Grónský Kulusuk, který nám v sobotu večer ukázal svou přívětivou tvář, se ráno mračí pod dekou nízké oblačnosti a cení zuby v podobě velmi silného východního větru. Dispečer na letištní věži si dotazem ověřuje, jaký je pro lockheed nejvyšší povolený vítr. Po pravdě odpovídáme, že taková omezení výrobce v roce 1936 jaksi zapomněl stanovit, a jemu se viditelně ulevuje.

Nárazy větru jsou sice silné, ale vítr je převážně čelní, a tak nám bude při vzletu z rozmoklé štěrkové dráhy pomáhat.

Hřbitov na grónském Kulusuku

Hřbitov na grónském Kulusuku

FOTO: I. Lukačovič, Novinky

Nikola pojíždí na dráhu opatrně – ví, že když zapadneme, zůstaneme v Grónsku do léta. Srovnává letoun do osy dráhy a opatrně přidává plný výkon. Proud vzduchu od vrtulí zvedá kamínky z povrchu ranveje. Hrozí nebezpečí, že některý poškodí vrtulový list.

Video

BEZ KOMENTÁŘE: Electra vzlétla z letiště v Nuuku. Zdroj: Novinky.cz

Nízko nad mořem

Odlepujeme se a vítr honící se mezi okolními skalními štíty letadlem nepříjemně pohazuje. Konečně se dostáváme z údolí nad zamrzlou mořskou hladinu a zůstáváme ve výšce 300 metrů kvůli nízké oblačnosti.

Východní pobřeží Grónska

FOTO: I. Lukačovič, Novinky

Čeká nás tříhodinový let na Island. Naše destinace Reykjavík hlásí zatažené nebe a svěží severozápadní vítr. Co nás čeká mezi Grónskem a Islandem, tušíme pouze z předpovědních map. Pro náš stroj, který není vybaven odmrazovacím zařízením, je dnes taktika jasná: zůstat co nejníže nad mořem. Mraky obsahují vlhkost, která při nízkých teplotách okamžitě tvoří na letounu nebezpečnou námrazu.

FOTO: David Ryneš, Mapy.cz

Vzhledem k nízké výšce letu brzy ztrácíme rádiové spojení s řízením letového provozu a jsme odkázáni na tzv. relay – naši pozici zprostředkovaně předávají řídícím dopravní letouny letící ve vysokých hladinách. Protože nad severním Atlantikem je velmi hustý provoz, brzy se nám ozývá posádka amerického boeingu a naši polohu předává na Island.

Baťova Electra letí nad pobřežím jižního Islandu

Baťova Electra letí nad pobřežím jižního Islandu.

FOTO: I. Lukačovič, Novinky

Vzpomínám, jak jsme minulý měsíc na cestě z Toronta do Londýna podobnou prosbu splnili malému sportovnímu letounu. Zívl jsem tehdy, natáhl nohy a odložil sluneční brýle na palubní desku. Největší komplikací tehdejšího letu byl fakt, že jsem si polil košili kafem. Aspoň to mě dnes nerozhází, protože mám až ke krku zapnutý oranžový neoprénový oblek.

Přelet Lockheedu Electra přes Island

Přelet Lockheedu Electra přes Island

FOTO: I. Lukačovič, Novinky

Na palubě nemáme kávu ani stevardy.  Zhruba v době, kdy pod námi konečně začíná převládat moře nad ledem, nabízí Václav Bejček, náš „vedoucí kabiny“, s úsměvem čokoládovou tyčinku.