

U nás by se to s jistou licencí dalo přirovnat k názvoslovnému příběhu kolem „pomazánkového másla“ – jako kdyby je domácí producenti už nesměli pod tímto názvem prodávat, ale „dovozový druh“ by se tak jmenovat směl.

Poctivá „mayo“ versus dresink

Výrobci argumentují tím, že dnešní spotřebitelé více myslí na to, co jedí. Hlídají si cholesterol a i ve svých oblíbených potravinách chtějí kromě snížené hladiny cukru také méně tuku.

„Situace už není udržitelná,“ vysvětlil pro server Flandersnews.be Nicholas Courant, mluvčí belgické federace zastupující potravinářský průmysl Fevia.

„Belgičtí výrobci trpí kvůli neférové hospodářské soutěži, protože zahraniční výrobci nemusejí dodržovat tak přísné předpisy. Mohou vyrobit majonézu s menším obsahem tuku a uspokojit tím zvyšující se poptávku po omáčkách s méně kaloriemi.“

Belgické obchody nyní nabízejí španělskou nebo holandskou majonézu jen se 70 anebo 65 procenty tuku. „Pokud chceme v Belgii prodat stejný typ majonézy, musíme ji označit jako dresing. A to je pro zákazníky méně atraktivní,“ shodují se belgičtí výrobci.

Kompromis u kulatého stolu

Na druhé straně se spotřebitelské organizace obávají, že nová pravidla poškodí věhlas a unikátní chuť kvalitní majonézy. Vláda tak nyní hodlá o problému svolat kulatý stůl, od nějž by měl vzejít nějaký rozumný kompromis.

Podle Krise Peeterse, vicepremiéra a ministra odpovědného i za spotřebitelské záležitosti, by jedním z řešení mohlo být vytvoření dvou typů pochutiny podle belgického práva: tradiční (80 procent tuku a 7,5 procenta vaječných žloutků) a běžné (70 procent tuku a 5 procent žloutků).

O výjimečném postavení belgické majonézy mimo jiné svědčí také to, že při nedávných národních oslavách použil Google ve svém Doodle obrázku jak barvy vlajky, tak i vrchovatý kornout hranolků hojně politých majonézou. I tím chtěl možná vyslat signál, aby lidé přestali používat termín french fries, tedy francouzské hranolky.