Sestra se starala o jednu z obětí eboly ve Španělsku. V Madridu zemřeli dva muži, kteří se nakazili během svého pobytu v Libérii a Sieře Leone. První oběť zemřela v srpnu, druhá v září. [celá zpráva]

Právě o druhého muže - španělského duchovního - měla sestra pečovat.

Původ nákazy, kterou potvrdilo španělského ministerstvo zdravotnictví, ale zatím oficiálně potvrzen nebyl.

Úřady monitorují dalších 30 zdravotníků, kteří přišli s nakaženými do styku.

Je to první potvrzení nákazy v Evropě, veškerá dosavadní podezření na ebolu se nepotvrdila. Opakovaně ho například měli v Německu a Francii. Vědci přitom v neděli varovali, že je jen otázkou času, než se dostane na starý kontinent.

Předpověděli, že je na výskyt viru ve Francii do tří týdnů je 75procentní šance. V případě Velké Británie je pravděpodobnost jen o něco nižší - 50procentní. "Je to skutečně loterie," řekl k tomu Derek Gatherer z Lancasterské univerzity.

Nákaza se už dostala i do Spojených států.

Současná epidemie eboly je nejhorší v dějinách. V západní Africe jí podlehlo 3400 lidí a více než 7000 dalších se nakazilo.

Ebola je smrtelné virové onemocnění patřící do skupiny krvácivých horeček, kam patří i marburská horečka. Mortalita činí v závislosti na kmeni padesát až devadesát procent. Nejnebezpečnější je Ebola Zaire.
Filovirus eboly byl poprvé zjištěn v roce 1976. Nemoc dostala jméno podle řeky Ebola v Demokratické republice Kongo (tehdejší Zair).
Nemoc se projevuje vysokými horečkami, bolestmi svalů i kloubů a bolestmi břicha. Časté je zvracení a prudké průjmy i krvácení do trávicího traktu a nakonec ze všech tělesných otvorů. Těžce jsou poškozeny vnitřní orgány, zejména játra.
Lék proti nemoci neexistuje, virus nereaguje na léčbu interferonem ani na virostatika. Důležité je zabránit ztrátě tekutin a snižovat krvácivost pomoci koagulantů.
Epidemie byly zaznamenány v Demokratické republice Kongo, v Gabonu, v Súdánu a v Ugandě i v Pobřeží slonoviny a naposled v Guineji.
Virus se přenáší mezi nemocnými při těsném kontaktu, zejména pomocí slin nebo krví.
Předpokládá se, že se lidé nakazí, když pojídají divoká zvířata, která jsou přenašeči viru. Spekuluje se, že rezervoárem mohou být netopýři. Virus se přináší na primáty, nejčastější je u šimpanzů požírajících maso, i na psy, u nichž se nemoc nevyvine, a na prasata, u nichž nemoc propuká. Kromě přenosu blízkým kontaktem se u zvířat nevylučuje ani přenos vzduchem.