Soud uvedl, že směrnice o ochraně osobních údajů se vztahuje i na záznamy z kamerových systémů instalovaných na soukromém domě a zabírajících veřejné prostranství. Zdůraznil ale, že vnitrostátní soudy nesmějí zapomínat na ustanovení umožňující zohlednit oprávněný zájem správce spočívající v ochraně majetku, zdraví a života.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

„Obraz osoby zaznamenaný prostřednictvím kamery tudíž představuje osobní údaj,” uvedl soud. Na pořizování kamerových záznamů se směrnice podle něj vztahuje také, protože dohled pomocí videokamer je automatizovaným zpracováním osobních údajů.

Podle soudu výjimka o záznamu pro osobní či domácí činnosti, na kterou se ptal český soud, pro tento případ neplatí, soud ale zdůraznil: „Při uplatňování směrnice zároveň nesmí vnitrostátní soudy ztrácet ze zřetele, že její ustanovení umožňují zohlednit oprávněný zájem správce spočívající v ochraně majetku, zdraví a života tohoto správce a jeho rodiny.”

Spor o kamerový záznam

Ryneš v roce 2007 nainstaloval na dům své rodiny v Třebíči kamerový systém, který monitoroval vchod do objektu, ulici i vstup do protějšího domu. Díky záznamu se podařilo najít dvě osoby podezřelé, že prakem rozbily okno Rynešova domu, a začít je stíhat.

Jeden z mužů si ale u českého Úřadu pro ochranu osobních údajů stěžoval na nezákonnost pořízení nahrávky. Úřad uložil Rynešovi pokutu. Poukazoval na to, že záznam vznikl ve chvíli, kdy se podezřelý nacházel na veřejném prostranství a muž byl natáčen bez svého souhlasu. Muži podle Ryneše potrestáni nebyli.

Ryneš se kvůli pokutě obrátil na české soudy a Nejvyšší správní soud požádal Soudní dvůr EU o odpověď, zda záznam pořízený za takových okolností nepředstavuje zpracování údajů, na které se směrnice nevztahuje, protože jde o záznam provedený fyzickou osobou pro výkon výlučně osobních či domácích činností.

Vyjádření Soudního dvora EU není překvapivé a v podstatě kopíruje stanovisko generálního advokáta soudu, řekl Ryneš.

Záleží na Nejvyšším správním soudu

Když v létě své stanovisko k případu vydával generální advokát soudu Niilo Jääskinen, obdobně uvedl, že je v zásadě na českých soudech, aby na základě konkrétních okolností konkrétního případu rozhodly, zda použití bezpečnostní kamery k záznamu dění na veřejném místě sledovalo oprávněný zájem převažující nad právem na soukromí přistižené osoby.

Podle Ryneše bude důležité rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jež by mohlo pomoci mnoha lidem, kteří si chtějí chránit svůj majetek nebo zdraví.

„Je potřeba, aby někdo rozhodl, jestli je nadřazeno právo zločince nad právem toho, který se zločinu brání. Tohle bych chtěl, aby ten Nejvyšší správní soud naprosto jasně řekl,“ uvedl Ryneš. Podotkl, že mu nejde o pokutu, ale o spravedlnost.